Petro - tj, když tedy nechám odejít, on lítá u plotu a blbne s jeho kámoškou, snažím se v té situaci jej pak co nejčastěji přivolávat (tedy trénovat tuhle situaci)a nabídnout mu "lepší" hru (aby se mu vždycky vyplatilo za mnou přijít), nebo je to o tom, že jsem zkrátka "dala povel" a on musí všeho nechat a jít ke mně, za cenu, že bude na dlouhé šňůře a já s ním škubnu ? (pak samozřejmě s pochvalou, dle článku o přivolání zde na foru) Se mi zdá, že on se pak právě "zasekává" a jsem pro něho ten prudič, od kterého je lepší zdrhnout. Mimochodem ten trénink přivolání na šňůře - tady jsem možná taky mimo - dám povel, čekám 3 sekundy, pak cuknu a stejně ho na šňůře k sobě táhnu, se současným chválením, ale prostě ručkuju a přitahuju, z 50% se stejně sám ke mně nerozběhne, už vůbec ne radostně.

Šla bych na to jinak - cvičení v přítomnosti psí kámošky je na něj očividně moc vysokej level, takže tomu bych se zatím úplně vyhnula.
Ono těch opravdu důležitých pravidel k výchově psa je vlastně jen pár a jedno z nejdůležitějších je - Nikdy nedávej povel, pokud si nemůžeš vynutit jeho splnění! A jelikož v téhle situaci vynucení splnění = zpruzení psa, cvičila bych radši jinde s jistotou klidu, dokud si pes opravdu neosvojí, co se po něm chce.
P.S. Tvůj předchozí pejsek musel být opravdu nadstandartní závisláček. Ty reakce, které popisuješ, mi připadají celkem normální

Zita mě předběhla, chtěla jsem napsat to samé. A o tom to cvičení je, udělat z toho psinu. Aby to bavilo oba a nebyla to nuda. Kámoš má ročního NO, když za nim přijdem, jediný co ho zajímá hrát si a blbnout, půjčím si ho a trošku s ním pocvičím, jasně že prudím, protože má mnohem důležitější věci na práci, přesto můj povel splní, dá mi pusu a pak ho propustím.

Děkuju, každou radu si píšu za uši. Ano, můj předchozí pejsek byl fakt extrémní závislák, mnohdy to bylo i na škodu. Bylo to takové moje "dítě", věčné štěně, bohužel měl DKK3-4 a tenkrát, když se na to v jeho roce přišlo rtg, mi dva "chytráci" řekli "No tak ho dej někomu na dvorek a na cvičení si pořiď novýho." Supěla jsem vzteky, milovala jsem ho, přišlo mi, že lidi si zkouškama honí hlavně svoje ego a měla jsem husí kůži z termínu "sportovní kynologie". Copak se někdo zbaví psa jen proto, že je nedokonalý ?? Eddie byl výborný stopař, krásně poslouchal, cvičil omezeně jen to co mohl (žádné skákání, přetěžování, žádná obrana), mohla jsem mu 100% věřit, prožil 12 letý krásný život, bolesti a výrazně omezená hybnost začaly až v 10.roce. Byl s námi odmala doma v teple kvůli zpomalení postupu artrózy, dostával od začátku hodně podpůrné léčby a prognózy vet., že tu bude max. 7 let - se nepotvrdily. Nastavil Jeffovi vysokou laťku, bojuju s tím, abych je nesrovnávala, smutek mám pořád ještě v duši, ale Jeff je živel, který mě nenechá truchlit . Jen mě teda docela fest trénuje trpělivost .

Děkuju za pozvání, moc ráda si takový výlet naplánuju

Chtěla bych vědět názor ostatních, na chování mého psa. Má dva roky, nebyl socializovaný ani vychovávaný, mám ho v péči půl roku. Moje cvičitelka nemá pro jeho chování vysvětlení. Je na zahradě volně puštěný, vidím na zahradu z okna, máme ji asi 5 metrů od domu (bytovka). Když od něj odcházím, štěká a vyšiluje, někdy víc, někdy míň, někdy vůbec, snažíme se to odbourat a pomalu se to daří. Když za ním přijdu, nejprve mně urputně vítá, olíže mně, poskakuje, ale po půl minutě si mně přestane všímat, najde si kostičku a začne si ji hrýzt.. anebo začne vyhrabávat díry.. cokoli jiného, co nedělá, když je na zahradě sám.. kdybych odešla, zase začne štěkat, výt a vyšilovat.. i když občas se stane, ale minimálně, že je v klidu. Začne si mně všímat v okamžiku, kdy se chytnu obojku, to je mu jasné, že bude procházka. Co se týče komunikace mezi náma, fungujeme na mňamkách, ale někdy ani mňamky nezaberou, když je něco důležitějšího. To je mi jasné, že na tom ještě musíme pracovat, ale to je chování na zahradě, nevím, co znamená. Má mně úplně na háku? Po půl roce jsme udělali prý velký pokrok, to mně nevnímal vůbec, měl svůj svět. Kříženec NO a husky.

Můj závislák si v mojí nepřítomnosti takřka nehraje, většinou ani moc nežere. Jakmile přijdu, přivítá mě a jde se hned věnovat něčemu, co "beze mě nemohl" - zábavě nebo žrádlu. Tohle závisláctví mu samozřejmě vůbec nebrání na procházce normálně zlobit, lovit zvěř, dělat že mě neslyší. Dokud jsem s ním, je všechno ok a on se může věnovat "potřebným záležitostem". Když jsem pryč, věnuje se čekání na paničku, případně přežívání bez paničky.
Nepřijde mi, že tě má pes na háku (jen proto, že si hraje...?), spíš že to není žádnej zlatej retrívr, aby ti seděl u nohou a se zbožným výrazem čekal, až mu dáš nějaký pokyn. Prostě dělá to, co má pro něj v tu chvíli nejvyšší prioritu.

Jemu totiž nejspíše stačí přítomnost paničky. Cítí se dobře, tak si žužlá kostičku, nebo se zabaví sám. Mám to doma. Nejvyšší míra spokojenosti nastává, když se položí doprostřed kuchyně, já ho musím překračovat, občas ho málem něčím opařím, ale on je v sedmém nebi. Po očku mne sleduje, maximálně zavrtí ocáskem a užívá si to

Nasta, podle popisu vypadá, že má povahu hodně do huskouna. A Husky je smečkový pes, takže když odcházíš, tak nechce být sám, chce být se svou smečkou, kterou mu nahrazuješ ty. A proto tě taky tak vítá, když přijdeš. To, že si pak v klidu hryže kost, nebo hrabe...to mi přijde už jako uvolnění, že jsi s ním, že má smečku pohromadě. Kolik času s ním trávíš, bereš ho i do bytu? Pokud ho chceš na sebe navázat, musíte spolu trávit co nejvíc chvil.

tak to jsem se uklidnila

trávila jsem s ním veškerý volný čas, teď už to trochu pokulhává..

v bytě jsme ho měli do roka, teď je rok na zahradě, pokud ho vezmu domů, tak jen rychle proběhne a chce jít zpátky ven..

Děkuji za info, jsem z toho nadšená

Jak si tady čtu odpověd na to, že nejsme povini psovi absolutně nic.Nemyslím si, že je to správný postoj.Možná nemám tolik zkušeností se psy ale každopádně, dle mého názoru, pokud si někdo pořídí psa, tak se mu má věnovat a ne mu dávat najevo nadřazenost. Já mám se psem vztah rovnoprávný.Samozřejmě , když byl mladší tak zkoušel a dovoloval si, tak jsme ho museli usměrnit, ale jelikož má 8 let ( pudl ) , nemá žádné problémy se psi. Dokonce když na něj venku pes štěká a doráží a je bez vodítka a on taky a štěká mu přímo u ucha, ignoruje to a když jde po chodníku, jorkšír na druhé straně se může uštěkat a on má nezájem .. Podle mě má mít pes svobodu a ne drezůru.Výcvik ano ale není to robot.. Já psa vychovávám s přátelským postupem, pokud překročí hranice, tak dostane za vyučenou ale naopak ví , že mu věnuju svůj určitý čas a pak dá pokoj..Na volno je puštěný a dělá si co chce a když ho zavolám, tak přiběhne ....Beru ho jako společníka ne jako svého podřízeného..Každý má ale názor jiný =)

Dobrý den všem, byla bych moc ráda za jakoukoliv radu.
Náš skoro 9-ti měsíční zlatý retrívr tahá na vodítku jak šílenec. Jsme z velkého města, takže ho na volno tady pouštíme jen občas. Má ale každý den 2-3 hodiny venku. Chodíme s ním cvičit a byl nám doporučený stahovák, kulaté, úzké vodítko. Předtím chodil na pevném obojku asi 4 cm, ale tahá i na tom stahováku. Jako by to ani necítil. Pan trenér nám říkal, že je to o kontaktu se psem, jeho psi, když s ním jdou, tak se na něho pořád dívají a čekají na povely. Prý mu máme vyprávět a ukazovat.. Zastavuji se s ním a ukazuju mu věci, lidi, auta, labutě... Ale jakmile se rozejdeme, jako bych pro něj neexistovala. Jak mám u něho nabudit zájem o paničku taky při venčení? Nosila jsem mu třeba uzel, aby měl něco v tlamě, ale poslední dobou to vyplivne po pár metrech a táhne a táhne. Dřív reagoval na škubnutí a povel pomalu, ale ted se mi zdá, že tomu nerozumí. Jakoby se to změnilo ze dne na den. Je to pubertou? Nebo se mu málo věnuji? Jak se mám pro něho udělat více "atraktivní", že si bude všímat toho, co po něm chci já? Děkuji.