Dobrý den, mam 2 a půl letého křížence JRT a máme problém ze štěkáním. Doma slyší něco na chodbě a začne vrčet a poté štěkat. Nedej bože když někdo zaklepe nebo zazvoní to je šílený. Zkoušela jsem ho přivolat na jídlo a nic, zkoušela sem ho odvolat a zaměstnat povelama jak jsem se zde dočetla, poslat na místo okřiknout ho prostě nic nefunguje. Začínám být zoufalá protože mám malé dítě a furt ho budí. A když jsme venku tak si volně běží a čmuchá, kolem projde nějaký člověk a on se z ničeho nic rozběhne a začne na něj šíleně štěkat a pak se zase z ničeho nic otočí a pokračuje ve čmuchání. Někdy štěká hlouho uplně naježený ale nemá důvod. Přivolam si ho k sobě ale jak by byl hluchý takže pro něj většinou musím dojít. Už opravdu nevím co dělat prosím poraďte mi co mám dělat. Děkuji Vlasta

Tohle dělala moje blondýna taky. Máme v domě docela "v pohodě" lidi hlavně ty co bydlí nad náma. Pokaždé když šly ze schodů nebo do schodů, případně nějaká návštěva, bručela a vyštěkávala. Pomohlo, mi vždy otevřít dveře, pustit ji aby se podívala, že to jsou lidi které normálně potkává a že jsou to oni kteří dělají ty hluky za dveřma. Já jsem s nima prohodil pár sov, ze začátku jsem jim vysvětlil proč je "vítám" pokaždé když prochází kolem a za pár dní se to úplně srovnalo. Občas když ještě zahučí, tak jí zase jen otevřu dveře, ona se podívá že se vlastně nic neděje a je klid. Myslím že je to část socializace na neznámé hluky. Co pes nezná toho se může "bezdůvodně" bát a proto to odhání (vyštěkává) nebo na to útočí.

Můžu to vyzkoušet řeknu nějakým známým aby mi sem tam prošli a zkusím to. A co mám dělat stím štěkáním venku? Jinak on mi začal takhle vyštěkávat i v noci a to je prostě všude ticho. Dnes ráno třeba ve třičtvrtě na 5 prostě štěknul my z přítelem jsme oba vyskočili a samozdřejmě nikde nic.

Já vidím chybu v tomhle - jednak "zkoušení všeho" je na houby a hlavně - přivolání na žrádlo, okřikování?
Doma couračka, venku stopovačka, kdykoliv kdekoliv zkusí vylítnout tak přivolám a pes bude dělat to co říkám a to vždycky a HNED. A na druhou stranu častá, ale fungující rada - utahat, utahat, utahat. Je to teriér, když mu nedáte zábavu, najde si ji sám - a ten váš už si ji našel.

na druhou stranu musím přiznat, že když může, tak si jen venku prostě vyštekává jen tak, pro zábavu. Ruda mi jednou říkal, že to jako by se ráda poslouchala, protože tím nic nesděluje, na nic neupozorňuje. Někdy je to jako já chi, já chci .. ale vlastně nevím co, tak si jen tak štěknu pro radost .. pravda je, (jak píše Petra a všude se tu uvádí) že když dostane balonkový maraton do úplného zblbnutí, tak je ráda že udýchá co má a na "kraviny" už nemá energii..
Cíleně zaměstnaná kebule, už nemá prostor pro vlastní invenci

Tiež mám doma dieťa čo po obede spáva a 4 psy,pokial majú nápad si šteknúť na niekoho za dvermi alebo keď niekto zazvoní,vyletím po nich s takým výrazom na tvári a postavením tela,že sa pratajú kade lahšie a 2x stačí len prudko syknúť a chuť na štekanie ich prejde.Stačí do toho dať emócie ktoré tebou cloumajú keď horko ťažko uspíš decko,máš na chvílu klud a ten spratek ti ho zobudí a možeš začať uspávať odznova a relax je ta tam Tiež mám dvoch teriérov a nie vždy sa zadarí ich unaviť,niekedy to proste nejde.

můj pes je prostě ,odmlouvačný'. Pravda,doma štěkne na podnět zvenku,ale taky to nevidím jako vhodné-
pro svůj klid
cloumá s ním puberta,takže někdy se dohadujem desetkrát,kdp bude poslední se slovem.
Když má dospělácký den,štěkne jen jednou.

Zdravím všechny.
Máme taky problém se štěkáním, ale když je pes sám doma.
Abych popsala náš případ v hrubých rysech.
Máme 5 letého trpasličího jezevčíka. Udělali jsme v jeho výchově snad všechny chyby, které se udělat daly. Což jsem trochu pochopila teprve nedávno, když jsem začala číst knížky pana Desenského. Nevychovali jsme ho k samostatnosti, takže když jsme po něm chtěli aby byl sám doma začal se bavit tím, že občas něco zničil. Po nějaké době se z něj stal na tyto práce velký odborník. Bylo to trápení na obou stranách. Čím jsme na něj byli přísnější, tím jsme se my i on dostávali do větší a větší stresové spirály. Nakonec jsem se rozhodla si ho brávat sebou do práce. Pes se poněkud zklidnil, ale když jsme ho potřebovali nechat chvíli doma, tak z toho byl zase stres. Dlouhodobě jsme ho cičili po kratších časových úsecích a je to lepší.
Teď jsme se přestěhovali v práci a už si psa brát sebou nemůžu. Bere si ho k sobě paní u které bydlíme v pronájmu. Ale ona taky občas potřebuje odejít. Takže už vydrží být sám doma i 2 hodiny, bez toho aniž by něco zničil. Což považujeme za velký úspěch. Problém je právě to štěkání. Pes samozřejmě ví, že tam je někdo, kdo pro něj přijde, tak se toho dožaduje.
Jinak, když ho odložíme venku tak je v pohodě. Na noc zůstává zavřený v chodbičce a taky to zvládá dobře. Spokojeně spí.
Jak teda zareagovat na to, když ho třeba necháme doma a jdeme do sklepa a on začne štěkat? Jak ho to odnaučit?

Tak bohužel náš pes cca před 2 měsíci přišel do docela drsný puberty, štěká jakmile se něco na chodbě nebo venku hne. Stačí jen přijít ke vchodovým dveřím a spustí neskutečný kravál. Sousedi jsou z toho na prášky, my ze sousedů. :-(. Zkoušela jsem s ním sedět u dveří a chválit ho za to, že je ticho, trestat ho sprejem (rozprašovačem na kytky) vždy když jsme byli doma a začal dělat cirkus, tak jsme ho napomenuli a po druhým štěknutí ho 2-3 stříkli vodou. Zkoušeli jsme i ignorovat, ale to nepomáhá, ňafe tak dlouho, dokud ho nezlejeme. Se sousedy se vůbec domluvit nedá, jsou to staří lidé a jejich představa o výcviku psa je bič, mladší sousedi, kteří bydlí naproti nám jsou ještě o něco horší - když slyší psa štěkat, naschvál na nás zazvoní a zalezou.

Situaci za poslední dva měsíce vidím takto:
Když je zavřený na chodbě, mazlíme a hrajeme si s ním jenom tam, tak míň šťěká, když jdem domů - někdy slyšíme venku před vchodem jen jednou zaštěknutí, když jsme na chodbě, tak je vše v pohodě.

O víkendu, kdy je s námi v obýváku celý den a tráví s námi všechen čas a druhý den, když jsme v práci a vracíme se domů, tak celou cestu od vstupních dveří, skrze společné prostory do našeho bytu dělá neskutečný kravál, dokonce i když už odemykám dveře do bytu.

Dnes doma, za mé přítomnosti, několikrát dostal hysterický záchvat a když jsem vyběhla ho postříkat sprejem, aby ztichnul, tak se plížil do boudy.

Jsme docela zmateni z této situace, protože všude jsem se dočetla, že by pes měl s námi trávit většinu času, ale v našem případě je to spíše naopak. Nelze řešit, že by pes byl v ložnici nebo v obýváku sám - bez našeho dohledu by mohl vše poničit. Chodba je jemu přispůsobená - má tam hračky, pelíšek, vodu.

Je dost aktivní, rychle se učí, ale toto je právě to, s čím defacto od té doby, co jsme si ho vzali z útulku, bojujeme a nyní se to rapidně zhoršilo. Denně pročítáme různé články, fóra, rady.. ale nic na toho našeho nepomáhá :-(. Většina rad si protiřečí - v jedné knížce jsem se dočetla, že je to způsobené strachem a mělo by se to úplně ignorovat, v jiné zase, že pes by měl být odměněn za to, že ztichnul. Někdy ignorovat, jindy zase radí nekontaktní tresty.

Prosím moc o radu, jak celou situaci vyřešit.