Dobrý den pane Desenský, máme doma (3. týden) štěně labradora. Od včerejšího dne je již plně naočkován, tak může do města a do přírody. Chtěla jsem se zeptat, zda ho máme nejdříve učit chodit vedle nohy na vodítku a až to bude zvládat k naší spokojenosti, tak ho vzít do přírody na stopovačku a učit ho příchody "z vlastní vůle" ?
Nebo můžeme začít se stopovačkou dříve, než bude plně ovládat chůzi na vodítku bez problémů?
Prosím o radu, je to můj první pes a nechci nic pokazit.
Děkuji za odpověď, Petra V.

My teda na stopovačce necvičíme. Držíme se druhé z možných metod, a to následování psovoda štěnětem. Odmalička chodíme v přírodě bez vodítka a stopovačky. Štěně se naučí Vás následovat. S přivoláním nemáme problém. Když si Vás štěně přestane všímat, zrychlete krok a uvidíte, jak se za Vámi rozběhne. Když se někde začuchá a jakoby Vás přestane vnímat, tak se mu schovejte. Naučí se, že ne Vy, ale on si musí hlídat Vás. Raději používám metodu pozitivní, kdy nemusím psa nijak fyzicky nutit, jde ke mě ráda a vždy něco dostane. I druhá metoda, všeobecně zde preferovaná, má něco do sebe. Ale můj názor je, že když psa přivolám a už není na stopovačce, velice rychle to pozná a jsem zase na začátku. takže , můj názor, co nejvíc na volno.

Lenko,

stopovačka nemusí sloužit jako trestací nebo donucovací prostředek. Pokud psa něco UČÍŠ, je vždycky lepší použít pozitivní metodu, to je jasné. Metoda stopovačky je ale pozitivní metodou. Stopovačka slouží jako navigační prostředek. Docela by mě zajímalo, jak vám popisovaná metoda bude fungovat v pubertě psa a v dospělosti.

No já se z vlastní zkušenosti přikláním k Lence,v životě jsem stopovačku u žádného svého psa neměla v ruce(krom kdysi na stopách) a šlo to naprosto samo.O pubetě ani nevím,že byla .Ale asi je rozdíl mezi tím,jestli máme psa od mala a vymazleného nebo třeba nějakého útulkáče,tam to pak možná jinak nejde.Pokud ale má majitel se svým psem ten správný vztah,můj názor je,že to vůbec nepotřebuje.

No, já jsem taky zvědavá,jak to bude fungovat. Právě ale ta druhá metoda, vychvalovaná tady v poradně, se stopovačkou, tak s tou vyrukuji, až v té pubertě, pokud mi selže ta, co používám teď.

Ono je to rozdíl asi pes od psa. Čubina pubertu snad ani neměla, pejsek docela jo. Čubina byla učená bez stopovačky, on s a přivolání mají oba na stejné úrovni.

ono je dost rozdíl i v plemeni.. s labradorem by snad neměl být problém i bez stopovačky (pokud se neudělá výrazná chyba), s bíglem - no, počkej co budeš psát v pubertě, jak je starý teď?

trošku mimo tému, ale aká najdlhšia stopovačka sa dá zohnať? vačšinou maju desať metrove, našla som na nete aj dvanasť.

No jasně, že na útulkáře bych volila taky stopovačku, ale tady je řeč o štěněti.
Petře: Budou jí 4 měsíce, zatím jsme bez vodítka( v přírodě, po městě ne). Teď čekám, co přinese puberta.

Petro:Ty jsi vodila Barryho( jmenuje se tak, že)na šňůře?

Myslím, že je zbytečný kupovat přímo stopovačku, pokud to chceš pouze na přivolání. Stačí koupit pásmo, to seženeš i o dost delší a jenom k němu koupit a našít karabinu. Vyjde tě to celé i o dost levněji

jj, Barry... do 6ti měsíců kdekoliv navolno, pak přišel na to k čemu má čumák a díky mým chybám nám trvalo zatraceně dlouho než zase mohl chodit kdykoliv a kdekoliv volně... puberta u nás byla děs a hrůza nejen v otázce přivolání

[quote="Lenka Krejčířová"]My teda na stopovačce necvičíme. Držíme se druhé z možných metod, a to následování psovoda štěnětem. ...

Moc díky za odpověď. Včera jsme byli poprvé v přírodě i u rybníka. Měli jsme ho na stopovačce (10m) a je pravda, že jí ani nepotřeboval, pobíhal kolem nás a hlídal si abysme mu neutekli. Tak to příště zkusíme bez ní, jen doufám, že až zmerčí zajíce,tak že se s ním hned nebude chtít seznamovat
P.S. Když viděl vodu, tak se do ní hned rozběhl a byl zmatený, že po pár skocích měl vodu po čumák - nevíte někdo, kdy přibližně se štěňata rozplavou?

Oba naši psi plavali od malého vlněného štěněte. Při prvním seznámení s vodou nadšeně plavali a zůstalo jim to do dneška. Jsou to oba máčenky.

Tu stopovačku bych mu nechala - když se mu povede za zajícem utéct, už vyhrál a ochutnal, bude pak mít větší tendenci to zkoušet.

Tohle je spis vec individualni.Ona stoppovacka je docela dobra pokud ucim psa privolani nebo zakazy.Dalsi vec je ze sni jde dobre ucit okraje chodniku a silnic.Najdou se psy kteri tohle nepotrebuji ,stejne jak psy kteri jsou svoji mentalitou hodne nezavisly.
Pokud chci naucit psa si mne hlidat hral jsem si se psy vzdy na obdobu psy schovavane-vysledkem pak bilo ze si mne pes sam hlida.Toho ale lze dosahnout i pomoci napr.oblibene hracky pamlsku.Tech metodik je vic.
Tohle se lisi pripad id pripadu a chce to pouzit to co danemu psovi nejvic vyhovuje.

PetroV:Já osobně po stopovačce od štěňátka nesahám.V tomto věku stačí motivovat na sebe a štěník se páníka většinou drží.Po dlouhé šňůře je dobré sáhnout v období puberty(ze 3psů-samců jsem musela použít 2x).To ale většinou člověk pozná zda je to nutné.Jakmile začne pejsek stávkovat a zkoušet to na člověka,tak urychleně šňůru aby si nežádoucí chování neupevnil.Toť můj názor...

my sme stopovacku nepotrebovali asi do 10 mesiaca. dovtedy sme mali spickove privolanie od vsetkeho a kedykolvek. po prvom harani sa to zmenilo zacala nas mat na konci chvosta a stopoovacka prisla na rad. po druhom harani sa to zmenilo tiez baba zmudrela a uz ju nepotrebujeme.

Udělala jsem zkušenost (fenka je učená bez stopovačky, nevěděli jsme, jak se s ní pracuje, pejsek se stopovačkou), že je lepší stopovačku používat od štěněte jako navigační prostředek, ne k trestání nebo tak. Protože jak píše Evina, pejsek příjde do puberty a začne to zkoušet, určitě se mu to párkrát povede, než stopovačku dostane. Takže už ví, že to jde a pomocí stopovačky se pak musí víc "brzdit" .

Tak ja mam teraz malu terierku a veru v parku preplnenom ludmi a psami sa ta stopovacka dobre hodi ako poistka.
Reaguje na mna pekne, az na pripad ked uz sa vasnivo hra s nejakym psom, to mozem aj odist a nevsimne si to.
Mozno mam len strach, lebo jedneho hafana mi zrazilo. Ale ked vidim ako lieta, beha v 20 metrovych kruhoch a je uplne zazrata do hry, hmm... vravim, poistka
Dalej, myslim, ze ked ju zavolam a ona by zrovna mala daco lepsieho na praci, mam sancu si ju pritiahnut, takze pochopi, ze to nevravim len tak do luftu, aby tak za minutku prisla, ked uz budem razne odchadzat.
Ale myslim, ze to dost zalezi aj od toho-ktoreho psa, povahy, temperamentu.

Moc díky za všechny Vaše rady a zkušenosti.
V přírodě teď nechávám Montyho běhat na volno, je pravda, že si mě hlídá a ikdyž se někde začmuchá, tak na přivolání přiběhne. Jen když vyčíhám nebezpečí v podobě nějakého zajíce, cizího psa, nebo když jsem blízko řeky, tak ho radši pro jistotu na tu stopovačku dám.
Docela se o něj bojím, je to ještě prcek.

Naše štěnda (taky má v sobě labradora) se do čtyř měsíců plácala kolem vody koukala, co to je, a odmítala jít dál než došlápne. Jeklikož má plovací blány čekali jsme, že bude mít vodu radši jednou jsme šli kolem řeky a přítel jen tak hodil do vody kámen, za chvíli koukám, kde je pes a ona krouží v proudu a hledá, co kam žbluňklo. Od té doby leze do vody pořád.
Jinak se mi také osvědčilo, co nejvíce ji učit, že ona si má dávat pozor na nás a ne mi na ní, dokavad je malinká. U nás v nejranějším věku s utíkáním nebyl problém, ale teď začíná být starší, odvážnější drzejší a zjišťuje, že bez nás je taky legrace, takže stopovačka ji čeká v nejbližších dnech...sama jsem na to zvědavá

Naše štěnda (taky má v sobě labradora) se do čtyř měsíců plácala kolem vody koukala, co to je, a odmítala jít dál než došlápne. Jeklikož má plovací blány čekali jsme, že bude mít vodu radši jednou jsme šli kolem řeky a přítel jen tak hodil do vody kámen, za chvíli koukám, kde je pes a ona krouží v proudu a hledá, co kam žbluňklo. Od té doby leze do vody pořád.
Jinak se mi také osvědčilo, co nejvíce ji učit, že ona si má dávat pozor na nás a ne mi na ní, dokavad je malinká. U nás v nejranějším věku s utíkáním nebyl problém, ale teď začíná být starší, odvážnější drzejší a zjišťuje, že bez nás je taky legrace, takže stopovačka ji čeká v nejbližších dnech...sama jsem na to zvědavá [/quote]

My už ho na procházkách taky pouštíme a učíme ho, aby si nás hlídal. Je to teď lepší asi pro obě strany. Pořád něco očmuchává a když je na vodítku, tak s ním pomalu ani nehnu, ale jakmile je na volno, tak stačí jen zavolat a hned běží abych se mu neztratila. Jednou, když mu křoví bylo přednější, tak jsem se mu schovala. A jak si mě potom hlídal:-))
Znovu do vody jsem ho zatím nepouštěla, ale zase to brzy zkusím a jsem zvědavá kdy zkusí plavat. Zkusím mu do vody taky něco hodit, jestli se chytne

Zdravím všechny máme štěně ISCT, má zítra tři měsíce aje to pejsek. Náš problém je v několka věcech najednou.máme ho měsíc doma. Doma reaguje na přivoláni 100% i když ho zavolám od hry , venku se to spíš horší než lepší. Bydlíme na sídlišti a psiko by sežralo úplně všchno co najde ať je to papírek, ho... nebo sklo. Pokud něco najde přovolání je nulové, snažím se zasáhnout o tu věc mu sberat , což se mu nelíbí a snaží se mi zdrhnout. Chodíme teda na vodítku a to taky není žádna sláva, ví přesně kde jakou mlsku našel a jde hned po ní. Musím se s ním přetahovat, je tak zažraný, že nepomáhá ani hračka , pamlskek. U rodiču na zahradě je to trochu jiné, tam je i přovolání lepší, ale zas začal dělat to, že sice ke mně přiběhne , ale těsně u mně mine a běží dál. Co stím ? A to mám v ruce pamlsek. Někdy se přiblíží pokusí sie jej rychle sebrat , ale tak abych ho nemohla chytit. Když se mi to povede pochválím ho a pomazlím zas pustím, neí to tak, že hned jak ho chytím tak bych jej brala na vodítko a vlekla domů. Dík za tipy

Dobrá na vodítku jej tedy usměrním, ale co s tím, když na přivolání sice ke mně běží, ale stává se , že se u mně nezastaví a běží dál aniž by si ode mně vzal pamlsek nebo hračku nebo abyhc stačila pochválit.

Tohle musíš trénovat cíleně, stoupneš si tak, aby byla stopovačka mezi psem a tebou téměř napnutá, pak dáš povel, pes se k tobě rozběhne a ty musíš to vodítko "přiručkovat" tak, aby v momentě, kdy je pes u tebe, jsi ho měl nakrátko a mohl ho u sebe zastavit, udržet a třeba posadit. Pokud bys nestíhal ručkovat tak rychle, jak pes běží, můžeš u toho couvat. Pokud by se na povel pes nerozběhl, tak ho vím vodítkem na sebe navedeš.

No dobrá zkusíme, jinak omluva za chybku v označení plemene, vypadlo mi písmenko ISCWT( irish soft coated wheaten terrier)

prosím o radu - štěndo NO 5,5měsíce
mám ho od mala a paráda, sedni, lehni, zůstaň zvládáme, přivolání už nám šlo i od psí kamarádů, ale
na procházce mi už dvakrát prchla, čumák na zemi a tradááá do nevidím, uplně hluchá
těď dva dny na procházce se stopovačkou a ani náznak prchnutí,
prosba o radu jak to řešíte vy:
1)dostane se až na konec lana, páč něco ňufá, ... a ještě potáhne, musím okřiknout "zůstaň", čeká nebo se rozběhne zpět, pak tedy já zase "volno". Navíc aby se nezasekla, tak ji pořád prcám, tam Ne, tam JÓ, dříve bychom šli ...
2) kolem polní cesty, v lese, byla zvyklá se motat jak ji to vyhovovalo, teď např. obejde popelnici z jiné strany než já, zasekne se a na "ke mně" ji vlastně táhnu od sebe, kouká, jako co to po ní chci, nebo mám já na té šňůře chodit za ní jak ocásek. Něco jsme se spolu naučili a teď se jí snažím přeučit, tedy aspoň tak mi to připadá. Není toto kontraproduktivní. Mám z toho pocit i já, že jsem se díky té pupeční šňůře, která nám narostla před dvěmi dny stal protivným, stále buzerujícím páníčkem, protože doteď byla procházka super zábava, štěndo se motalo kolem mne, oňufalo sloupy, popelnice, kamarády za plotem a fakt bylo na tom světě fajn a ještě k tomu mělo to štěstí, že je zrovna u nás
jak to zlepšit? co děláme špatně? dojde jí to jak se má chovat?
ale zase ji přivedu domů a zdravou
díky

Pročti si poradnu zaměřenou na přivolání a na lovení. Tam se to dopodrobna rozebírá. A co se týče obcházení sloupů a pod. Já mam povel "okolo"

děkuji, prostě v tomto případě platí vše co je pro psy i pro štěňata ??

páč se tam objeví občas věta pana Desenského "neplatí pro štěňata"

jdu studuvat, jak učit "okolo"

Jo pricip stopovačky je stejný, jen musíš mít na mysli, že je to štěně a tudíř vše opravdu učit, být trpělivá.... a "okolo" naučíš prostě tak, že když se ti pes takhle zasekne, dáš povel a pak pomůžeš stopovačkou. Zatím mi to všichni psi pochopili relativně rychle.

a ak ho nechces ucit povel okolo, tak ked ti obide stlp stopku proste pusti na zem, daj mu ku mne a on dojde aj so stopkou a nemusis ho magorit tym, ze das ku mne a tahas ho vlastne od seba, len aby obisiel stlp

Ahoj, myslíte si, že je lepší u 3 měsíce starého štěněte použít stopovačku nebo se snažit naučit přivolání bez ní? my máme přivolání zatím tak na 50% vím že je to málo ale lepšíme se i bez stopovačky....

Budeš chtít po batoleti, aby ti sčítalo? Nebo poslechlo 100% aby nesahalo na ta horká kamna? tam, kde hrozí nebezpečí (poblíž silnice a podobně) ho měj na vodítku, jinak klidně navolno. Přivolání uč formou hry, ne jako dospělého psa. Povel dej, jen když je jisté, že k tobě přijde - tzn navnaď ho a až bude kousek od tebe, přidej ještě povel a pochvala - hra, pamlsek, pomuchlání, volno...

Když mám štěně, určitě ho učím formou hry, cokoli, pokud je to možné. Ale prototo, že to je štěně, kalibruju ho na celý zbytek jeho života. Nevím, jak kdo, ale nebudu ho kalibrovat na páníčkovo přehnané, bláznivé chování, ale na jistotu, že u páníčka je nejlíp na světě, hra, pochvala, pamlsek, bezpečno, teplo/chladno, voda, že panička pomůže s vyřešením všech problémů. Nebudu to nastavovat na bláznivé a pištové pochvaly a podobně. Myslím, že si tím ušetříme dost problémů v období puberty. Stopovačku na štěně podle jeho povahy a podle toho, kde se pohybuješ. Pokud stopovačku, je třeba jí použít jako navigační, nikoli donucovací prostředek.

No já ho samozřejmě učím hrou, ale chodím s ním po trase kde chodí i jiní psi a já jsem tam chodila s pejskem který mě bohužel opustil no a tak se občas začuchá a nemůžu ho odsaď dostat! když jdu od něj, nevnímá mě a když jdu k němu otočí se a běží domů, ale jinak to hrou a pochvalou zvládáme a vy myslíte, že mu nemám ze začátku dávat piškoty?

No tak v tomhle případě bych stopovačku nedávala. Jak daleko od něj odejdeš, že tě nenásleduje? Není naučen, že s tebou je ta sranda - máš mít míček, plyšáka na špagátu... já jsem se štěnětem chodila ven a měla jsem s sebou tašku plnou různých hraček a různých pamlsků (na ty poměrně kašlal). Pokud se zasekne s nějakým psem, poprosíš lidi, aby ti ho nenápadně odchytili, nebo si přivolali psa, aby sis mohla štěně vzít.

Pamlsek mu klidně dej. Já bych je ale dávala tak, aby přicházel za tebou ne za tím piškotem. Pak ti můžou jen pomoct.

Tleskání, pískačka v kapse, pískání, šustivej pytlík,...nic? Já kdybych jen odcházela, tak ani nezvedne hlavu, jednak mám mršku samostatnou, která rozhodně mamku nepotřebuje a ví že mě kdyžtak dočuchá, i když se jí schovám, a hlavně všechno ostatní je děsně zajímavý, že jo. Takže nosím po kapsách celej arzenál zvuků a už jen když se od ní vzdaluju, tak dupu jako slon nebo tahám nohy v listí, aby ji to prvotně zaujalo.

Co uděláš, když má pořád zájem o něco jiného než o tebe?

samozřejměže nosím hračky a dělám zvuky a většinou přijde, ale teď když jsme šli jednu trasu tak se prostě vždycky v tom samém místě zasekl a prostě nešel dál nemohla jsem ho odsaď nijak dostat, když jsem třeba vytáhla kus od něj hračku nebo něco tak bylo vidět, že by za mnou rád šel, ale prostě se nehnul jen běhal třeba dokola a řádil a kňoural, ale nepřišel, když jsem zašla až za dohled (za volání a zvuků) a on nešel tak jsem se vrátila zpátky a on čekal kousek dál, ale na opačnou stranu, tak jsem šla za ním zavolalaho až za bodem x blíže k němu on za mnou přiběhl a po pochvale utíkal směr domov a tak jsem ho dneska vzala tou samou trasou a on se zase zasekl, tak jsem ho vzala do náručí, on se mě chytil a když jsme kousek popošli začal vrčet, ale ne agresivně, ale jako ze strachu tak jsem ho držela, kousek dál jsem ho položila a šli jsme a on už byl úplně v pohodě a držel se mě tak jsme si hráli, a když jsme šli zpátky, už to bylo v pohodě, nebál se. Myslím si, že to tam nějaký velký pes poznačkoval a ten můj prcek se pak bál... jinak se nestane, že by se na mě vykašlala, třeba nám to chvíli trvá, ale pak s úsměvem přiběhne.