Nebo nějakého dospělého voříška.Tam je znát povaha .Mě se to vyplatilo a mám co jsem hledala.Je to zřejmě kříženec čivavy.Čivava taky nemusí být špatná? Ale kvůli velikosti se musí hlídat ,aby mu děcko neublížilo.

Ach jo podobnej případ sme řešili u mamky mýho přítele... radši nebudu popisovat průbeh teď má čínskýho chochola od kolegyně z práce -on celej den spí, když někdo příde, tak ho běží přivítat a pak zas spí nebo leží -to je jeho celodení program ale on nevypadá, že by mu to nějak vadilo, ikdyž na procházce by se určitě vyřádil...

Moc vam vsem dekuju za rady! Jsete jsem premyslela, ze to zkusim pres maleho. Dam mu "na starosti" Salvu. Rano ji bude mouset chodit vencit, kdyz si bude hrat a bude ho to bavit, reknu, Jdeme vencit. Ono ho to prestane bavit. Pomalicku se mu snazim vtloukat, ze pejsek nemuze byt cely den sam, ze by se utrapil. Me to strasne stve, ta zenska se neumi postarat ani sama o sebe, o synovi nemluvim, a chce psa?! Zkusim zlomit maleho, je vnimavy a zkusim neco vypsat pro tu jeho mamu...Nebo pri nejhorsim pejsek pak skonci u nas, hehe:))

Já bych se moc nesmála -já už mám takhle druhýho... teď jen čekáme jestli bude i ten třetí

Kdyby si vypsala ten seznam, tak ho tady kdyžtak zveřejni... myslím, že by se hodil spoustě lidem - pro "jejich známé".

Dobrý den pane Desenský,
mohl byste mi prosím poradit nějakou knihu o československých vlčácích? Chtěla bych si pořídit štěně, ale nejdřív o nich chci mít co nejvíce informací.
Moc ráda bych, kdyby jste mohl napsat i Vaše zkušenosti s nimi, alespoň pár.
Děkuji Jana

Pokud vim, kniha existuje jenom jedna: Ceskoslovensky vlcak od Karla Hartla a Jindricha Jedlicky. Vysla v roce 1996, je absolutne nesehnatelna a pro osobni neshody v KCHCSV uz znovu nikdy nevyjde, leda by se stal nejakej zazrak. Ve stejnym roce vydal jen pro cleny klubu stejnojmennou brozurku jeste zvlast KCHCSV a kapitola o ceveckach od pana Hartla je jeste v knize Ceska narodni plemena psu. Ta vysla v roce 1998 a shani se uplne stejne, jako ty dve predchozi...

náhodou jsem ji minulý rok viděla v knihkupectvích docela často (asi nové vydání)...možná by se někde ještě našla...

viz tema Knihy o vlcích a psech

Tak jsme se konečně zajeli podívat na štěnda BO a máme na výběr ze dvou feneček - jedna je menší, hubenější a projevuje se dost hravě, aktivně, uštěkaně a ukňučeně, ta druhá se nijak neprojevila, je větší a tlustější, ale víc se nám líbí. Jak dobře rozpoznat charakter u takto malých štěňat? Strávili sme s nima asi dvě hodiny, ale nezdálo se mi že by se nějak někteří výrazněji projevovali a tak odhadnout, která pro nás bude lepší bude opravdu složité. Díky za všechny názory.

jak já vám budu závidět! Hele, já osobně bych šla do té větší a klidnější. Ale takovou povahu bych si vybrala já. Další věcje, že se ještě můžou přesně otočit - jak jsou staré? A proto bych s "ukázáním prstem" počkala, pokud je to možné.

Dneska jim je pět týdnů. Taky bych radši měla klidnější (spíš vyrovnanější a ideálně s trochu opatrovatelsou povahou), ale jde o to že ta větší se jen neprojevila, ne že by byla "ta klidnější" byla dost ospalá a unavená, chovala se jako ostatní štěnda, to jen ta yelow se tak projevila, dva chlapi se tam zase pořád rvali a pouštěli do ostatních štěňat.

Ale tím se projevila, ne? Jak se chovala (štěnda), když jste tam přišli? Nebo když jim tam dáte něco nového (velký míč...)

No jak, zvídavě. Většinu času buď prospali, nebo nám okusovali nohavice. Byly to normální štěnda. Jen mě zajímalo, jestli jde mezi takovou hromadou poznat základní charaktery....k Huckyše by se nám hodil někdo klidnější a rozumnější

Mne padla do oka okamžite tá prvá.Dajte na intuíciu.

Asi jste tam byli krátkou dobu. Když jsem se byla podívat na svoje štěně, byla jsem tam celé odpoledne, viděla jsem, jak žerou, jak odpočívaj, pak jsme šli celá smečka na vycházku. Nešlo přehlídnout, že moje budoucí štěně je kápo - byla o kilo těžší než ostatní štěňata - chodila první žrát, při odpočinku seřvala bráchu, že jí zalehl místo ve stínu a vypakovala ho, ale při procházce šla u mě, jakoby ke mě patřila...a spousta jiných věcí...

Tomu vrhu bylo víc jak šest týdnů, když jsem tam byla.

No, jednak těmhle je pět, když jsme tam byli, tak jim byli čtyři týdny, a jednak chovatelka povídala, že má zkušenost, že přes zimu se štěnda vyvíjej tak nějak zpomaleně...nevím, co je na tom pravdy. Na procházku se moc jít nedalo a když sme je vystrčili ven, zrovna moc se netvářili a spíš se starali o to, jak se zahřát (a to jsou zvyklá bývat venku, sou už víc jak týden vyšouplý ven do zateplený boudy, sice tam maj nad nulou, ale přece). Ono je to asi celkem jedno, vrh je to kvalitní a stejně je na výběr jen ze dvou fen.

no osobně bych se tam zajlea mrknout kolem 6-7 týdne věku- to ebjvaj štěnda nejvíc piraně a vzala si každou holčičku anchvilku zvlášt.
jinak třeba deuška se začla projevovat až po odchodu všech sourozenců do tý doby to byla tichá voda- ale s odstupem času si vybavuju že taková byla ikdyž tam byly ostatní.

JJ, asi to tak udelame, rozhodnem se, az si pro ni pojedem. Dik vsem a piste klidne dalsi rady

Jme pro, proto se zatím přikláníme k té, co se moc neprojevila.

Jde o to, kdo se dívá. Takový je mezi námi rozdíl - mě to trvá odpoledne a tobě pár vteřin ( cokoliv, co se týká psů ).
I když v případě Anče jsem potřebovala velmi krátkou dobu, abych viděla, co je zač. Nakonec mě na to upozornil i chovatel...

Pamatuju si výběr Connora před těma skoro 2 rokama, na to že to byli líní plyšani (moskeváci) tak se dalo celkem dost poznat kdo akčnil, kdo zas byl klidnější. Byli jsme tam asi 2 hoďky a podruhé taky a co vím, tak Connor je stále stejnej jak se projevoval tam a jeho menší akčnější brácha je pořád stejnej kousalín a akčňák jak byl předtím (díky rozdílným maskám si je člověk fakt zapamatuje a stopro nesplete). Toť moje zkušenost.

Ahoj, blíží se roční výroční výročí soužití s mou psí kamarádkou. Když nepočítám krátké soužití s prvním psem, kterého měli moji rodičové, a kterého jsem nevychovávala, jen trochu občas rozmazlovala, tak je Adi moje první zkušenost.
Výběru jsem věnovala asi třičtvrtě roku zvýšeného úsilí. Ujasnila jsem si , co chci a co nechci. Když jsem chodila sama na procházky, tak jsem si mentálně představovala svého mazlíka a zadávala "objednávku " " Pes pro radost," to byla moje nejčastější myšlenka.
A nakonec musím říct, že se splnilo všechno , co jsem si přála a vysnila. V charakteristice plemene, které jsem si vybrala, stálo mimo jiné , že: "začátečníkům je toto plemeno schopné nějakou tu chybku ve výchově odpustit", tahle informace se mi uložila jako nejdůležitější......
Dokonce si troufám napsat, že u nás doslova platí, jaký pán, takový pes ... leckdy funkce dokonalého zrcadla
Od chovatele jsem se zase dozvěděla,že entlíčci jsou fajn, ale v jistém smyslu "svéhlavičky". Co to znamená, jsem si plně vychutnala v období puberty. Takže jsem byla vděčná za informace a především tyhle stránky, moc mi to pomohlo přežít kritický půlrok a nepodlehnout panice, že jsem neschopná vychovat i mírumilovné plemeno...
Vybírat s rozvahou a dát si načas se určitě vyplatí.

Přeju moc štěstí při konečném výběru. My jsme vybírali před Vánoci štěňátko Kavkazáka, bylo sedm fenek, takže jsme měli více možností. Vybrali jsme tu, co se jevila klidná a neprala se s ostatními, v domnění, že bude mírnější No, nebudu napínat, naše Adélka je ze štěňat nakonec nejspíš nejostřejší, ale zase na druhou stranu sebevědomá a ne žádný neurotik. Je to typický představitel plemene a zatím z ní máme radost, i když musíme ve výchově postupovat velmi důsledně a neustále sbíráme další rady a návody v knihách a samozřejmě zde v poradně

ahoj, jsem tady nová a tak se přidávám k tématu až nyní. Souhlasím s názorem, že volba plemene je jen první část rozhodnutí, ta druhá je výběr správného štěněte. My jsme měli první dva psíky resp.čubetky - bíglice. Nejprve jsme si pořídili jednu holku a po roce, aby jí nebylo smutno druhou. Každá měla jiné rodiče a každý byla jiná. Starší byla neposlušnější ( chyb ve výchově z naší strany bylo jak naseto, víme o nich) druhá poslouchala na povel ( i oční) a chodila ve městě bez vodítka ( což u bíglů nebývá obvyklé). Zajímavé je však to, že výchova té starší, ačkoliv byla důraznější, jí vůbec nepoznamenala, naučila se jakžtakž poslouchat až když byla hodně stará, a naopak ta mladší poslouchala sama od sebe. Jakoby nám to všechnu neposlušnost její kamarádky chtěla vynahradit poslušností, a to jsme jí skoro vůbec ( zdůrazňuji skoro..) necepovali a neučili.

pokrač.
Jinak spolu vycházely holky dobře, kromě období hárání, kdy ta podřízenější chtěla získat místo nad tou velící, vždycky se to ale urovnalo pouhým štěkáním do ucha ( jejich .
V současné době jsme si pořídili jorka a zatím jsme s ním moc spokojeni ( a on s námi snad také), je klidný, chytrý, na vodítku uměl ve 3,5 měsících, bez vodítka uměl běžně cca. ve 4 měs. ( ne však ve městě, tam jej nepouštíme a ani nehodláme pouštět) přivolání uměl v podstatě druhý den, co jsme si jej přivezli domů ( nechali jsme mu jméno od chovatelky). Domů ( a to je vcelku složité v našem baráku)trefil hned první procházku, nevycházela jsem z údivu. Hraje si buď sám, nebo s námi, nevyžaduje pozornost, perfektně aportuje ( zatím hračku nepouští, musíme ho vždy obelstít, což není těžké, přecejen jsme "páni vesmíru a kostiček"). Zatím neštěká, jen občas bafne, což hned tiším ( bydlíme v bytovce, nechci aby se rozbafal). Když je doma sám, spí, nic nedestruuje ( je fakt, že je sám max.5 hod).Trošku to kompenzuje venčením, které mu moc nejde, ale to se spraví, vždyť jsou mu teprve 4,5 měsíce a něco..jo od chovatelky jsme chtěli nejklidnějšího jorka z vrhu, tak snad bylo její doporučení OK.

nechci strašit ale vydržte až budete mít po pubertě cca za dva roky .-))) pak lze tvrdit že pes něco opravdu umí .-)))

jasně, ale stejně si myslím, že to je hlavně tím, že se mu věnuji tak akorát. Jak jsem psala, že jsme měli ty bíglice, tak u té první jsme to nezvládli právě proto, že jsme měli málo času a bydleli jsme v bytě, kde chudina trávila velkou část svého štěněcího života ( než jsme se odstěhovali do baráku). Nyní náš jorki je součástí smečky a ví kde je jeho místo, já s ním trávím spoustu času ( i tak, že jsme jen spolu, ne aktivně, aby si nemyslel, že se vše točí jen kolem něj) ... puberta určitě příjde, to je jasné, ale říká se ( i u dětí) co jsi v dětství zasel v dospělosti sklidíš. Tak uvidím,..

Už delší dobu uvažuji o tom, že bych do naší domácnosti časem pořídila psa. Hrozně váhám, je to docela vážné rozhodnutí. Máme dvě děti 2,5 let, bydlíme v RD se zahradou, kde je hlídačem NO mého otce, z bytu v patře je možnost vybudovat přímý východ na terasu a z té do zahrady, takže venčit by se třeba i v nepříznivém počasí dalo jen otevřením na terasu, kde by se na to udělalo zastřešené místo. Navíc, když bysme nebyli doma, pes by to dokázal po naučení i sám a nemusel by čekat až se vrátí někdo domů. Dala jsem si to trochu dokupy a mám pár požadavků, ale nevím, jestli je dokáže nějaký pes splnit:
1.musí mít rád děti
2.musí zvládnout být i sám
3.aby byl průměrně aktivní (zahrada, procházky, blbnutí doma a gauč )
4.menšího vzrůstu nejlépe do bytu
5.nemusí být nutně dobrý hlídač
6.musí snášet další psy
7.pokud možno aby moc nelínal (alergie) ale srst měl a péče o srst byla průměrná tak abych to zvládla já
8.pokud možno lehce cvičitelný a ovladatelný
Myslíte, že to může nějaký pes splňovat? Nejsem moc náročná? Vím, že spousta s těch věcí se dá psa naučit a je to i o povaze psa, ale vím, že některá plemena nejsou třeba k dětem vhodná apod. Našla jsem čínského chocholatého psa, havanského psíka, apod. ale fakt nevím. Nemůžu moc najít problémy při jejich chovu, chovatelské stanice pějí jenom samou chválu a osobně žádného chovatele neznám Nebo máte nějaké jiné návrhy. ~5~ Prosím nepiště abych si koupila plyšového, už mi to bylo doporučováno Moc děkuji

Co třeba bišonek? To je snad trochu gaučák, ale umí bejt i aktivní, je malej... Akorát ten vám asi hlídat nebude vůbec :)

To že nehlídá by nevadilo, na zahradě vždycky bude hlídací pes (jsme na kraji vesnice), je fakt, že mě taky napadl (myslím, že i havanský psík je z jejich rodu), ale co ta srst? Občas mám problém učesat i děti a nechci moc honit s kartáčem po bytě i psa. Jinak pes je to krásný, i maltézáček je fajn

K tomu bych dodala, že pro Vaše potřeby by byla vhodnější asi čuba-pes otce ji lépe snese a nouzové venčení z terasy také zvládne líp...

Já teď viděla známejch bišonky (3) a všichni byli ostříhaní, nevim, jak často se musí stříhat, ale asi by to šlo? A vypadali dobře :) S celkovou údržbou nevim... nebo pudlík, ale ti jsou asi dost aktivní a údržba srsti bude asi něco podobnýho... Kavalír? Nebo se jít podívat do útulku, tam je plno různejch psů, co by vám mohli povahově sednout :)

jo o čubičce jsem uvažovala, jen mě trošku odrazuje to hárání v bytě, ale pes by mi zase utíkal za fenami, dříve jsem měla voříška a musela jsem ho nechat vykastrovat, utíkal za nimi a nic mu v cestě nezabránilo
Jinak ten NO otce tu už bohužel dlouho nebude, má 12 let a dost zdravotních problémů, to je taky důvod proč řeším nového už teď. Aspoň si ujasním co chci a dvě různá štěňata si vždycky sednou líp než dospělý pes a štěně.

Toho bišonka si nechám projít hlavou, i když je u něj trošku nepraktická ta bílá barva, jak bude s dětmi lítat, tak bude spíše vypadat jako smeták
A co ten čínský chocholatý pes? Máte ho někdo? Jaký je?

pro děti a aby nelínal je dobrý tip jorkšírák. Chlupy nepadají skoro žádné ( to mě padají vlasy víc), je hrozně k dětem, a když je správně vedený a nepovoluje se mu moc vymrčování pozornosti, pak je to báječné zvířátko do domácnosti. Umí stejně tak lenošit, jako být aktivní. Náš je tulič k pohledání, miluje hlazení a je rád ve společnosti lidí, každé ráno přiběhne jakobychom se neviděli celou věčnost a celým maličkým tělem se přimkne a mazlí. Od malička byl postupně zvykán sám se svými cca.desíti plyšáky ( které považuje za nejdůležitější součást svého života), takže není ani problém jej nechat doma samotného.
Jen je třeba vědět jedno, malý pes = opatrnost při "muchlování" a dovádění, aby se mu nepomačkaly kosti v těle. Je to křehčí stvoření, ale milé a učenlivé. Samozřejmě na vodítku chce trošku brzdit, protože je zvědavý a tudíž i zpočátku táhne, ale protože je malý, zvládne jej vést i školák. Venku, protože má spoustu podnětů je samozřejmě dobré jej neztratit z dohledu, já jej z vodítka pouštím jen v lese, nebo tam kde nejsou auta a kola ( je mu něco přes rok a tak je jasné, že ještě to není pes na "první" povel, a myslím, že to ani nepotřebuje být cvičený jak vlčák. Umí jen to základní : sedni, pojď, nesmíš, a jdeme, fuj, senzačně aportuje od malička. Kdybychom jen trochu chtěli je nesmírně učenlivý a určitě by zvládl víc). V jídle není vůbec vybíravý, nejraději má chleba a rohlíky , poslechne i za granuli. Pro nás domů to byla dobrá volba.

ale ti vyloženě malí psi ( jorki, bišon) se na ustájení na zahradě nehodí, ti jsou do bytu, špatně snášejí když je separujete úplně ( t.j.kdykoliv se vám to nehodí odstrčili do separace). Společenský pes : ti bývají vcelku snadno zvladatelní, když natrfíte na dobré štěně a věnujete se mu. Lovecký pes : bígl, bývá asertivní, může být venku, když má nějaký kamenný a zateplený pelíšek i v zimě (s přitápěním), je aktivní, takže lítačky s dětma jsou pro něj ideální, je ale tvrdohlavý a tak to chce důslednost ve všem, žádný pes nesnáší dlouhou samotu, bígl není vyjímka. Líná 2x do roka, bohužel. Ale to asi všichni psi, kromě několika málo plemen ( jorki mezi ně patří, náš má střih na polodlouhé chlupy, líná jen to co vyčešu. A česat se musí ob den)
Bígl je hrozně zřavý a má sklony tloustnout, sežere všechno i papír od salámu. Měli jsme dvě bíglice a každá byla jiná. Jedna poslouchala téměř na "ukazováček", druhá absolutně a jedině na pamlsek a to si ještě rozmýšlela jestli jí to stojí zato. Na prochzky jsem chodila vždy vybavená pamlsky, protože jsem je měla na volno. Jinak myslela jsem si, že fenečky jsou milejší než kluci, snadněji zvladatelné, záleží samozřejmě na rase, ale teď máme kluka jorkšíra a to je takovej mazel, že to svět neviděl. Všichni hafani, co jsme měli mají jeden rys společný, umí krásně vydírat koukáním

jorksire byvaju ako spravne teriere dost ustekane a tym ze su naozaj malicke, by som ich k detom velmi nedoporucovala. cinske chocholate psiky maju dost problemy s tym, ze su velmi uzkostlive, bojazlive a zimomrave. vela malych bytovych plemien je narocnych na udrzbu srsti, treba ich aspon raz denne ucesat aby sa srst neschlpatila a raz za dva mesiace odniest do salonu upravit. mna z malych psikov velmi ocaril cairn terier, je to uplne pohodove zvieratko, takmer nesteka, zvlada v pohode deti aj ostatne zvierata, srst staci vytrimovat dvakrat rocne, zvladne aj celodenny pobyt na dvore , keby bolo treba, na gauci a v posteli nezaberie vela miesta a ked je treba na turistike prejde aj 30 km. a tym, ze este nie su velmi rozsirene, netrpia genetickymi vadami a zachovavaju si povahu. je to taky maly mily bezudrzbovy certik

Bígla nedoporučuju, sice ho lidi mívají jako domácího mazlíka, ale primárně je to lovecký pes a podle toho se chová... (a pro začátečníka může být spíš pro zlost než pro radost, když se "podaří").
Bišonek a maltézák zní dobře, další tip je grifonek (sousedka ho má, sice se mi to vzhledově nelíbí, ale povahově je Bobík skvělý - stále nadšený, ale ovladatelný, dítě bezmezně miluje).
Roli nehraje jen výběr plemene, ale i konkrétního jedince - pro vás bude asi spíš ten kliďas, který brášky pozoruje zezadu, než ten nejnápadnější raubíř, který vám přijde naproti jako první a zadáví vám tkaničku .
A taky bych se přimlouvala za bafáka z útulku - spousta z nich splňuje "zadané parametry", třeba najdete nějakého, se kterým si vzájemně padnete do oka. Dá se porozhlídnout po interfernetu či se ptát přímo v útulcích (klidně s tímto seznamem požadavků v ruce - stejně od nich upustíte, když se do některého z nich zamilujete ).
Přeju hodně štěstí a šťastnou ruku při výběru!

Teda koukám kolik lidí má dobré zkušenosti jorkšíra s dětmi, co jsem já vypozorovala u známých, vetšinou moc rádi děti nemají. Asi záleží na dětech a povaze psa.
S tím chocholatým psem mě to trochu mrzí, byl to můj favorit, ale pokud je úzkostný, tak ho raději škrkám, asi by se mezi mými dětmi necítil moc dobře nejsou zlé, ale občas bývají trochu hlučnější a divoké, tak aby nebyl zbytečně traumatizovaný. To bych nerada.
O voříškovi jsem taky uvažovala, ale problém jsou ty chlupy. Na zahradě by mi to bylo jedno, ale v bytě by bylo lepší, kdyby jich bylo co nejméně. Mám v živé paměti chlupy v jídle, pití no všude od voříška co jsem měla
No bude to těžké si vybrat, ale dám si na čas, není kam spěchat

no co se týká hlučnosti, tak psi hluk napodobují, mám zkušenosti, že když je hlučné prostředí, pes více štěká a projevuje se také hlučně. Úkostného psa lze vychovat, věšina štěňat jsou "normální" to až páničkové z něj udělají psa k obrazu svému ( někdy i nechtěně). Myslím, že k úplně malým dětem bych pejska nepořizovala, začala bych od morčete, či králíčka, a až bych měla s dětmi "nacvičeno" jak se ke zvířeti chovat. Pes chce určitý řád, jinak vám "zvlčí" a může být nesnesitelný. No, a až bych si byla jistá svými dětmi, které musí pochopit že zvíře není věc, pak bych koupila psa. Samozřejmě s tím vědomím, že si pořizuji další dítě, protože pes je v podstatě dítě, potřebuje vaši pozormost, potřebuje pána, který se mu bude s láskou věnovat a neodkopne jej jakmile zjistí, že mu pes zabírá čas a prostor pro jiné aktivity.

Jojo já s koupí nijak nepospíchám, i když kdyby bylo jen na mě, tak už jsem si pro nějakého miláčka zajela, ale nechci to uspěchat.
Jinak morčata máme, ale dětem celkem nic neříkají, bohužel stejně jako mi. Teda nakrmím, pohladím, ale není to ono, prostě pes je něco jiného. Ten rozumí, naučí se spoustu věcí a můžu s ním "vypnout", jít na procházku...

Netvrdila by som že je naháč úzkostlivý,ono si to robia asi majitelia sami.Mám kamarátku ktorá si vzala naháča-labutienku od štenietka k trom deťom-6-12 rokov,z toho sú dvaja starší chlapci a sú dosť hlučný ako deti mužského pohlavia bývajú Pes je v pohode,vobec sa nebojí a prebýva hlavne s detským osadenstvom pretože kamarátka je samoživitelka tak býva aj celý deň preč a o psa sa starajú hlavne deti čo sa venčenia týka.A tie deti majú ďalších kamarátov atd a nejak som na psovi nevypozorovala že by sa bál medzi nimi.Inak výborný rodinný pes k deťom je i boston,o srsť je starostlivosť minimálna ale alergiu by mohla sposobovať

Toto téma bude snad vhodné - jaká je nejvhodnější doba odběru štěněte plemene pyrenejský horský pes (i když to platí určitě obecně, ale myslím že i plemeno hraje roli v důležitosti) ?
Můj názor : pokud respektuji fáze vývoje dle Mikulici, 7.-14.týden je fáze socializace a to už by štěně mělo být u nového majitele. V tomto období se také nejsnáz na svého majitele naváže, což je základní kámen dalšího soužití (zvlášť u pastevců). Takže pro mě je 50.den ten správný. Brala jsem si tak svého současného psa a nemůžu si vynachválit.
Je to tak? Není? Proč?
Děkuji

Je dost možný, že se pletu, protože čísla si fakt nepamatuju, ale brát si ho v 50 dnech je nezákoné. Pro odběr platí 8 týdnů, což je 56 dní. Výjimku mají jen čsv a možná i saarloosové.

Myslím, že pravidla FCI mluví o (resp. po) 49 dnech, např. v Zápisním řádu HWK ČR je uveden odběr v minimálně 50-ti dnech

Evo, já myslela, že pro savce (nebo pro šelmy?) je ta mez 6 tejdnů? Nebo aspoň bejvala, řešili jsme to u fretek a že to tam bylo jednotný

Řád ochrany zvířat při chovu psů ČMKU říká:

Článek 8
Podmínky pro chovné psy a feny
Základní podmínky pro chov psů jsou následující:
...
d) minimální věk pro odběr štěňat od feny je 50 dnů.