Dobrý den,

mám skoro 2 roky starého labradora. Jako malý byl neustále mezi psy, vycházel s nimi perfektně až do doby před půl rokem, kdy se jednou s jedním nepohodl, my jako majitelé nezkušení jsme ho samozřejmě nechránili a on nabyl dojmu, že se musí chránit sám. Od té doby jsem se začala zajímat o výchovu psů, přečetla část Vašich knih i diskuze tady na chatu. Vím, že problém je v nás a proto se snažím co nejvíc se stát pro svého psa čitelnější a sebevědomější (i když mi to moc nejde). Můj partner ale mé názory nesdílí a tak to vypadá, že dopoledne se mnou má pes procházku, kde je na stopovačce a trénujeme povely, přivolání, setkává se se psy a většinou se očuchají a zase jde od nich, když už se naježí a vidím na něm známky agrese nenapínám vodítko, ale přivolávám, což zabírá, protože podle mě není typ psa, který by rvačky vyvolával, k agresivním psům ho nepouštím. Odpoledne přijde přítel a vezme ho na obojek, který mu je volný, na flexi vodítko, poté ho pustí aniž by mu pes přišel na přivolání, povely neukončuje a není důsledný. Nyní se stalo, že náš pes pokousal jiného, když se příteli z obojku vysmekl, což jsem mu několikrát říkala, že se stane. Jsem z toho naprosto zoufalá, protože někteří lidé prostě nedokáží uznat, že chyba není v psovi, ale v nich. Je vůbec takováto moje výchova k něčemu? Nebo je jedno, jak se snažím a pes díky dvojí výchově bude tak zmatený, že se to ještě zhorší?? Děkuji za odpověď a taky za práci, kterou s pejsky děláte, moc si toho vážím.

Děkuji za odpověď. Můžu se prosím ještě zeptat na jednu věc? Jak, nebo spíš kdy jste se přestal bát toho, že Vám pes (agresivní) něco udělá? Měl jste to vždycky tak, že jste se nebál, nebo jste se to naučil až prací se psy? Já mám totiž velký problém s tím, že se agresivních psů bojím a tím pádem to přenáším na svého psa.

Otázka nebyla na mě, ale chtěla bych podotknout, že jsem z velkých psů měla vždy možná až moc velký respekt, ne že bych se jich přímo bála. Nicméně 3-4 roky se intenzivně zajímám o čsv a myslím, že díky tomu ten respekt opadá. Dřív bych si toho psa možná ani nepohladila, a teď asi měsíc zpátky, jsem byla na sraze v Brně, kde jich bylo cca 50 najednou. Pořád se nějaký plantal kolem a neměla jsem strach, že by mi některý něco udělal. Ani když mi jeden asi z 30cm zavrčel do obličeje, ale to bylo tím, že jsem si přímo u něj čapla (kvůli fotce) a páníček mi pak a i předtím říkal, že je dost nervní z takového množství lidí a psů. Ne, že bych mu v té chvíli věřila, ale nebála jsem se. Pak otočil hlavu a nasadil výraz bezmezného utrpení. Tudíž je to jen o zvyku a uvědomění si, že mi od něj nic nehrozí. Pak už to člověk neřeší.

Ale keď máš proti sebe dva psy tak už máš proti sebe dve huby a na každého jednu ruku,nedávno som si vyskúšala aké je to ťažké zrovnať dva psy čo sa išli zabiť a to mal jeden pes len 10kg a druhý 50kg pes náhubok.Zlyhanie na plnú čiaru na mojej strane,to je jasné Mala som vlastne len jednu a pol ruky volnú,pretože som ešte držala vodítko s háravkou v najlepšom aby nezdrhla.Proste čo sa po.. malo to sa pos..Odvtedy už proste tým dvom neverím (hlavne doma) a keď sa mi skoro chytli doma,z úplnej pohody (koli tomu malému trotlovi),tak hoci viem že byť v napnutom stave je špatné ale nemožem si pomocť,hlavne keď tam sú ešte iné osoby.Ashon je samozapalovací na gumičke,hneď vrčí aj keď nejde o nič a druhý pes ho začal viac riešiť od doby čo čuba hárala.Kde je tá pohoda čo vládla keď som mala druhého psa doma len krátko.. Agresívnych psov sa nebojím,skor sa bojím následkov,stále mám pred očami tú melu vonku a nemožem sa toho zbaviť