Ano problém jsem udělal při sociálizaci, to mi vůbc netrklo, a přiložila jsem Gí ještě štěně k řvoucí holčičce,aby přestala brečet, od té doby začal veliký strach..., který dnes vyústil do chnapání zatím po oblečení,ale pozoruji, jak si čím dál více dodává odvahy k rafnutí.Jinak je clkově bázlivější, ale jako by občasně, někdy jde naprosto sebevědomě a za vším se rozběhne a někdy mám problém s ní přejít silnici. Nevím jestli je to dobře,ale prostě jdu dál a tím ji donutím ten strach překonat. Tak je to i u dětí, je-li jich tam více..nechce jít a vzpouzí s ena vodítku, odpoutám ji a jdu bez ní..často je oběhne a někdy tu stezku,,hrůzy" proběhne,ale jak říkám, netuším zdali dobře činím???Pak se najde dítě ,která žádá pohlazení, rovnou odmítám, pač vidím jak ji to stresuje....a bojím se ,aby nekousla ze strachu. Asi bych potřebovala poradce na každém kroku:O)Neni to vůbec jednoduché vychovat psa,aniž by se člověk nevědomky dopustil chyb..

Dobre činíš pri ceste, kde ideš ďalej. Pri deťoch ich z vlastného strachu odmietaš a to, čo robíš, že ju púšťaš, nech ich obíde, je chyba, čo ak sa nejaké dieťa rozbehne za psíkom, ako som to robievala napríklad aj ja? (mama už je poučená, našťastie sa mi nič nestalo a to som sa dokonca zavesila doge do huby, skončila som iba oslintaná a šťastná) Najistejšie je vidieť na vlastné oči, ako sa dá zachovať kľud vďaka tomu, že vieš, kam dať ruky, ako sa postaviť a ako navigovať dieťa, aby to bolo naozaj bezpečné pre všetky strany a aby ste si nemuseli úľavou obe vydýchnuť, že ste ich už minuli. To, že odmietaš možnosť pohladenia od dieťaťa, je logické kvôli tvojmu strachu a nízkej sebaistote v tejto situácii, ktorú musíš získať, aby si jednala správne a neprenášala na psa nervozitu, ale kľud a istotu, ktorá najprv ale musí byť v tebe samej .

Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu. Mám 5-ti letého boxera. Jako štěně byl do 3 let hodný, poslušný i když divoký. Udělali jsme zkoušky poslušnosti, stopu, obranu. Cizí lidi vítá a je kamarád. Vždy byl ale agresivní na stejně velké a větší psy, bez rozdílu pohlaví. Před rokem a půl se nám narodilo dítě. Ve chvíli, kdy syn začal chodit, pes na něj začal vrčet. Syn mu nijak neublížil. Už asi 3 měsíce je pejsek u tchyně, která ho bere spíš jako dítě. Stal se z něho tahající neposlecha. Když přijdeme sami, vítá nás. Když přijdeme s dítětem, začne mručet a třepat se. Nevím zda je tak vystrašený. Když se synem příjdeme trochu blíže, začne vrčet. Je nějaký způsob, jak usměrnit jeho chování, tak aby nebyl nebezpečný pro dítě a mohl být s námi zpátky doma? Moc děkuji za radu.

Zdravím:)
dotaz:kříženka Terezka,cca 3 roky,v březnu jsme si ji vzali z útulku.Je to závislačka-pořád ji máme za zadkem.Moc nevěří chlapům.S přítelem už vychází, s chlapama se vídáme a neděláme z toho žádnou vědu a dost se to zlepšilo.
Teď k těm dětem-bratr má 1,5 ročního synka.Už se stalo, že po něm Terezka 3x chňapla-nikdy nic neudělala a kdyby chtěla, určitě by to uměla.Bohužel ve všech případech byla chyba na naší straně.Poprvý ležela v koutě na svým pelechu,Jeremiáš kolem dělal hluk a šlápl jí omylem na nožku.Hned vystartovala.Podobně se to stalo vždycky, když neměla kam uhnout.Vím - naše chyba.Ale vždy jsme byli pořád u nich.V otevřeným prostoru je v pohodě, když má Jeremiáš jídlo, chodí za ním, nic neudělá.Ale nikdy jsem nezaregistrovala varování-hned startuje. Je to normální?
Načetla jsem si tady spoustu článků, otázek, odpovědí-a chci se radši poptat...máme postupovat v nacvičování s Jeremiášem metodou her?Nebo začít třeba tím,že Terezka bude koukat na nás,nastolíme pohodu,Jeremiáš bude dělat"malá malá"(moc jinýho s ním nenacvičíme) a Terez si to postupně spojí s příjemným?Jerýš jí i hází balonek, ale troskotá to na tom, když nemá kam utýct. Nemáme spíš zapojit starší děti, který už jsou schopný pobrat, co po nich chceme? Chceme něco dělat hned, začátkem srpna budeme mít přírůstek (stafbulinku)-a tu chceme hned odmalička navykat na děti. asem určitě budeme chtít svoje děti, tak ať si Terezka zvyká. Předem díky za váš čas...kdyžtak zajedeme na Vlčáry ;)

Dobrý den,
nevím jestli příspěvek patří sem nebo do sekce skákání na děti, zkusím to tady.
Máme malého syna (3 roky) a rotvajlera (4 roky). Pes má základní výcvik, cca rok na cvičáku. Myslím si, že sedni, lehni, zůstaň, místo atd. má na 95%.
Na malého je pes velmi hodný, olizuje ho, když ho malý pohladí tak se otáčí na záda a chce drbat na břiše, kontakt není žádný problém. Dokonce ho v poslední době začal bránir proti mně, to je situace č. 1:
Hráli jsme si u bazénu tak, syn vylezl z bazénku, já se na něj rozběhl a strčil jsem ho zpátky. Pes se ale začal stavět mezi nás a párkrát mi chňapnul po ruce, abych toho nechal, pak běžel olízat syna. Předpokládám, že tohle chování je v pohodě, je to tak? I s tím, že brání malé dítě proti vůdci smečky, byť je to jen hra?
Situace č. 2:
Pes nesnáší jednu věc - když se synem děláme letadlo, různě ho zvedáme nad hlavu, houpáme na rukou atd. V tu chvíli ne že by do něj šťouchal čumákem, nebo nějak reagoval na nás, ale na syna štěká, vrčí, skáče na něj a přitom ho už asi dvakrát jemně kousnul - ale pro tříleté dítě samozřejmě nepříjemně. S tímhle si nevím moc rady a klidný z toho taky nejsem - proč když je ho na jednu strany schopný bránit před házením do bazénu tak při hře když s ním točíme atd. obrací zlost na syna??? Snaží se ho tím že jde po něm pusou zachytit a sundat dolů? Když hru skončíme tak ještě chvíli kolem něj pobíhá a štěká...
Budu velmi vděčný za radu popř. vysvětlení chování psa...

Myslím že hry tohoto druhu jsou pro psa nepochopitelné a proto takto reaguje. Já je taky nikdy neměla ráda. Nevím, co z toho kdo má, když dítě vyleze z vody a dospělý ho tam strčí zpět. Totéž s tím letadlem. To není nijak zvlášť zdravé ani pro to dítě. Já bych se na podobné vylomeniny vykašlala a byl by svatý klid.

Díky, samozřejmě že hry omezujeme. Např. ten bazén není můj rozmar ale syn to vyžaduje, má z toho legraci a piští u toho nadšením.
Co se zvedání a letadel týká tak pes takhle reaguje i když se třeba syn rozběhne ke mně do náruče a já ho vyzvednu nad hlavu, nic divokého, jen pěkné přivítání.
Samozřejmě jak jsem psal, rizikové situace se snažíme nedělat, nedávat psovi důvod k tomu chování, mě spíš zajímalo, proč zlobu obrací na dítě?

Bez znalosti konkrétní situace si můžeme jen domýšlet, někteří psi nezvládnou vysokou hladinu emocí ať už kladných nebo záporných, to je jedno, pak svou nejistotu přemění ve "zlost" a vylejou si ji na nejbližším (a snadném) cíli. Třeba na dítěti. Jedná se o tzv. přeskokové jednání. Ale jak píšu, je to jen domněnka. Každopádně bych na ty zvýšené emoce dala před psem pozor, pokud je nezvládá, a zavolala si na Vlčáry pro konzultaci, jak to vyřešit. Pokud jsou ve hře malé děti, nelze radit po netu.

Podle mne nechape ze je to hra a vidi vas jak mu "ublizujete" (plus syn u toho krici...). Takze se vas snazi na jednu stranu mirnit vuci bezbranemu steneti, na druhou stranu, pokud se z vasi strany jedna o dlouhodobejsi hru - "sikanu bezbranneho" tak nevi co ma delat, jestli vas mirnit nebo se zapojit taky (jak veli priklad vudce)....
Ovsem to je jen muj nazor, psa neznam a fakt si netroufam radit.

Raz tu Rudo písal že psi reagujú podobne ako píše cedrikpv na veci ktoré nepoznajú a nevedia ich vyhodnotiť,napr.sa takto "zbláznia" aj pri divokej jazde na sánkach z kopca,skáču pod sane,snažia sa človeka zhodiť z toho "čuda",tlamou ho chytajú za ruku,naskakujú na neho...Psovi by som dala povel ktorý by musel splniť aby sa mi do hry nemontoval,nenechám psi kecať do záležitostí ktoré sú medzi mnou a deťmi.Samozrejme bez agresie a trestov,pes to nemyslí zle len si s tým nevie poradiť.

To, že se pes staví proti vám a brání dítě rozhodně dobré neni. Co až bude dítě starší a vy budete muset proti němu rázněji zakročit? Pes vás sežere? A co se týče letadla - je tam velmi mnoho faktorů, které nelze po netu posoudit a omyl může být fatální. Moje čuba se takto taky chtěla chovat a tátova taky - ale u nich to byla jen drsná hra, do které se chtěly přidat. Což samozřejmě nemůžou. Moje to pochopila a krotí se, tátova se musí oddělovat při tomto.

Můj 6,5 letý JRT začal vrčet na mého 10měsíčního syna. Po přečtení tématu na poradně jsem to vyhodnotila jako "jde o všechno, volej Rudovi", ale než to zítra udělám, ještě prosím o názory. Situace: když jsem mimino přinesla z porodnice, Lasse nebyl vůbec nadšený, žárlil (nevychovaný a do té doby jediné mimino on) a jednou na mimi v posteli zavrčel. Řešila jsem to tím, že spával asi měsíc v jiné místnosti, což přijal i celkem dobrovolně (kdo by chtěl být nakopnutý při každém kojení, že jo). Pak se postupně přesunul na své původní místo ke mně a dítěti do postele. Choval se k miminu dobře, jen ho neustále a úporně oblizoval, vylizoval mu pusu a uši apod., takže občas jsem ho už okřikla. Nosil mu svoje hračky. Před 14 dny zavrčel na stejně starého chlapečka kamarádů, který byl u nás na návštěvě. Minulý týden na jiného stejně starého chlapečka u nich doma. Pak jsme jeli na návštěvu ke kamarádce a byli 4 dny u ní. Tahle kamarádka mého psa miluje a vždy se o něj stará, když ho já nemůžu mít (jsem v nemocnici, v porodnici apod.). Pes se u ní má jak prase v žitě a je ještě víc rozmazlovaný než když je jen se mnou. A u ní zavrčel na mimino, které se plazilo po zemi v kuchyni. Skočila jsem po něm, přitskla ho k zemi a zařvala na něj, pak jsem ho vykázala do vedlejší místnosti. Druhý den zavrčel znovu. Skočila jsem po něm zase, přitiskla k zemi a dost naštvaně ho vykázala.
Vrčí přitom pokaždé velmi málo; na štěňata, která "odkazuje do mezí", vrčí silněji. Takže si nejsem jistá, jestli nemám přehnanou reakci. Neprospívá, že potom jsem nervozní a pořád ho hlídám. Zmíněná kamarádka byla ještě víc nervozní, z toho jsem já byla ještě nervoznější atd. Přestaly jsme psa k dítěti pouštět, předtím běžně k němu mohl. Po návratu domů dostal couračku na doma i ven a spal jinde. Nemyslím, že by to bylo tím, že se dítě najednou chová jinak - plazí se už dávno a po psovi jde, leze mu i do granulí a nic nevadilo. Je pravda, že se plazí stále rychleji. Možná s tím má co dělat pobyt u kamarádky, která se intenzivně věnovala dítěti...?? Jsem nedůsledná, liberální a dost mateřská, psovi toleruju to, co by Ruda netoleroval, ale tohle řešit je potřeba.

Radu nemám, na to jsem příliš "malý pán" , ale chválím sebekritiku a odhodlání, vyvodit z ní nějaké důsledky !

FYI rady od Rudy po dnešním telefonátu: pes jen vrčí = "má kecy", protože si s něčím neví rady. Špatně je moje agresivita, cesta k tomu udělat z něj udělala to, čeho se bojím - agresora. Pomůže obrátit ve hru, smích, jízlivé poznámky. Nemá cenu ho "zabíjet" za kecy, je to přehnaná reakce. A nebýt nervózní, protože o to víc je nervózní pes. Ještě Ruda řekl, že stopovačku by asi dal taky. Rudo, díky. Tak jdu na to, jsem zvědavá, jak to půjde. Nic není ztraceno

Dobrý večer,
máme doma 10ti měsíčního Parson Russell Teriéra, máme ho od 7týdnů, je to náš mazel. Ovšem poslední dobou začíná být agresivní na děti a už se stalo že vyjel i po nás :-(. Trénujeme s manželkou mladé hasiče takže s dětmi býval od malička, brávali jsme ho na každý trénink atd. Ve středu jsem mu koupil košík na doporučení známé ale né proto že by někoho pokousal ale proto, že pořád šmejdí a sežere co vidí(prej by si měl s košíkem odvyknout). Nicméně kdyby ho dnes na tréninku neměl nevím jak by to dopadlo, děti ho nijak neotravují,neškádlí, prostě si ho jen chtějí pohladit a on vyjede! Je to asi 14dní zpátky co vyjel po jedné naší svěřenkyni(9let), naštěstí jen škrábanec. Od té doby si dáváme velký pozor. Můžete prosím poradit, jak máme tento problém řešit? děti už z něj mají strach a to jsem nikdy nechtěl, měl to být náš takový malý maskot:-) který s námi bude jezdit s dětmi na závody a tréninky a né strašák dětí:-(
Děkuji za každou radu.

Dobrý den,
nechci zakládat nové téma,tak píšu rovnou sem... Už jsem tu psala ohledně ohnání psa na mého syna. Bohužel se situace opakovala ještě po půl roce a co hůř, vystartoval i po mé neteři (10let). Původně jsme si mysleli,že se jedná o žárlivost vůči mně v kombinaci s hodně malým dítětem, ale s neteří se to stalo úplně mimo kontext domova a bez nás. Chtěla mu dát na čumák pusu. Znají se však x let... Pročítám tuto diskuzi, tak vím,že vždy je to chyba člověka-dítěte...Pochopila jsem,že náš pes není dobře vychovaný a teď to odnášíme. Patrně zmateni jeho historií, kdy jako malé štěně vyrůstal s dětmi a my na něm i uzel můžeme udělat. Nikdy se nic hrozného nestalo,ale zuby tam byly. Bohužel pes nedává žádné jiné znamení, tím myslím zavrčení, odchod.. prostě jde rovnou na věc.
Kdo má malé děti, tak ví,jak těžké je odhadnout jejich chování, co je zrovna napadne. Náš syn (1,5 let) ho samozřejmě miluje a jeho společnost vyhledává. V podstatě vůbec nevím,jak dál. Psa máme všichni moc rádi, ale jak vidno, tak situaci nezvládáme nikdo. Napadl mě náhubek přes část dne? Naučit dítě, že k psovi nesmí vůbec nikdy? (a to se dělá v bytě jak?) Slyšela jsem názory, že nechat psa stále na pelíšku. Ale jaký by to měl život? Navíc čekáme další přírustek a osobně, abych si z toho pak hodila mašli...

Pes je skoro 9 let starý, patterdal terier.

Díky za tipy.
Jana