Dobrý den,

chtěla jsem se zeptat, jak mám postupovat. Před 3 týdny jsme si domů k 7 leté retrívřici přivezli 2 měsíční fenku trpasličího pinče, která je na starší fenku veselá a hravá, nebojácná. Starší fenka je ale k malé apatická Když se jde starší za mnou vesele pomazlit, tak najednou přiběhne malá a chce se družit. Jenže starší se otočí a jde pryč Prostě jí přítomnost malé vadí, ale nijak na ní nevrčí a nechá si klidně i sebrat hračku, očuchat. Jen jí ignoruje, přehlíží a jakoby tiše strpí Ráda bych, kdyby jste mi poradil, jak starší fenku skamarádit a jak jí dát najevo, že není na druhé koleji jen tím, že teď s malou pořád lítám ven na venčení atd. Když jsem se starší sama, tak je v pohodě, ale s malou se klidí do pelechu a nereaguje

Dej jí čas. Nedolézej, nelituj. Bonymu, mému psu, to trvaá cca jeden až dva týdny, než "přijme štěně" jako psa a ne jen jako otravný hmyz.

Tak to máš dobré že je k malej takáto,ja mám druhého psa už rok a pol a prvý pes na neho stále brumlá,frfle a vyskakuje z pelechu pokial tam ten druhý vleze.Nejak z toho nerobím kovbojku,dám jej povel nech ide späť na miesto lebo by bola schopná stáť vedla toho pelechu do nekonečna.On ten mladší sa niekedy roztiahne na celom matraci tak si Bára nemá ani kam lahnúť,tak ho popostrčím nech si lahne vedla neho a ležia tam spolu.Alebo pokial sa chce malý hrať a Bára nie,hrám sa s ním ja.On ju nakoniec stejne ukecá aby sa s ním hrala.

Děkuji za rady Postupně se to zlepšuje. Ta starší asi trochu pochopila, že je ta malá novou součástí našeho života a že jí nic jiného nezbývá, než to taky přijmout Sice se k ní nehrne, ale začíná si jí víc všímat.

Tak a už máme taky problém. Od té doby, co je doma štěně,čuba žere hltavě,při krmení se doslova na žrádlo vrhá, hlídá si prostor kolem misky i pamlsky, což dřív nedělala, teď už dokonce dost hnusně dvakrát zavrčela i na mě, jednou když jsem ji chtěla posunout misku s žrádlem, která se ji při žraní dostala pod topení, podruhé, když jsem jen prošla kolem jejího místa, kde žužlala pamlsek. Teď už vrčí na malou, jen se k ní přiblíží, pořád ji sleduje kam jde a co dělá, ta malá ji asi sere tím, že je ted v kousacím období a pořád se jí snaží ohlodávat, čemu už teda bráním a nedovolím, aby ji otravovala..když zavrčí na malou mimo místo, tak ji na něj pošlu, ale horší je, když na ni vrčí z něj, to nevím co s tím..přivolat a poslat zpátky?Už jsem ji pro jistotu dala na doma obojek i s vodítkem, ona se mě asi už i bojí, páč když na ni zařvu(když neuposlechne a nejde na místo),když chce na štěně vystartovat, tak stáhne ocas, sklopí uši dozadu, ale stejně je pořád ztuhlá a čumí na ni.Když to udělala poprvé někdy před x týdny , tak jsem ji seřvala, byl relativně klid až do dneška.vůbec Shantinu nepoznávám, jak kdyby to nebyl můj pes venku na jiné psy je vlezlá až otravná, i když doma měla psí návštěvu, tak si nechala brát svoje hračky i pamlsky a vůbec ji to nezajímalo Nechápu to

Vypadá to, že má štěnice plné zuby, je unavená. Ochranovala bych jí před malou pyraňou, musí mít možnost jít sama dobrovolně někam, kam za ní malá nesmí. Nebuď na ní zlá - o to víc ona bude hnusná na štěně. Ale v klidu "prosím, tě, přece tě neukousne. Tak si odjedi." A štěně zabav. No tak si zavrčí no, normální komunikace. At jí dá štěně pokoj. A když to štěně nepochopí a neodejde, tak bude odvedeno tebou - a zabaveno. Nenech štěně jí jakkoli otravovat při žrádle nebo když si chce sama ožužlávat něco. Měj s ní trošku soucit. Ty jsi určitě taky unavená a byla jsi. Prostě všeho s mírou.

Chápu tvoji Shanti, máme teď doma totéž. U starší Elinky, která je přeci jen trochu nadprůměrně nasertivní, mi funguje jediné - dávat jí co nejvíc najevo lásku, jak je pro mě důležitá, každý den si najít chvíli jen pro ní a občas jí poskytnout nějaké privilegium, které štěně nemá. Být na ni tvrdá, okřikovat nebo trestat je u ní cesta do pekel ve vztahu k jakémukoliv psovi. Je to zákon padajícího ho...a.

Tak jsem to myslela. Jen to nesmí být jednostranné nadržování - je jedno, jaká je to strana. Ani litování. Prostě spravedlnost na obou "frontách".

Díky za rady, mě na tom nejvíc mrzí, že zavrčela i na mě:-/ Tak se zkusím vrátit zpátky na začátek, kdy jsem ji v klidu říkala, co blbne, nuž vůbec to nepomáhalo..Každopádně tu malou pekelnici nenechávám prudit už nějaký čas, spíš Shanti ji bere hračky, pamlsky, pronásleduje ji po celém bytě a štípe ji do zadku, musím je krmit odděleně, nebo by se první vrhla na žrádlo té malé...Přitom venku si ji nevšímá..jako vrčet jsem ji nechala, ale ne, když měla ohrnuté psyky a fakt chtěla vyjet..a stím klidným místem jsem to možná pokákla, Shanti měla svoji ,,boudu" ve formě klece, kam se teda nezavírala, ale po dnešku, kdy mi přišlo, že je vůči tomu místo hodně majetnická, jsem ji zbourala a přijde mi, že je klid..jen jsem ji na zem hodila spacák, sedla si k ní a nechala , aby si žužlala svoji buvolí kost, kterou jsem držela v ruce a znova jsem ji učila pomocí lákadla povel pust, který začala ignorovat co je tu štěně...pak došla otravovat malá, shanti už z dálky vrčela, tak jsem štěně vykázala na místo, to se několikrát opakovala, až shanti přestala vrčet a štěně otravovat..ale jinak je fakt, že čím jsem na ní byla hnusnější, tím víc byla vystrestlá, jsem blbec:-(

Jo takhle, tak to je krapet jiné. Krm je společně, ale bud u toho a at ani jedna se neopováží strčit čumák k cizí misce. Jinak "braň" štěně před velkou - žádné štípání, nic takového. Pokud to není ve hře. Nebud u toho agresivní, ale klidná a sebevědomá. Nekřič, jen šeptej a když nepomůže, použij ruce. Ale zase ne agresivně. A jakmile bude vše v pohodě, zapoměn na to. Jako by se nic nestalo. Je to minulostí. Pokud bude na štěně hnusně vrčet, neposílej jí na místo. Je v tom sterotyp co nemomáhá a už je v tom od tebe jistá agrese. Radši si jí třeba zavolej a trvej na tom, aby se koukala na tebe a ne po štěněti. Nebo jí dej odložení, nebo povel přines, nebo po ní hod míček jen tak mimo že si chceš zrovna hrát... prostě vynech stereotyp.

Ahoj, mám podobný problém. Máme téměř 3měsíční štěně - fenku - stafíka. Chtěla bych ji seznámit s mamky 9letou venkou pinče. Bydlí v bytě, takže není možnost, že by se nepotkaly, navíc bych ráda do budoucna, aby mi ji mamka mohla pohlídat. Bohužel starší fenka byla špatně socializovaná, takže se bojí většiny psů, s fenkami se venku chce i prát. Když jsme je poprvé seznamovali - před barákem - štěndo bylo jako vždy zvědavé a uplně k neudržení (když vidí jiné psi nebo lidi, chce si s nimi hrát), jenže starší díky svému strachu/nejistotě se jako obvykle naježila a cenila zuby, kdykoli se malá přiblížila blíž jak na metr. Vím, že bych asi měla štěndo zklidnit, ale to je jaksi nad mé síly. Poraďte, jak to řešit? Ještě bych možná dodala, že mamky fenka je u nich zřejmě vůdce smečky

Obávám se ze svého laického hlediska, že by v Tvým případě prvně musela mamka převzít velení nad svoji psinou...

S takovou čubou bych štěně vůbec neseznamovala - leda pod odborným dohledem. Jinak akorát riskuješ, že mu ublíží a štěně se ti třeba začne bát psů. Při návštěvě mamky bych dobře dohlédla na to, aby se štěně necítilo fenkou nijak ohrožené a rozhodně bych je tam nenechávala s mamkou samotné. Jako, může to dopadnout dobře, můžou se skamarádit - ale taky se ti může vrátit hysterický uzlíček nervů nebo sešívané štěňátko. Je to ruská ruleta (alespoň tedy z mého pohledu od PC).

Už mám "hotovýho" psa, dobře socializovanýho, kterej ustojí provokaci kdejakýho nevychovanýho psa a má to v kebulce dobře srovnané. Stejně to pro mě není důvod ho seznamovat s nevychovaným a nesocializovaným psem. Stále mu vybírám kamarády, jako když byl mladší, stále se snažím o to, aby každej jeho kontakt se psem byl buď ve výsledku neutrální, nebo pozitivní.
Štěně bych rozhodně ničemu takovýmu nevystavovala, pokud nevíte jak na to a fenka vás nerespektuje.

Já to právě vidím na tu druhou možnost, že na kamarádství ze strany starší fenky to nevypadá (už ji trochu znám...). Musím je přeci někdy seznámit, takhle to nepůjde pořád. A s převzetím vedení smečky u mamky...toho se taky asi nedočkám, protože mamka si vůbec neuvědomuje, že je něco špatně a vůbec nechápe, že štěndo nechci přivést. Ona si třeba myslí, že když přijde domů a tam je louže a mamka ji vynadá, čuba to chápe.... jen příklad. Mamka fenku nikdy necvičila (to spíš já), takže pochybuji, že teď začne Potřebovala bych hlavně té starší vysvětlit, že nemá důvod se bát a být na ni zlá...

To může jedině někdo, komu ta čuba důvěřuje a respektuje ho. Pokud nikoho takového nemá, těžko se vám to podaří.

Opět platí, že my od monitoru to nemůžeme na 100 % posoudit, ale já v Tvým případě bych si nedělala moc velké naděje, že se Ti podaří je skamarádit, když víš že fena není ani socializovaná ani vychovaná. Když se bojí psů a ještě ke všemu nemá nikoho "nadřízeného", koho by respektovala, tak to vždycky bude řešit sama, a to tak že útokem.

Jak říkala Fenrizka - fakt by mi to nestálo za to, abych si kvůli takové feně nechala psychicky "poznamenat" štěně.

Takže já bych separovala - buď se domluvit s mamkou, aby fenu během Tvé návštěvy zavírala do jiného pokoje, nebo fenu aspoň držet od štěněte na metrovou vzdálenost, klidně hozeným předmětem, když bude útočit... a na hlídání u mamky to vůbec nevidím (aby se pak časem, když bude štěně dospělé, nestal nějaký malér...).

Ne, že by se nekamarádila s žádnými psi. Psi-samci, ji většinou tolik nevadí. S jedním chodíme na procházky a to se s ním zná tak max rok. Mamka pořád říká, že to přeháním a dělám z ní rváče, já fakt nevím. Jen vím, že když ji štěndo bude otravovat (a to bude!), tak na něj určitě vyjede. Můžete mi ještě nějak poradit, jak "zklidnit" štěndo, když otravuje jiné psi, kterým se to hraní třeba už nelíbí (ze hry to přechází v otravování toho druhého)?

Odvést pozornost štěněte jinam (neříkám, že je to jednoduché ) a přinejhorším ho odchytit. Jako "šéf smečky" jsi odpovědná jednak za jeho bezpečnost, ale jednak taky za jeho "otravování" jiných.

Zkus si svůj případ představit v lidském měřítku - třeba "mám nerudného, násilnického strejdu, který nemá rád děti a už jich několik zbil - co mám dělat, když ho pojedu navštívit s capartem co má rok a půl?". Možnost převýchovy té fenky se mi jeví zhruba stejně pravděpodobná jako převýchova strejdy... nikdy nevíš, co bude.

Ona když má společnost jiného psiska, je k neudržení. Když ji chytím, kouše mi do rukou, na vodítku se uškrtí a zabavit ji...to leda něčím voňavým a kousacím (např. uchem) Každopádně moc děkuju za pomoc. Vidím to tak, že tu starší budem muset zavřít do vedlejšího pokoje...

Dobrý den,za měsíc si přivezeme malou rotvičku 2měs.a přemýšlím,kam jí dát spát v prvních dnech,bude mít pelíšek hned vedle našeho 11letého rtw,ale nevím,jestli kdyby se chtěla jít k němu přitulit,aby po ní nevyjel,než si na ní zvykne,máme postel v patře,kam pes nikdy nechodí,tudíž tam určitě ne,ale dole jedna místnost ještě na spaní,kde bych jí mohla být kousíček na blízku,tak nevím,jestli rovnou nechat pelech u psa,nebo u mě u postele ,když byl pes malinkej,bydleli jsme v paneláku a tam byl s námi u postele,ale teď ,když budou dva??co bych měla udělat,pokud by na ní případně vyjel?a nestihla bych být u toho?děkuji za rady

Já bych si ji vzala do postele, s námi tak štěňata spaly, když přišly. Starší čuba pár nocí, nejmladší, co teď máme, asi měsíc. Štěně je přeci jen zvyklé tulit se k sourozencům a mámě a staršího psa by to mohlo obtěžovat, chce mít taky svůj klid. Vyjíždění na štěně nesmíte dopustit, ale jestli je normální a socializovaný, tak snad nebude problém...
Tohle je naše dvouměsíční štěně první večer doma - zvětšila jsem jim pelech, aby se tam vešly spolu, a ony se tulily ani ne na polovině

děkuji za odpověd,normální je ,jen někdy trochu bručounek,co se týká jných hafanů,koho potkáváme se psema,každý se nám vyhýbá,jde v poho zvlýdnout,když ho zabavím ,je těžké mu najít kamarády.jak lidi vidí -rotvajler,rychle pryč,ale ted jsme se seznámili s jedním taky rtw,je mu 6,pes a jsou v poho,už byli na prochajdě a v rybníce,snad to s malou bude v pořádku,jen nevím,zda jí přinést domů v náručí,nebo na neutrální půdu,to bych nevěděla,jak to udělat,páč pro ní pojedem a starší s námi ne.jak tedy na to?díky moc za radu.

Nedělala bych s tím žádný velký štráchy - je to váš pes a vaše štěně a vaše rozhodnutí a jsem si jistá, že starší hafan takovou parťačku časem moc ocení - takže tímhle stylem bych mu to odprezentovala: "Podivej co jsme přinesli, máme štěňátko, smečka bude větší a ty budeš mít kámošku, no není to super?" Prostě co nejpřirozeněji, tedy asi spíš doma. Je hrozně malá pravděpodobnost, že psovi rupne v bedně a štěněti něco udělá, takže bych se fakt nebála. Určitě je sledujte, aby štěně psa zbytečně neotravovalo (zejména třeba v jeho pelechu nebo při žraní), zajistěte mu místo, kam se před štěnětem může uklidit, a jinak dělejte vše pokud možno jako dřív, jako by se nic nezměnilo - stejné dávky pozornosti, mazlení i procházek. A naopak, staršího psa nikdy nenechte štěně šikanovat nebo "vychovávat" - od toho jste tam vy. Všechno je tu už někde podrobně popsáno a vysvětleno.

Paní Zito,díky,už mám lepší představu,jak je seznámit,teď se nám ale v sobotu stalo,že nám pejsek dědeček při vycházce lehnul a nechtěl vstát,chuděrka,lítal v potoce,veterinář řekl,že je vyčerpaný,už žádná námaha,mám ho v obýváku,(at na něj vidím,není mu ještě dobře,rychle dýchá a pořád leží),kam jinak nemá chodit,má pro sebe chodbu a zahradu a jak si přivezeme štěňátko,tak nevím,zda ho dát zpět do chodby,kde by měla být i malá,(jinak mezi dveřmi je ohrádka),když je otevřeno,že na nás vidí),nebo oba v obýváku?no fakt nevim,máme dvě děti a chceme mít alespoň jistotu,že na ně v obýváku nikdo omylem nešlápne při lítání,je tu velký prostor,ale stejně,děti,on je v chodbě zvyklý,ale je vidět,že je tu s námi rád,tak prosím poraďte,vaše rady mají smysl.Děkuji.

Jejda, trochu jsem přehlídla věk staršího pejska. 11-letý rotvík už je fakt děda - snad bude po té příhodě zas brzo v pohodě! Neznám to u vás doma, takže to budete muset vymyslet sami, ale trochu bych se bála, že v chodbě nebude pes mít možnost úniku před štěnětem.
U nás můžou čuby všude, akorát si nesmí lézt navzájem do pelechu, pač to nedělalo dobrotu (ale mají i společný, kde se můžou válet na valné hromadě). Jsou naučený nemotat se a nepřekážet, takže po nich moc nešlapem - a když, tak je to jejich smůla Když se perou už moc a dělají z baráku kůlničku na dříví, tak je buď zklidním (ono to může být i nebezpečné), nebo je vyhodím na zahradu. Ale každý štěně je jinak temperamentní, každá situace jiná, nakonec to stejně nějak vymyslíte za pochodu

Být to na mě, tak jsou v obýváku a když je potřeba, vyšoupla bych je na chodbu.

děkuji a ještě mi moc není jasné to ,když bude malá doma,nebo na zahradě otravovat staršího a já jí budu chtít zabavit hrou,třeba házení míčků,nebo tahání o hadřík,tak vím,že to náš taky má rád,bude se nám plést,to ho mám dát aby na nás neviděl?třeba domů?aby nežárlil?nebo připnout k vodítku někde?aby na nás viděl?páč vím,že vstane a bude chtít taky,jak se řeší toto? a jak na procházce,když on už nesmí lítat chuděrka,může pouze klidné procházky a ona potřebuje utahat?od chovatelky již vím,že je hodně aktivní a učenlivá a vyhledává samou lumpárnu ,ještě jednou moc děkuji za odpověď.

No je spousta způsobů jak to vyřešit... buď brát štěnici na zahradu samotnou (ale pak se taky nezapomínejte věnovat samotnému pejskovi!), nebo je vzít oba a střídat je (vždy jednoho dát na vodítko nebo odložit a druhý může nosit), nebo je zapojit oba zároveň - třeba do přetahovačky o hadr nebo hledání aportu. Všechno má svoje výhody a nevýhody a chce to najít nějakou rovnováhu, kdy psi jsou sami spolu, individuálně s páníkem nebo celá smečka pohromadě. Chcete, aby se fenka nafixovala na vás jako na vůdce smečky a né na psa, a zároveň psi vytvoří smečku a výborně se spolu vyblbnou. Snad to vleje starouškovi novou krev do žil - naše nejstarší labradorka Sallinka strašně ožila, když jsme přinesli Elí...teď už je bohužel fakt stařičká a špatná a na štěně už jí neužije

Ahoj, chtěla bych poprosit o radu. K osmiletému psu šeltie jsem si pořídila štěně labradora. Teď už je mu 5 měsíců. Štěník teď začal dělat to, že ať už je na vodítku nebo na volno (šeltie vždy na volno) a starší pes ho chce předběhnout a jít dopředu před něj, začne ho blokovat, aby kolem něj nemohl projít. Většinou se tam celý nějak nasune, aby ho nepustil do předu. Šeltie je samozřejmně hodně submisivní a proto se stáhne dozadu za nás a vleče se. Mám to chápat tak, že se mu štěník snaží ukázat, že on bude ten dominantnější? Nechtěla bych pak mít doma nějakýho dominátora? Mám to nějak řešit?
Děkuju za rady.

dobry den,uz dlhsi cas uvazujeme ze si k nasmu 2.rocnemu psikovi hovawartovi kupime fenku brazilska fila..mame obavy, ako sa budu k sebe chovat..poculi sme,ze brazilska fila by nam v dospelosti mohla hovawarta bit...mate skusenosti niekto?poradte...dakujem

alexandraB tak isto ste mohli počuť, že brazílska fila bude napádať vás... Je to možné, ak to nezvládnete vy. Či to zvládnete, tu neposúdime, keďže nepoznáme vaše skúsenosti, možnosti a schopnosti. Prečítajte si v starších príspevkoch, čo všetko vás môže stretnúť a zamyslite sa nad tým, či sa na to cítite. Prvým predpokladom je to, že máte zvládnutého prvého psa. Užitočná je napr. aj táto téma: http://www.psycholog-psu.com/poradna/viewtopic.php?f=39&t=207 , ale samozrejme aj ďalšie.

Dobrý den,

jsem majitelka pejska (howavart+vlčák), stáří 5 let. Je velice hyperaktivní a nevyčerpatelný. Je žárlivý na jiné psy, když vidí, že si někdo z rodiny(v podstatě i přátelé a známí) hladí jiného psa. U mně si to nedovolí, jelikož jsem mu dala jasně najevo, že si můžu hladit i jiného psa, než je on. Jak s ním ještě pracovat, abych potlačila jeho žárlivost?
Dnes jsme si dovezli domů nové štěňátko(husky+retrívr) a učinila jsem seznamovací akci. Starší pes neustále štěně očichával, olizoval, lehce okusoval, štěně 2x kviklo, ale nemělo strach. A pak na něho pokládal hlavu, v podstatě ho hlavou zaléhaval, aby štěně nemohlo nikde odejít(a neustále vrtil ocasem). Je to určitý projev dominance, nebo hra?? Nevím, co tím naznačoval, protože jsem ho to nikdy neviděla dělat. Chci předejít potenciálnímu rozbroji nebo budoucí chybě ve výchově.

Děkuji Petra

Prosím o radu v řešení aktuální situace: starší pes na štěně vrčí (on pes 9 let ona čuba 3 měsíce), když je to v normě "neotravuj, chci si odpočinout, moje hračka atd", ale někdy je ve stejné situaci už moc "zlý" a ukazuje zuby, začne vrčet víc a vyloženě hrozí. mám řešit v klidu, ale nějak nevím, zda se mu vysmívat, že se bojí štěněte, nebo rázně říct, že to už je moc!, nebo ho vyhodit za dveře, nebo ho odvolat k sobě? to někdy dělám, plní neochotně, ale nakonec přijde a pak vrčí dál u mých nohou, když ona jen projde kolem. Někdy stačí písknout, jindy pšššt, a někdy je k neutišení. Nechápu,jak co kdy dělat, někdy spolu spí v klídku v jednom místečku. Tyto nálady střídá eodhadnutelně. Jde mi o to, abych situaci ještě nezhoršila. Četla jsem zde, že staršího nechávat vrčet na malého, "neotravuj" neřešit, ale někdy už mi to přijde fakt moc.Co pak?Díky moc.

nauč ho že má někde místo- pelech- kde si muže lehnout a štěně ho za žádných okolností nebude otravovat. už je to starší pán má právo na svuj klid. nadruhou stranu nauč štěně že na tom místě psa otravovat nesmí že si má v tu chvíli najít jinou zábavu.

Když už je to moc, tak syknu na staršího "sst" a pronesu "Co je? Nepřeháněj to jo". Takovým napůl podivovacím tonem, napůl "varovným". A štěně si zavolám a zabavim ho, at neotravuje. Hlavně to dělej tak, jak chceš, aby pes reagoval. když budeš moct tvrdá, pes přitvrdí taky.

Má možnost být na místě v předsíni, kde lze zavřít dveře a může tam mít klid, ale to nechce, chce být s námi v pokoji. Štěne zabavím, ale ne vždy se to podaří hned a někdy se to děje aniž by ho ona otravovala,prostě jen jde okolo ne za ním. na moje syčení a i ostatní druhy upozornění někdy reaguje někdy ne, ale podle všech info tady se mě bojí prže, když si ho přivolám přijde, ale uši dole a courá se. Když už musím vstát a jít k nim( bojím se aby na ní přecejen nevyjel) tak ten strach ze mě cítí a o to víc vrčí, ach jo. Malá stojí a čučí co se děje, ale je asi chytrá, prže když jí nechce nechat k sobě přilehnout sebere se a jde si na svůj pelíšek.Na jednu stranu věřím, že by jí nekousl, ale na druhou stranu ne na 100%. První týden měl košík, jak vyjížděl a ona sama vlastně docílila toho, že jí nechá ksobě za měsíc i lehnout )

Myslím, že celkově se to lepší, už dokonce chvíli "vydrží",že ona mu z jedné strany tahá šupáka, ale pak za chvíli už zase zuby. Zkrátka nevím, kam až to mám nechat dojít, respektive, jak to pak ukončit, když slovní varování od nejmírnějšího stupně po už rozlobené nefungují. PS někdy si k ní jde přilehnout a někdy jí nenechá k sobě ani dojít, neumím rozpoznat proč jednou tak a jednou tak. Střídá se to během jednoho večera několikrát, takže tipuju, že to není "teď už toho mám dost, jsem nevrlej".

Pane Desenský děkuju moc za odpověď, jen si nejsem pořád jistá. To vrčení myslím rozpoznám,kdy už "je to moc" ale nerozumím tomu, že jednou je s ní úplně v pohodě a nechá jí si mu lehnout i hlavou na zadek a za např. hodinu už vrčí jen co ona se pohne v pokoji směrem k němu. Proč jednou chápe, že může klidně spát a nechat jí u sebe, což se stalo několikrát (spali tak většinu noci) a někdy je takhle protivnej až agresivní. Přišel mi už párkrát "bonzovat", to jsem malou vzala k sobě, on se šel dochrnět a byl klid, ale jindy se v tom jeho náhlém chování prostě nevyznám. Moc ráda bych přijela a poslechla,co mi k tomu poradíte. Obdivuji Vaší trpělivost s námi dvounoháky.

Pročítáním poradny jsem se dostala k tomuto příspěvku:Jestliže pes opakuje nějakou chybu, znamená to, že k zabránění chyby nebyl použit postačující argument (příliš mírný trest). Funkční trestní klíč pro tyto formy agrese, který je spolehlivý a který používám je napomenu-varuju-přizabiju. Už to, že musím použít trest potřetí považuji od psa za projev neskonalé drzosti a pohrdáním mou autoritou a podle toho se k němu zachovám. Po čtvrté se totiž odmítám na stejné téma se psem bavit.

Potřebovala bych si ujasnit, zda když opakovaně vrčí na štěně čubu, ví, že je to špatně ( a tady také zmiňováno jako velký prohřešek), spadá to už pod agresi psa nebo se výše zmiňované týká jen lidí? Když slabší tresty (slovní) nefungují, co udělat dřív než "vyjede" zubama? Abych teda neběžela k němu, ale vše vyřídila v klidu? zavelet na místo (když už na místě je) má ještě druhé v předsíni a vyžadovat, aby odešel za dveře? Autoritou nemůže pohrdat neb jí u něj nemám, patlám se teď v tom dokonale. Nechat mu vodítko a pokaždé ho vyprovodit nebo přivolat k sobě? A celou noc? štěně je vzhůru několkrát, to se pak nevyspí nikdo ( Když pošlu starocha na noc do předsíně, nejsem zase nespravedlivá, že ho vylučuju od nás? Manžel spí, vše řeším já, ale pak se třeba probudí a zařve na něj "už ticho", a tím se zase dostáváme k tomu, že se to neřeší v klidu takže ještě uklidňuju manžela, aby byl se mnou a psékama trpělivý.

Blana, máš jasnú predstavu, čo konkrétne by si podľa tohto opisu urobila a ako? Tu by som naozaj radšej volila usmernenie a vysvetlenie, sadnem si so psami na zem a budem ich usmerňovať, učiť ohľaduplnosti voči sebe, odstraňovať prílišnú citlivosť, alebo necitlivosť u každého z nich rovno pod mojimi rukami v rámci maznania sa s nimi a hry. Potrestáš neopatrne a nabudúce toto urobí starší pes so šteňaťom, potom aj šteňa na ďalších psov. Šteňa je ešte trdlo a veľa sa učí. Zamysli sa nad tým, či mal starší pes možnosť naučiť sa rešpektovať šteňatá, či bol pripravený na príchod prcka v zmysle pochopenia šteňacieho správania sa. Za týchto okolností použitie trestu treba zvážiť, je potrebné vedieť, čo ním dosiahneš.

Pane Desenský chystám se na pražské freečko s oběma pesany, tak doufám, že se mi podaří se k Vám "probojovat" pro radu.
Reo: já se s nima na zemi mazlim, teda oba mi lížou obličej a já každýho drbu jednou rukou na zádech, staroch mě teď může ulízat, asi jako nezapomeň na mě, ale jakmile se snažím o společnou hru, tak se otočí a odejde. celkově si moc nehraje,nejraději jen sám drtí šupáka. mně šlo o to, že v jednu chvíli je na štěně úplně hodnej a chrněj spolu v jednom pelechu a v jinou chvíli, aniž by ho otravovala se může uvrčet. tomu nerozumím. takže nevím jak tomu předejít, když to začne zrázu.samozřejmě budeme teď makat na perfektním přivolání, jak nám RD poradil v jiném příspěvku.

Tak Džík dostal obojek a vodítko na doma (novinka), takže koukal " o co jde?" a byl trochu zmatený, ale chodil se pořád ujišťovat, že je vše ok, pořád mě chtěl oblizovat, chrněli spolu v pelechu a když zase začal vrčet na prcka, tak jsem na něj položila ruku beze slov přes čumák a oči a čekala, až se pomalu dovrčel a pak pohladila, až se sklidnil a chrněli dál. Jednou za večer jsem ho také odvedla na druhé místečko do předcíně, kde si odpočinul a bylo to OK, takže budeme pokračovat dál, díky Vaší poradně získávám pocit, že to půjde. ještě jeden postřeh - přepli jsme z flexi na 1,2m vodítko a než šli na první procházku, děsně jsem se soustředila a v duchu si říkala, aby mne netahal! a on mě zatáhl snad jednou, furt otáčel hlavu a tak jakoby jemně si mě kontroloval ) snad je to dobře, ale když jsem cukla, když zatáhl, šel do sedu se zataženým ocasem ( já v klidu, jako že nic a pokračujeme dál v procházce, dokonce jsme minuli jednoho psa bez "velkých keců" jen s čírem.

Starší (9 let)JRT dnes při venčení se rozeřval a naježil na vzdáleně kolemjdoucího ratlíka, po povelu jdeme se usměrnil a s brbláním šel dál, v tu chvíli malá čubina ( 4měs) k němu přiběhla a několik metrů mu za chůze oblizovala hubu a skákala na něj. Omlouvala se mu, myslela, že "řval" na ní? Co s tím? nezvládnu zařídit, aby neřval a neježil se, ostatně s tím vyjížděním na psy bojujeme a jedeme kvůli tomu na fríčko.

Zdravím všechny pejskaře chci poprosit o radu. Máme 12-ti letou kokřici a nově jsme si pořídili psa NO (7 týdnů) Kokřice byla od malička asi do 6 let ve styku s dospělým NO, který ji toleroval absolutně všecho (nebyla agresivní, spíše moooc živá,jen u misky s jidlem byl problém)....byl to gentleman. Jinak socializována nikdy nebyla, nevadilo nám to, protože jsme s jinými psy do kontaktu nepřicházeli a když už ano, tak funguje stoprocentně přivolání. Povahově je úžasná, miluje lidi, děti...ALE je neuvěřitelně žárlivá, vtíravá. Jídlo je jen její, když žere, sahnu na ni, tak se prohne a zavrčí. Štěně už se ji začíná bát, několikrát už po něm vyjela, nekousla, ale chytila pod krk....nevím jestli je to varování....Musíme je pořád hlídat. Nevyznám se v tom, protože na procházce je včechno o.k., i když jsme na zahradě, ale když se štěně zvedne a chce jít za mnou nebo např. kolem stolu tak se okamžite zvedne a vrčí jako by ho tam nechtěla pustit. Jeden den jsem zkoušela dívat se skrz ní, pomáhalo, ale pak mi veterinář poradil, že ji nesmím dát pocit, že spadla na druhé místo za štěně, tak jsem přestala......Prosím poraďte, už jsme měli jednoho NO, který byl úžasný, ale pumry nesnesl, ve finále jsem měla strach s ním kamkoliv jít.... Chci vychovat psa, který bude vycházet i se psy....bojím se, že mi ho naše kokřice zničí. Je tady ještě možnost, dát ji k rodičům.....Děkuji