Určitě. U nás to tedy nebylo až tak jako u Markéty. Rocky byl sám před chalupou, kde ho máma našla už mrtvého. On už prostě v poslední době často zalézal do ústraní. Ale podle mámy to vypadalo tak, jako by se chtěl běžet k lesu (chodil rád na dlouhé procházky po Krkonoších, ale bohužel sebou nebral mou mámu, tu vždycky tak za dvě hodiny milostivě poctil návratem) no a prostě to do toho kopce při včerejší biozátěži nedal. Byl to šťastný pes. Nikdo ho netýra a při svých toulkách nikdy nenatrefil na myslivce a nebo na někoho z KRNAPu:)

Tak nerada čtu toto téma. Pejsky už nic nebolí a Vám oběma přeju, ať tu bolest přehluší krásné vzpomínky.

Dneska je to měsíc,co nám nečekaně umřela naše Kleofáška.Pořád na ní myslíme a brečíme..26.září by jí bylo 5 let.Měly jsme ji od narození,bylo to štěňátko od naší fenky Andynky.
Je tu bez vás smutno holky!

Dnes odpoledne odešel za Duhový most náš Dědoušek po krátké nemoci ve věku asi 15 let. Byl s námi jen 1,5 roku, ale byl náš a bude nám všem moc chybět.

To mě mrzí Dědoušku, vyřiď tam nahoře, že už to nadlouho stačí, poslední dobou jich odešlo nějak hodně

Hanko, hodně sil a Dědouškovi šťastnou cestu. Co říct víc...

Ať Dědoušek pozdravuje za duhovým mostem a šťastnou cestu...

"Vždycky musí něco skončit nebo odejít, aby mohlo něco nového a krásného přijít."
Hani držte se. Je toho tohle léto nějak moc na všechny

Jak to tu pročítám, musím vzpomenout našeho pejska, ač s předstihem...

1.10. tomu budou tři roky, co odešel náš milovaný šarpej Galíček. Bylo mu bez 3 týdnů 11 let. To je u šarpejů pěkný věk, ale stejně to náhle osamělému páníčkovi moc nepomůže. Poslední rok života mu nebývalo vždy fantasticky, zhubnul, nemíval chuť k jídlu, ale v létě se vše vylepšilo. Místy to byl zas ten rozverný pejsek, jako za mladých let. Koncem srpna jsem odjížděla na praktikum do Ruska, o pejska se starali rodiče, ještě jsme bydleli pohromadě, měl je rád. Už jsem měla sbaleno, loučila se s našimi a šla pohladit pejska a říct mu ahoj. Nikdy v životě nikoho při odchodu neolíznul, ale v ten den mi oblízal celý obličej. Dala jsem mu pusinku a odjela na letiště. Už jsme se nikdy neviděli. Když jsem se vrátila, nevítal mě pejsek a na konci zahrady byla malá, ještě holá mohylka. Postupně na ni přibyl vřes, malá růžička a nakonec i náhrobek s nápisem Galwey 23.10.1997-1.10.2008. Čas od času tam hořívá svíčka a když sedíme za tmy venku, sledujeme ji, jak v dálce plápolá.

Před nedávnem jsem ke Galíčkovi vzala malého Perryho, očuchal si kytičky, poseděli jsme, vysvětlila jsem mu, kdo Galíček byl a Peroušek teď ví, že nad ním někdo shůry bdí. A jistě mu už řekl, že u nás ho budou mít všichni rádi, nebudou ho trýznit na těle ani na duchu, budou spravedlivý a nikdy se ho nezřeknou.

Sílu všem v tomto těžkém období. Lásku, kterou jsme pejskovi dali a on nám ji vracel, ani jednomu z nás už nikdo nevezme.

Essi, co víc by si mohl přát? Co víc by si byl schopen jen představit, než k vám přišel?

Hani, drž se...

Hani, to mi je lito, vis, ze mam pro dedousky slabost....ach jo....ale mel krasnej podzim zivota, tak snad tam nahore za Duhovym mostem poreferuje, ze na svete nejsou jen lidsky svine, ale i hodny lidi. Dedousku, stastnou cestu a pozdravuj tam myho Ańulku (a vsechny ostatni), ted 14.9. to byly 4 roky, co odesel

... tak jsem měl to štěstí ho v pondělí ještě vidět .. měl myslím krásný a důstojný podzim života. (těch "odchodů" je teď na Vlčárech poslední dobou moc ) držte se ...
Dědouškova duše je svobodná a volná, bez bolesti a utrpení stáří ..

Hani, drž se. Určitě měl krásný závěr života.

Hani, je mi to líto i když je mi jasné, že s vámi se měl skvěle.....bohužel souhlasím, že těch odchodů je teď nějak moc, nejen mezi pejsky, sama jsem přišla o našeho psího kamaráda i o velmi blízkého človíčka a není mi do zpěvu...ale vím, že teď si tam všichni spolu hrají, už je nic netrápí a my...my tu na ně s láskou vzpomínáme...jen doufám, že zas tady dole bude lépe....

Hani to je mi moc líto, dědouška jsem měla moc ráda...tohle září je nějak zakleté. Ale měl u vás nádherný zbytek života a dožil se krásného věku.

Ach jo....
Měl krásný rok a půl...

Dnes nás opustil náš psí kámoš Rex. 12 let, fešák NO v plné síle a zdraví. Asi odešel ve spánku. Znaly jsme ho více neži rok, bude nám chybět a mně ten jeho nádherný pohled.

Tohle tak nerada čtu. Už když jsem viděla příspěvek v sekci ,,Staří a přestárlí psi" jsem si říkala, doufám, že ne v tématu Duhový most. A zrovna... Upřímnou soustrast, ikdyž asi nebyl tvůj jestli dobře chápu, ale byl to váš kámoš a i tak to zamrzí. Přeju aby jste potkali dalšího supr kámoše.

Děkujeme, mrzí mě to také kvůli páníčkovi. Je to starší pán, Rex byl jeho radost ze života a kamarád. Doufám, že to překoná a najde odvahu pořídit si nového přítele. Nabízela jsem mu staršího pejska, vzhledem k jeho věku, ale zatím je ještě brzy.

Dneska mi přítel oznámil, že našel včera Hrušku... neví, proč umřela, nic jí nebylo... prý ležela, jakoby prostě usla a druhá kočička nebyla na večeři ani včera ani dneska...
Sbohem ty moje kulátko... zbožňovala sem tvoje malinký nožičky a bříško lvíčete

To je mi líto Jestli vypadala že jen spí, snad odešla lehce...

Pred chvili jsme s Nikolkou doprovodily za Duhovy most Dairinku. Dajusko, snad sis ten pulrok u mne uzila...pozdravuj tam Athoska, Aňulku a vsechny ostatni....

Tak to mne mrzí.. Tiše jsem její příběh sledovala.

R.I.P.

Běluško, jsem moc ráda, žes nakonec mohla tak dlouho žít v tak úžasné smečce... šťastnou cestu.
Aňulo, myslím na Tebe...

Přišla, zvítězila, odešla .... a uvolnila místo dalšímu šťastlivci, co si prožije zbytek života jako nikdy předtím.

Evco, dej pokoj, ted chvili ne

Já neřikám zítra. Ale prvního už to nevydržíš a začneš se porozhlížet

Ale ne, ted mam dost starosti sama ze sebou, od 1.2. budu mozna bezdomovec a na to mi bohate stacej 4 cokli.

Měla se u tebe krásně a prožila nádherný půlrok na sklonku života. Dairince krásnou cestu a tobě hodně sil k překonání smutku.

Ale mela se u tebe skvele a urcite si to uzila

Je to moc krásné, ale okamžitě mě to rozbrečelo. Před dvěma lety mě opustila Kely,bylo jí necelých 16let. Byla to opravdu už babička, ale skoro až do konce byla veselá, vzpomínky nikdy nezmizí, ze všech pejsků pro mě znamenala nejvíc, asi proto, že jsem si jí domů přinesla jako 10ti letá holčička a ona mě provázela až do dospělosti, vydržela semnou dětství a taky pubertu, kdy si možná připadala odstrčená..prostě semnou prožila všechno. byla jsem postavená před těžké rozhodnutí, už byla hodně nemocná a doktor mě přesvědčoval o uspání, samozřejmě jsem se tomu bránila, ač jsem věděla, že to pro ni bude nejlepší. Nijak se nevzpírala, jen si celý život budu vyčítat, že jsem nebyla v poslední chvíli s ní, onemocnělo mi dítě a já musela vyslat mé rodiče. Ale byla smířená. je to možná asi ujetý, ale ani smrt mé babičky nebo tety mě nikdy nezasáhla tak jako její, je ale spousta lidí co můj smutek nechápali a setkala jsem se s názory proč pláču pro toho ošklivého střapatého vořecha, ale ona přece byla tak nádherná.....

Není to ujeté, měla jsem to stejně. Říká se, že láska druhých lidí je nepochopitelná, asi to bude platit i pro bolest.

leeeeeno, snad nebudu OT, ale když mi umřel přítel (autonehoda) a já prožívala smutek, tak se mně jedna sousedka (ženská co mě zná od dítěte a dělala mi vychovatelku v mateřské školce) zeptala co se mi stalo a já jí řekla, že se mi zabil přítel (spíš byl zabit no, nebyla to jeho vina. Náklaďák vyjíždějící z vedlejší silnice mu nedal přednost v jízdě na silnici mimo obec) a... nyní cituji... Ona: Tak to je mi líto a jak jste spolu byli dlouho?" Já:,, No krátce teprve 10 dní." a jjí bezva hláška:,, Tak to dělej jako bys ho nikdy neznala." V tu chvíli jsem myslela, že jí uškrtím. Možná to myslela dobře, dokážu to i pochopit, ale lidi si někdy opravdu nevidí do pusy, co ze sebe vypustí a kdy.
Mimochodem Rokýnek mě opustil v červenci a ještě teď to na mě někdy padne a bulím tu jak želva. Ten kdo měl kdy nějakého psa nebo i jiné zvíře a měl k němu nějaký vztah a cit tohle umí pochopit a zná to.

čertík nás opustil 4.1. před 3 rokama a dotedka bulím když si na to vzpomenu :-/

Aňulo, je mi to líto - přečetla jsem až dnes - ale měla se u Tebe dobře a to je důležité...

Je fakt, ze tu to jeji bloumani po byte a zrani jablek na zahrade chybi, ale zbytek zmecky mi nedava cas na smutneni - Tynuska si vymyslela zlomene prsty na pacicce, Cheyna hara a Plysak ji chce znasilnit...fakt veselo

Taky mě to moc mrzí Eliško, ale mělla se u tebe dobře =). A já už jsem u babičky domluvila, že mi bude postupně nosit z práce takové ty podložky, co jsi pro ni chtěla (kdyby je někdo chtěl, tak věnuji).

No vidis, Terko, taky mi jich tu mraky zbylo - asi je dovezu Betce do Tibetu, ta tam miva taky takovy lazary, tak predpokladam, ze to vyuzije. Kazdopadne ale dekuju za ochotu.

Lucky je uz inde.Dnes, 13.januara..presne za 2 mesiace by mal 10 rokov.
Je toho vela na zamyslenie, vsetkym, ktori uvazuju o eutanazii v pripade, ze nejde o totalne ochrnutie,totalne dlhotrvajuce silne hnacky,vracania....proste, pokial sa Vas hafik aspon trocha vie tesit tuto "metodu" neodporucam. Nikto,vobec nikto nevie, ako to vobec je a nikto, vobec nikto nevie, ci chce zostat smutny a aj uboleny trebars s podpornou liecbou s Vami alebo odist. Nieco sme si nahovorili, pre lepsie svedomie Duhovy most, ale to si len mozme nahovarat. Pes a kazde zviera, ktore sme si vzali, ma pravo dozit aj v starobe a chorobe s ludmi, ktori ho miluju.
Spravila som to. Neodpustim si to.Rozmyslite si to.Tesil sa, ze ide do auticka.....vylet. Ano, vylet, ktory sa neda vziat naspat.
Som velmi, velmi smutna, nestastna a velmi ubolena, psychicky aj fyzicky - eutanaziu neprosim. Mozem vediet, ze ju chcel on?
Dovidenia.

Drž se, jemu už je fajn, ber to tak a vzpomínej na to hezký, co Ti kdy dal a cos Ty dala jemu...

je to těžký opravdu člověk muže uvažovat zda to tak mělo být nebo ne ale muj osobní pohled je ten než nechat zvíře týdny umírat v bolestech doprovodím ho na druhou stranu ve chvíli kdy si oba ymslíme že už život nemá cenu a to musí poznat majitel.
nevyčítej si to udila jsi vše dlesvého vědomí a svědomí alespon doufám. vzpomínej na to hezký co ste splu zažili pobreč si ale nevyčítej si to

Na druhou stranu Ti napíšu příběh z druhý strany.Můj předchozí pes měl taky rakovinu sleziny,vet.mu ji vyndal i s nádorem,prodloužilo mu to život o cca 2 roky.A pak se to vrátilo znova,tentokrát už to operovat nešlo,psa to bolelo,ale taky měl štastný chvilky kdy vypadal že to zvládá.Těžký rozhodnutí jak to řešit,nechali jsme to být jen bolest tlumili léky.Později pes nechtěl žrát,dělali jsme všechno možný aby jsme do něj něco dostali,už nechtěl.Taky jsme to nechtěli vzdát.Jeden den,kdy mu zase nebylo dobře jsme jeli na veterinu,veterinář řekl,že ho to asi zase víc bolí,ale že nic dělat nebudeme.Nic méně večer se to hodně zhoršilo,pes měl zřejmě hodně velký bolesti,trpěl...já neměla kam jet,bylo to pozdě v noci,tady u nás žádná veterina nefunguje...modlila jsem se atˇ pes vydrží do rána.Nevydržel,protrpěl si několik hodin v bolestech a pak mi umřel v náručí.Když jsem ho držela a viděla jak trpí,chtěla jsem vzít polštář a udusit ho...pomoc mu umřít.Dodnes si budu hodně vyčítat,že jsem toho neudělala víc,že jsem nezkusila jet třeba několik kilometrů někam pro pomoc,že jsem to nezvládla dobře a nechala svého psa trpět....už bych to nikdy nechtěla zažít a dodnes,když na to myslím brečím.Zpětně si myslím,že můj pes věděl že já ho nezvládnu nechat odejít a tak to vyřešil za mne.

Lomato, připomínáš mi naši Zorku... která zůstala s naší maminkou a já jsem u toho nebyla, ale zpětně vidím, že se tolika způsoby snažila říct "už nechci" a my jsme to neviděli, neuměli nebo nechtěli vidět ("však se to zase spraví..."). Nakonec si ten asistovaný odchod musela vynutit (venku před domem si lehla s tím, že už nikam nepůjde, když ji maminka chtěla odnést po schodech domů tak ji málem pokousala a myslela to zoufale vážně... maminka mi volala a já jsem po telefonu rozhodovala, ať přijede veterinář...).
Jak říkáš, dodnes mi běhá po zádech husí kůže z toho, kolik ten pes musel vydržet a vydržel, protože viděl že my to tak chceme... člověk toho tolik neví...

Jane, udělala jsi to nejlepší co jsi mohla a splatila jsi hafovi aspoň kousek jeho nesobecké lásky k Tobě... drž se.

Jane, věř, že hodně z nás ví, jak Ti teď je. Já jsem se takto rozhodovala před rokem. Můj pejsek byl nemocný rok a půl. Všichni kolem mi říkali, ať ho netrápím. Za rok a půl měl cca 160 záchvatů, ale mezi nimi pauzy, kdy se choval jak zdravý pes a já pořád doufala v zázrak. Jenže se to pořád zhoršovalo. Když mě přestal vítat po příchodu domů a bál se usnout, aby nepřišel záchvat, atd. rozhodla jsem se, že jeho trápení ukončím, měl 11 let. Když jsme jeli na veterinu , skákal po mně a křičel. Myslím, že věděl. Do smrti to budu mít před očima. Probrečela jsem spoustu hodin. Ale věř, čas je milosrdný, bolest nevyléčí, ale otupí. Dnes, po roce, mi rozum říká, že jsem udělala dobře, ale stejně budu vždycky vědět, že jsem někomu vzala život. Dnes mám půl roku staré štěndo, je to ta nejlepší náplast. Vždy, když je moc divoký, volám v duchu mého Bonyfácka, ať ho srovná. Pláču s Tebou.

Janexyz, myslím na Tě.
I já se musela rozhodnout "za psa" a vím, že to není lehké, ale myslím si, že je to poslední služba příteli.
Naštěstí jsem mohla požádat veterináře, zda by nedojel s poslední injekcí do bytu. Byť normálně nejezdil, tak v tomto případě přijel.

nikdy si toneodpustim.lenze je uz neskoro.

Síla lásky je v nás,máme na ní stejné právo,jako na život,bez ohledu na množství tělesných vad a rakoviny v těle. Možná bylo brzy, vedou-li všechny cesty k jednomu cíli... on Vám jistě odpustí. Aramis

Prave jsem se dozvedela smutnou zpravu,ze odesla za duhovy most Andrlovych vlcice Besynka.Kdo jste ji znali,vzpomente na ni. Vubec nevim,co se mohlo stat.Byla to jeste mlada vlcice.Vzpominam i na Wayu

Tak to je mi moc a moc líto...neznala jsem ji, ale byla vlk Na Wayušku vzpomínám pořád a pořád to nepřebolelo...už zase brečím...nikdy bych si nepomyslela, že se těmhle zvířátkům budu klanět...