Jinak znovu zde a naposledy píšu, že fena je úplně jak psychicky tak fyzicky normální, ale jak píše Vlaďka je možné, že feny z CHS odkud jí mám jsou trochu usrašenější, jelikož nedostávají takovou péči jako kdyby tam byli tři a né sedm.
Dneska jsme trénovaly venku sedni a jelikož neplánuji dělat nějaké zkoušky kde poveli jsou danné, tak jsem použila povel "HAČÍ" a v pohodě jsem jí pomohla dát zadek dolů, takže si myslím, že je to slovo "SEDNI", které jí opravdu vadí a něco jí připomíná. Díky Vladi delší vodítko je super na cvičení a přišlápnutí.

no já vycházím z této tvé věty:


Ale "pojď dolů" do výcvikové sekce tam vymyslíme, jak jí to naučit.

Ještě jednou se sem vracím....bohužel s ní nikdy asi nebudu skládat zkoušky, ale už umíme "HAČÍ" a jde nám to skvěle....

Čuba 4 měsíce JRT si už 2x lehla na záda před manželem, když jí chtěl zvednout a vzít ven. nepřijde k němu, tak si pro ní jde. Venku mu taky nechce chodit. Co dál? aby se nestalo venčení nepříjemností. Nijak jí vědomě neublížil, může se bát jeho hrubšího zakřičení na druhého psa? nebo jeho komentáře, když najde bobek i když je to po delší době? Díky za rady.

Áno, môže sa báť všetkého, čo bolo vymenované. Môže to byť veľký kontrast k tvojmu správaniu voči nej. Stačí nervozita, hnev, obmedzenie osobného priestoru. Je vhodné ubrať emócie a pridať zrozumiteľosti. Je vhodné vidieť a pochopiť ako, preto viac písať nebudem. Tak isto je vhodné znížiť jej citlivosť a zvýšiť sebavedomie,všetko to spolu súvisí.

Čuba može byť citlivejšia a kričaniu nerozumie,lahnutím sa podriaďuje v zmysle "vzdávam sa nechajte ma na pokoji".Kričať na psa po nájdení bobku po dlhšej dobe nemá význam,pes tomu nerozumie za čo to je.Máte to v téme o čistotnosti.Tak isto kričanie može vzťahovať na seba alebo sa bojí spojitosti-zvýšený hlas-trest,pokial sa jejt o niekedy prihodilo.Mám 5 mesačné štendo čo si tiež občas lahne na záda keď ho vyberám z postele na venčenie ráno,normálnym hlasom mu poviem "poď deme čúrať,co blbneš",jemne psa vyberem,položím na zem a ide sa von.Ku psu sa chovajte zrozumitelne.Ja aj keď lietam po byte okolo psov nevšímajú si ma,lebo vedia že sa ich to netýka.

Rea: myslíš můj přístup paničky nebo mého manžela? bohužel z toho vůbec nejsem moudrá, jak snížit citlivost a zvýšit sebevědomí, jak ubrat emoce a přidat srozumitelnost...týká se mne nebo manžela? Určitě pojedeme na na free, jakmile nějaké bude, ale do té doby? omezení osobního prostoru mám chápat jak? Můžeš mi prosím dát nějaký příklad. díky

Neviem posúdiť,koho pristup treba zmeniť, možno oboch. Na diaľku sa to nedá posúdiť. Obmedzením priestoru myslím aj branie na ruky v hneve. Na to je vhodnejšie voditko - couračka a dotiahnuté privolanie bez chýb. Nie je to na vysvetlovanie cez net.

Dotáhnuté přivolání samozřejmě ve 4 měsících nemáme, teprve nse ho učíme a couračku zatím nepoužíváme. Začít jí používat na doma kvůli venčení mi ořijde škoda, ale nevím no, třeba ještě někdo hodí poznámmku. Díky.

Na škodu mi príde skôr neriešiť neistotu a strach a dávať tým zlé základy privolaniu aj vzťahu. Tiež by som použila viac motivácie a hry, pri ktorej je možné sebavedomie zdvihnúť, len treba mať predstavu, ako na to. Volila by som kontaktné hry, kde sedím na zemi a nechám po sebe šteniatko behať, preskakovať a podobne. Hrou sa dá znižovať aj tá citlivosť na výraznejšie a hlasnejšie prejavy. Sed na zemi pri hre dáva priestor k odbúraniu strachu zo vstupu do osobnej zóny.

Zamerila bych se zatim na praci s vlastnimi emocemi, predevsim na jejich kontrolu. To, ze clovek zdanlive nesmeruje sve spatne rozpolozeni na psa, neznamena, ze je pes nevnima. Zkuste napriklad analyzovat svoji reakci, kdyz prijdete domu a objevite bobik. Ma pes sanci poznat, ze na neho mate vztek? Pokud ano, je to prvni vlastovka pri hledani odpovedi. A takhle probrat i dalsi "prekerni" situace a pracovat nejprv se sebou, nez obdrzite konkretni rady na Vlcarech.

No já si s ní hraju hodně v sedě dřepu i v leže, doporučím to samé manželovi. S tou důvěrou a sebevědomím přesně nevím na co se zaměřit, jak to posoudit, takže si nechám poradit na živo na fríčku.Ale četla jsem tu, že se dá pozvednout např. vyhráním v přetahování apod. a to dělám. Jinak máme ještě 9 letého JRT a k němu mi přijde, že je velmi vstřícná a sice se podřizuje leháním, ale i si na něj štěkne a doráží, přijde mi to jako provokace ke hře. Tak nevím, a strach celkově myslím dobrý, jezdíme tramvají, chodíme kolem popelářů atd atd a vše ok.

Nevím, kam zařadit, tak snad sem. Stává se mi, že v určitých situacích štěně 4 měs uhýbá před rukama, a to, když jí potřebuji vzít do náruče např. před eskalatory nebo vyndat z tramvaje (je malá, sama to zatím neskočí) apod. nebo když přijde a potřebuji ji připnout na vodítko (jen někdy venku). V tramvaji nebo metru kdyby neměla vodítko, tak asi někam pláchne, ale dám povel jdeme, prtostě jí vezmu do ruky, pak zase položím a ona už zse v poho šlape. Možná se bojí těch schodů. Co v tu chvíli dělat, když je placatá? dělat ako že nic a prostě jí vzít a nebo jí nějak přesvědčovat, že schody jsou ok, ale jak? V MHD na to není moc místa a času.Díky za rady.

Uteká pred neznámim,nepáči sa jej to a chce od toho čo najďalej,tebe asi zatial velmi nedoveruje keď uhýba pred tvojimi rukami,ja som Adélu naučila že sa má práve spolahnúť na mňa pokial sa niečoho bojí.Musíš štendo naučiť že je to úplne normálna vec ,potom to nebude riešiť.Mne Adéla takto zdrhala pred vecami ktorých sa bála,naučila som ju že má bežať ku mne a nie odo mňa,potom som ju z "bubákom" zoznámila a už bola v pohode.Mám šťastie že mám pohodového staršieho psa ktorý sa jej bubákov nebojí,a čoho sa ona bojí,on bravúrne zvláda a ukazuje jej že sa nemá čoho báť.Teda ukazuje jej to na moj podnet,nie že by on sám od seba

Jupí, tak hlásím, že mám děsnou radost, prže Bubl včera poprvé skočila ze schodů v tramvaji bez obav

Dobrý den,
mám problém. Známý mi přivezl 14ti měsíčního chrta. Pes byl do této doby v majetku chovatelky. Tato má dalších 20 psů na chov, takže takový velkochov, kde na jakýkoliv individuální výcvik nebyl čas. Je u mne teprve 4 dny. Snažím se s ním skamarádit, komunikovat, ale pes nejeví zájem, při pokusu o dotyk uskakuje, občas se snaží i chňapnout. Vytí a destruktivní chování snad časem zmizí s tím, jak si u nás zvykne. Poradíte mi, prosím, jak si u tohoto psa nejlépe vybudovat důvěru?
Děkuji

Vážený pane Rudo Desenský. Stala se mi takový věc, náš pejsek na mě zavrčel asi před 3mi týdny, když ležel v garáži na pelíšku a já ho pohladil (stafor 3,5 roku). Vubec sem to nepobral (cože?? muj pes na mě vrčí??). Nikdy na nikoho nezavrčel, je to veselej a hravej pejsek. Nevěděl sem, co to znamená, pár dní sem za nim chodil a chlácholil ho. Později sem se tu dočet, že to je to nejhorší, co sem moh udělat. Že sem ho akorát trápil! Eště víc sem to zhoršil a timdle přístupem sem ho tak zdeptal, že sebál kolem mě projít!! Byl sem z toho dost zoufalej a bylo mi hrozně smutno. Něco o psech sem si tady u vás přečet. Začal sem se chovat uplně jinak, všechno v klidu, když vidim jen náznak strachu, du si po svym, jakoby se vubec nic nestalo, nevšímám sem si ho. Začal sem se pořádně dívat, jak na mě reaguje, když na něj mluvim. Po 3,5 letech sem pochopil, jak moc pes vnímá muj tón hlasu, moje emoce, moje napětí! Za poslední DVA dny se to hrozně zlepšilo! Sám za mnou příde a olizuje mě, hraje si se mnou a blbne. Akorát v garáži na pelíšku mě tak jakoby sleduje. Ale vezmu si do ruky něco zajímavýho (on je hrozně zvedavě), přídu k němu, zvědavost zvítězí a je v pohodě, nechá se drbat, hladit, pak se přitulí a usne u mě, tak jako dřív!
Ale na todle se chci zeptat - netroufnu si k němu jen tak rovnou přijít a rovnou na něj šáhnout. Ne že bych se bál, že kousne, spíš že zavrčí, protože vim, že by to bylo ze strachu. Nevim jak pak reagovat, jestli ho pokárat, nebo dělat jakoby nic. On mě občas tak jako pozoruje. Vim, že to neni jeho vina, že za to mužu já, svoji neznalostí! Nikdy sem o psech nic moc nečet (až tady na vaší stránce, mám co dělat). Mám ho moc rád a nechci aby se mě bál. Nevim, jestli se dá takle textem poradit, ale snad sem na dobrý cestě v tom přístupu, jak si zase získat jeho důvěru. Budu rád, když mi kdokoliv napíše cokoliv, klidně mě zkritizujte. Musel sem to celé zkrátit, muj původní příspěvek měl přez 6000 znaků. Děkuj

Všem předem moc děkuji, ale než došlo ke schválení mého příspěvku, vyřešil sem problém sám :). Neřikám, že už je to na 100% ok, spíš tak na 95%, ale pracuju na tom. Přečet sem si pár rad tady na forech, chce to jen čas. Mám hroznou radost!

Pelíšek a zrazený pes = dej mu čas. Když se nic "nezvorá", časem přijdeš k pelíšku a budou z něj trčet tlapky vzhůru a pupík na podrbání.
Volila bych po příchodu něco jako čau pse, pojď se pomazlit (a přivolat si psa k sobě), případně když už jdeš do pelechu, tak jasně říct co jdu dělat (tak coo, drbááát? joo?) - vidíš na reakci psa jestli chce drbat nebo jestli je ztuhlý a čeká odkud co přiletí. Nedělat na pelíšku nic nepříjemného, na to si ho přivolávej. Obecně když vidíš že je pes zatuhlý a nejistý, tak jej převeď na něco co zná, pochval, uvolni...