Už jsem vám tu psala ohledně problémů s vrčením bígla. Připomínám to proto, aby z toho vyplynulo, že to bylo tenkrát vrčení ze strachu a z důvodu našeho špatného přístupu a neporozumnění psu. Dnes jsme až na problém s veterinou úplně v pohodě, z vrčící bíglinky je náš mazlíček. Hodně dlouho mi trvalo, než jsem přišla na to, že máte pravdu. Byla jsem z předešlé situace jaksi mimo a opravdu díky Petře a vám došlo k rapidnímu vylepšení situace a zklidnění v rodině. Tak se vám všem omlouvám za ty řádky počáteční nedůvěry, pramenící hlavně z rad všech okolo mě( u nás ve městě a na cvičáku a v knihách), kteří radili přístup opačný.
No ale k té veterině.
Jednou tam byla a dělaly se jí hned 4 úkony(drápky, čipování a 2x očkování-pod kůži a do svalu). To ještě bylo v pohodě, stála pěkně na stole, neházela sebou. No a další návštěvy jsou hrůza a běs dohromady. Konkrétně dnešní návštěva mě dovedla k tomu vám sem zase něco napsat. Ještě připisuju, že sem tam na můj popud chodíme do ordinace jen tak na trénink. Ale pokaždé je to s počáteční snahou utéci. Na piškoty naházené směrem do čekárny ještě po chvíli reaguje, tak tam jakž takž vejdem a posbírá si je ze země. Jelikož před námi vždy někdo je, má chvíli na zklidnění, a po chvíli je klid, sedne si, atd. Jak máme jít dovnitř, začne jančit, třese se, funí, bojí se. Když jdeme jen na trénink, obejdeme stůl, doktor se jí snaží dát dobře vonící rybinou pamlsek. Nic, honem pryč jak ho vidí. Minule se mi povedlo v situaci, kdy doktor telefonoval a seděl, malou za piškot nalákat v rámci tréninku na váhu, i na stůl, praktikantky si ji tam hladily, vše O.K. Jakmile doktor vstal, přišel k ní a chtěl jí nabídnout pamlsek, konec. Pohladit se sice dala, ale byl na ní vidět strach z něj.
Minule jsme byli na očkování, to mi ji musel očkovat v mé náruči, na stole jančila . Byla doslova v transu a funěla a třepala se. Pak se letěla schovat do rohu za reklamní leták.
No a dnes to byla opět estráda, to už nešlo ani v náruči. Tak se očkovalo na zemi, s doktorem jsme ji drželi, byla tělem na zemi,(protože v náruči ječela, škrábala) musela očkovat sestřička. Mě celou počurala a byla jsem od ní do krve poškrábaná.
Prosím Vás, co s tím? Mám obavy, aby mi tou veterinou nepřestala věřit, když jsme si tak po těch vrčících dnech začali pěkně důvěřovat. Nemá tam chodit někdo jiný místo mě?Jak jste zvládli vy ostatní strach z veterináře? Pomohly vám ty tréninky? Máme prý chodit klidně každý den. Jak je koncipovat? Dík Lenka

Moje fenka chodí na veterinu hrozně ráda,není s ní vůbec žádný problém a že si tam užila bolestí,možná je to tím,že se mi moc líbí náš vet a já tam chodím taky ráda,tak nejsem nervozní,ale těším se tam a snad se to ze mě přenese i na fenku,vlítne do ordinace,všechny opusinkuje,ukáže bříško a čeká kdo jí začne prohlížet

Každý jsme dostali do rukou psa, aby nás něčemu naučil, ale ty ji vůbec neposloucháš. Pořád tam jaksi zapomínáš sebe.
Miluji práci se strachem psů. Víš jak dlouho by se mi tvoje fenka bála na veterině? Ne déle než dvacet vteřin. A víš jak dlouho tobě? Jen o několik vteřin déle. Když budeš vědět jak na to.
_________________
Díky za odpověď, ale prosím o vysvětlení, v ČEM jsem já selhala a v ČEM ji neposlouchám? Můžeš mi, prosím, popsat situaci příchodu na veterinu Tvou osobou , co tedy dělat, aby se mi bála ne déle než 20vteřin, jak píšeš? Selhala jsem chováním? Myslíš si, že už těmi házenými piškoty do čekárny a ordinace jsem udělala chybu a podpořila její strach? Díky
PS: Teď určitě přijet nemůžu, tak snad mi na to odpovíš, budu ráda. Ahoj Lenka

A ještě, prosím Tě, myslíš si, že ta panika pramení ze strachu z veta a jeho úkonů, nebo je tam ještě něco navíc? (myslím to naše počáteční nedorozumnění a problémy s vrčením).
Děkuji. Už Tě nebudu zdržovat. Ahoj Lenka

Co ja mam zkusenosti tak, krome pripadu kdy si pes na veterine opravdu hodne uzil, je strach z veteriny danej skoro vzdy nervozitou a nejistotou psovoda.

No dobře, sice si myslím, že jsem nebyla nervozní, ale pes dokáže detekovat i to, co já si neuvědomuju. Takže když vezmu v úvahu, že je to tím, co říkáš, tak co mám tedy dělat?
1. nebudu nervózní - O.K. -no ale to taky nevím, jestli se povede po té včerejší návštěvě.
2. co dál? Blbne už u dveří čekárny, ty házené piškoty jsou taky chyba?

Prostě napsal by mi někdo, jak mám přijít na veterinu, co mám dělat se psem, jak na něj třeba mluvit atd? Když se třese a má zrychlený dech a chce prchnout? Klidně mi to napište jak pro blbý. Třeba dělám něco špatně i svým chováním....

S Danny sme často museli k vetovi, takže bol problém ju tam dostať, tak sme sa s našim vetom dohodli, že občas prijdeme len tak, ale aby prišiel za nami von mimo ordináciu, len tak sme sa rozprávali občas pohladkal Danny.... trochu to pomohlo.....zvykla som ju mať na rukách, vtedy sa toľko netriasla a vyhla som sa tak aj "zatiahnutej ručnej brzde" .....či to je správny postup neviem, nám to pomohlo...s terajším osadenstvom problém nemám, vet je kamarát, za ktorým sa chodieva po maškrtu, a my zas za ním chodievame na pokec, takže obe sú zvyknuté, že sa tam prosto chodí.....

Teda co se týče toho, jak pracovat se svou
a) nervozitou
b) psím strachem,
tak mohu sama za sebe opravdu říct, jeď za Rudolfem. To se totiž nedá pořádně popsat na netu, to prostě musíš vidět.

PS: K těm piškotům. Já si myslím, že jimi zbytečně upozorňuješ. Prostě normálně tam jít, nedělat z toho nic vyjímečnýho, ani svou nervozitou nebo naopak piškotama. Prostě je to zcela normální, tak i tak vystupovat. Navíc bych se tomu pejskovi zasmála. Ve smyslu „Co šílíš...?“

"No a dnes to byla opět estráda, to už nešlo ani v náruči. Tak se očkovalo na zemi, s doktorem jsme ji drželi, byla tělem na zemi,(protože v náruči ječela, škrábala) musela očkovat sestřička. Mě celou počurala a byla jsem od ní do krve poškrábaná"
- co třeba se zamyslet nad tímto úryvkem? Já být psem, tak si myslím, že mě chcete zabít.

No, to je pravda, ale jak ho chceš jinak tedy naočkovat, že jo? Taky jsem o tom přemýšlela, že to není ideální. Taky tam nerozhoduji, bohužel já, ale doktor a ani nevím, jak jinak by to mělo jít. Když je třeba naočkovat dítě, taky ho musíš nějak držet...Nevím, třeba přijdeš na to, jak to mám dělat jinak, budu ráda.....dík, ahoj

Lenko:můj první pejsek se také bál(po špatné zkušenosti)ale já to v podstatě neřešila.Tak jak píše Jan2,dělala jsem jako nic a také jen řekla "co blbneš?Vždyt se nic neděje".Pes byl nakonec jen nervözní v čekárně,jak vstoupil do ordinace,tak se choval klidně.Už věděl,že mu nic jiného nezbývá...
Je třeba tvoje čubinka zvyklá na nepříjemné úkony od tebe?Co mám zkušenost,tak psi kteří nejsou zvyklí na takové procedury vyvádějí častěji.

Pokus si nevíte rady s tímto jednoduchým vztahovým vzorcem, vypravte se prosím na Ovčáry. Nic není tak složité jak to vypadá, pouze by bylo dobré si popovídat nejen s Rudou, ale i s ostatními pejskaři. Každý jsme dělali a děláme chyby, jde jen o to se z nich poučit, neopakovat je a hlavně svými chybami neubližovat druhým lidem a zvířátkům. Našla bych několik návodů jak jít s pejskem na veterinu, ale po vaší akci s očkováním si netroufnu radit, protože nevím jak se teď hafík dívá na svého páníčka, cizí lidi, chlapy atp.
Znám dospělé lidi (pohybuji se ve věkové kategorii 30-50 let) kteří kvůli stresu z doktora v dětství mají dodnes takový strach z doktorů, že když už neví kudy kam se svým zdravotním stavem, musí je tam někdo doprovázet.
Takže pokud chceme pejskovi dát dobro (ať očkováním nebo tím, že ho naučíme povelu zůstaň či ke mně-to aby nevběhl tam, kde by ho to mohlo stát život), myslím si, že za pomocí násilí neuspějeme.

né tak úplně, pořád jsi zákazníkem ty nebo ne?

Ahoj, ano, ikdyž na injekce teda ne....klíště si nechá vytočit(taky dřív nechtěla), do uší si nechá chytat, do huby taky(v rámci tréninku ukázky zubů), na packy taky, drápy jsem jí stříhala...Tu injekci můžeme až na píchnutí taky trénovat, to je pravda, sříkačku doma máme, můžu jí chytit i kůži a jako jí tam něco stříkačkou bez jehly dělat, to je pravda, vyzkouším.

Lenko:proboha,nemyslím až tak doslova zkoušet injekce

né tak úplně, pořád jsi zákazníkem ty nebo ne?
No to je pravda, ale tak jak bys teda volila způsob naočkování psa nebo dítěte, které nespolupracuje a je v transu? Domlouvání atd. nepomáhá? Jak?

lenka apenzelka: jednoduchý vztahový vzorec... ještě mi ale nikdo neřekl, co dělat, aby mi se mi jak píše Ruda do 20vteřin zklidnila. Jestli víte tedy, co dělám špatně(krom těch házených piškotů a jak psal myslím tchoř, nervozity...).Zkusím se jí vysmát. Třeba když tyhle věci udělám, bude to lepší. Na Ovčáry, jak jsem psala, teď přijet nemohu. Klidně mi napiš, jak tedy jít na veterinu, jestli nechceš, tak klidně SZ nebo mail: lekrejc@seznam.cz

Tohle nenasimuluješ podle mne. Nejde o úkon samotný, ale o to, že se nechováš přirozeně. Prostě že už předem víš a řešíš, že bude problém, tak on samozřejmě bude.
Já bych se chovala úplně přirozeně a při problému bych se vysmála (jak jsem již psala): „Jsi blázen? Co vyšiluješ?“ Nikoliv utěšovat, nikoliv násilí, ale prostě se vysmát. A jestli veterinář spěchá a honí tě, tak bych mu s klidným výrazem sdělila, že je mi líto, že musí počkat, jestli má však jiný názor, můžeš jít k jinému, který bude koukat na psa a né na honem honem a další prosím.

Mezi živými tvory, kteří sdílejí jeden životní prostor a nemají-li to být predátoři, musí být vybudovaný vztah důvěry a respektu jednoho ve druhého. Respekt neznamená násilí.
Máte po očkování, další bude za rok, neřeš tedy veterinu, ale hraj si s pejskem, choďte na procházky, uč ho nějaké cviky - kromě klasických cvičákovských i nějaké, které jsou vyloženě pro něj zištné, protože jsou jednoduché a dostane tudíž odměnu za něco, s čím si nemusí tak namáhat hlavu: panáčkování, podávání tlapek, hledání ukrytých ňaminek (tak aby věděl kam je ukrýváš) atp. Užijete si spoustu legrace, mazlení a budete si budovat jak důvěru, tak sebevědomí. Nepředjímej, nevytvářej si katastrofální modelové situace typu - co bude až... Okolo veteriny můžete čas od času jít na procházku - třeba po druhém chodníku. Ale jít-jako by nic-nedělat pejskovi z chůze okolo veteriny něco vyjímečného.
Nauč se odměňovat psa za pěknou chůzi u nohy, abys měla důvod dávat mu pamlsky i za slušné projití okolo veteriny. Nechlácholit, nenervovat se... Tolik pro začátek.

Ano, všem díky za náměty k přemýšlení. Od každého jsem si něco "vzala". Tak pa a dík Lenka
Určitě vám pak popíšu, jak jsme dopadli na další návštěvě...

nene, vet nespěchá, je dobrej. V něm problém nebude. Já zklamala. Dík L.

Taky vzpomínám na naše začátky na veterině:-) Jednou nám tam rupl obojek jak jsem ho táhla dovnitř. Stačily aby se otevřeli dveře v ordinaci kdo jde další a ten můj prchal ke dveřím na opačnou stranu. A taky jsme to odbourali né sice úplně jde vidět na něm ještě mírný stres, ale zjístila jsem že musíš být fakt klidná a dělat že je vše ok hodně mi to pomohlo. Přestala jsem psa tahat do ordinace a pekně jsem si počkala až půjde sám, nepřemlouvala jsem ho jen jsem řekla jdeme nešel trhla jsem vodítkem a zase tak pojď už úplně klidně no a už tam chodí sám vzala jsem si do ordinace piškotky a vše ho nechala dělat samotného jako třeba jít naváhu taky žádné tahání pak jsem dala prostě povel stůj poslechl odměnila. Na stole taky pěkně stojí vždycky si mi opře hlavu o rameno a já mu říkám klidným hlasem no že vidí že to nic není´:-) Nevím zda je to tak správně ale nám to tak funguje a už si dokonce vezme od veta dobrotku jako že byl šikovnej předtím jak byl hodně ve stresu nechtěl nic.

Nám se osvědčilo nechat psovi i v ordinaci všechno očuchat, včetně té stříkačky. Zachovat klid a pohodu, pejska řešit a omezovat co nejmíň, aby se zbytečně nestresoval. Čím víc budeš těmhle situacím ty věnovat pozornost a budeš je řešit, tím víc je bude řešit čubina. Ten nápad s injekcí a trénování mi příjde hodně nešťastný.

To byl spíš přípustek, že tu injekci jsme netrénovali, když se někdo teď nevím kdo ptal, zda trénujeme doma. A přípustek, že by nebyl problém to zkusit. Je mi jasné, že můžu trénovat cokoli, ale jakmile nebudu v klidu, je to k ničemu. tak čau a dík

Nám se osvědčilo nechat psovi i v ordinaci všechno očuchat, včetně té stříkačky. Zachovat klid a pohodu, pejska řešit a omezovat co nejmíň, aby se zbytečně nestresoval. Čím víc budeš těmhle situacím ty věnovat pozornost a budeš je řešit, tím víc je bude řešit čubina. Ten nápad s injekcí a trénování mi příjde hodně nešťastný.[/quote]

Takhle zrovna to řešíme taky, pes se bojí ale čím míň ho omezuji je to lepší. Bohužel každý vet to tak nebere. Se štěnětem jsme začali chodit na kliniku,vše vybavení nej,nej,nej ale pan doktor na tom byl hold trochu hůř.Tak jsme kliniku vyměnili za malou ordinaci s panem doktorem,který je super. Psa nechá ,aby se se vším seznámil,evidentně mu zvířata nelezou na nervi. Pes se bojí v čekárně ,ale jak vyjde pan doktor je to dobrý cpe se za ním i když není na řadě.Neříkám že to je takto vždy ,ale u nás jo. A ten strach předem je podle mně normální,já když jdu třeba k zubaři mám stejný stavy.Hlavně aby se to sklidnilo v ordinaci.

Tak nejak som to chcela napísať. Všimli ste si niekto, že niekto pri tom, že sa povie, že sa ide niečo robiť so psom, chce mať ruky všade a fixovať psa za každú cenu a zbytočne?Skrátka chce úzkostlivo riadiť pomaly aj tempo dychu a tepu psa. Treba mu nechať rozumný priestor.

Tohle co ted pisu, nemyslim jako radu, spis by me zajimalo co si o tom myslite. Nas minuly pes na veterine vyvadel neskutecne. Do ordinace jsem ho vetsinou prinesla v naruci.pri ockovani jsme ho museli treba 3 drzet na zemi, aby se nevyskubl. Nekdy si tam vyprazdnil i analni zlazky. Jednou ale prisel veterinar, videl nas , jak tam bojujeme s 16 kg psem, trochu me sprdnul, jakto, ze nezvladnu tak maleho psa, chytil ho dost pevne nezi usima za kuzi na krku, pes se ani nehnul, neknucel , ale neodvazil se pohnout o milimetr, dostal injekci a bylo. Priste uz jsem ho takhle drzela sama. Rekl mi, ze nesmim povolit. Po ockovani, nebo jinem zakroku jsem ho pak pustila a pobihal si po ordinaci. Jak myslite, ze to pes bral ? Nevim co na to jeho strach, protoze uz je to davno a byl to muj prvni pes, na kterem jsem udelala spoustu chyb ve vychove (bylo mi 16 a internet nebyl :) ), ale takhle jsme to aspon zvladli vzdycky rychle a proto i s mensim stresem.

u psů který takhle vyváděj a panička pořád na psa ňuňuňu a nebooooj, je dobré když ji vet pošle do čekárny, na psa houkne zustan nebo něco v tom smyslu a pesje jak vyměněnej - to neřikám jako radu ale jako poznatek z praxe

To co popisujes ze jste delali pred tim je presne to co pes vyhodnoti jako nejistotu a nejednoznacnost , vyhodnoti to tak ze ani vy si nejste jista co se stane a zacne panikari. Naopak veterinar jednal naprosto jednoznacne a jiste tim psa zklidnil, akorat tohle zklidneni melo prijit od vas ne od nej.

tchoři:
To co jste teď napsali, co se teda stane, když by se tohle použilo v našem případě?

To nemá ale udělat doktor, ale ty...

Protože jsem zapomněla napsat, že jednou byla v ordinaci praktikantka(studentka kynologie) a řekla mi, když viděla, co naše fenečka vyvádí na stole(a to nebylo žádné ŇUŇUŇU), ať ji pustím, že ji chytne ona. Rázně ji chytla taky za kůži na hřbetě a na zadku. No, mělo to účinek opačný, než píše ppavlina, naše malá začala nebezpečně cenit zuby a vrčet a casnovat se....

No jasně že ode mě, krom toho, že se budu snažit nebýt nervózní. Proto se ptám, co teda mám krom toho dělat.

u naseho psa to bylo o tom, ze vedel, ze se jednou vyskubnul a proto se o to pokousel zase, cim dal vydatnejsim zpusobem. kdyz se udela neco, z ceho mu bude jasne ze nema na vyber, tak se vzpouzet prestane. Ale jestli ji treba ta praktikantka chytla a pak zase pustila, kdyz vycenila zuby, tak to situaci jenom zhorsilo. Treba ji dat kosik a chytit opravdu pevne za tim krkem a i kdyby se skubala, proste nepovolit. Ja jsem toho naseho drzela jednou rukou a stacilo to, ale mel tu kuzi dost stazenou, uz mu zadna volna nezbyla, mozna kdyby se pohnul, tak by ho to bolelo, ale nevim... Ale radsi si pockej, co na ten muj navod rekne nekdo zkusenejsi.

Jak vam mam tohle popsat ono je to o celkovem sebejistem, nekompromisnim, ale laskamve pristupu ke psovi to se neda po netu popsat pes z vas proste musi citit jistotu a pohodu, pak bude jistej a v pohode taky.

a hlavne, ty by si u toho mela byt v klidu a odhodlana, ze kdyz si to zacla, musis to dokoncit po svem, a ne ze to ukonci pes , jinak by to bylo horsi. Nesmis to brat, ze mu ublizujes, ale ze je to pro jeho dobro... Mela jsem vyhodu ze mi to ten veterinar ukazal a ja jsem tim i ziskala jistotu, ze to zvladnu. Asi by bylo lepsi, kdyby ti to taky nekdo ukazal treba p. Desensky :)

Lenko, psala si, že teď na Ovčáry nemůžeš. Kdy máte jít zase na další návštěvu k vetovi? Tak to mezitim neřeš, získej si ztracenou důvěru v běžnym dni bez veteriny a mezitim se na Ovčáry snad už dostaneš (hlavně před stěhovánim)

ppavlino! Ty jsi poklad! Dnes jsme přišly díky dešti z venku jak prasátka. Tudíž před dveřmi místo a povel:koupelna. Vzala jsem to zablácené tělíčko do ruk, ale už věděla, že se jde do vany(to teda taky nadvakrát nemusí...) a začala se vzpouzet se stejným scénářem jako na veterině. Což mi tu veterinu a Tvůj příspěvek připomnělo. Nevím, zda jsem ji chytla dobře, čapla jsem jí těsně za ušiskama, dala jsem mou pusu k její a už nevím co jsem jí nazlobeně říkala. Něco ve smyslu, ať toho nechá a pak, když jsem ji pustila jsem se jí fakt vysmála a co bys řekla, že ona na to. Jak viděla, že se jí směju a jsem v pohodě, zklidnila hormon. Ve vaně to zkoušela ještě dvakrát, já hned na ní to stejné a pak byla jak beránek a nakonec mě olízala. Měla jsem z toho strach,jakkoli na ni chytit, protože dřív jsme nevěděli a používali neadekvátní trest-vytahání za kůži na krku a položení na záda(na rady knih a okolí, bohužel. No stalo se, ale naštěstí hned ze začátku jsme to změnili. Nevím, zda jsi ty eseje četla, ostatní ví). Ale tím, že jsem ji chytla hned za ušiska, pomohlo to.Nezačala se ani třepat, ani funět, jen zírala. Tak nevím, jestli tohle má být i přístup u veta, ale jaksi tuším, že asi ano. Mějte se, ahoj Lenka

No ale jestli se zase mýlím, tak se jdu asi odstřelit. A koupit plyšáka....

Nas se taky nerad koupal a vselijake osetrovani, strihani drapku , kliste a tak byla silena akce. Pak jsem tenhle "chvat" pouzivala i na tyhle veci, protoze proste bylo dulezite a i v jeho zajmu , aby sebou nemrskal. A u toho veterinare jsem ho takhle drzela celou dobu ukonu.Asi je cil, dopracovat se k tomu, aby nebylo potreba ani tohle drzeni, ale snad ti to aspon v zacatcich pomuze mit kontrolu na situaci :) drzim tapky :)

Funguje to a zřejmě bude. Jelikož k vaně opět přispělo "nádherné letní počasí" a zase jsme zmokly, opět bylo koupání. Úplně v pohodě a již bez ruky za ušiskama.

dneska jsme byli na veterině, čekárna byla plná a tak jsme čekaly venku a naproti nám stál pes NO. Felča byla trochu nervózní, po chvilce si lehla a upřeně se začala dívat na toho německého ovčáka. Ten se na ní chvilku taky díval a potom začal uhybat očima, až otočil hlavu na stranu, několikrát se olízl a dokonce si zívl. Tumu NO to bylo dost nepříjemný, tak jsem Felču upoutala na sebe, aby ho nechala. Mě to přišlo, jako by si na něm něco dokazovala, protože sama byla nervózní. Jaký názor na to máte vy? Jak bych měla zasáhnout, kdyby se to někdy opakovalo?

Feli, myslím že hledala na svou nervozitu odpověď. NO jí po svém jasně ukázal co si o celé situaci myslí

Ahoj... Nemám S Adou tak velký problém u veterináře jako zde popisovala Lenka, leč za problém to považuji.

Začalo to tím, že čubinka začala kulhat na jednu tlapku na dovolené. Vyhledala jsem si nejbližšího veterináře a rozjela jsem za ním. Když jsem vešla do ordinace, zrovna dobře mi nebylo, v umyvadle byly nástroje od krve, paní veterinářka zrovna šudlala špinavým hadrem vyšetřovací stůl a mezitím se mě ptala s čím jdeme. S Adou jsem se prošla sem a tam aby bylo vidět jak kulhá a vet mi řekla ať ji dám na stůl, že se na tlapku chce podívat. Šeltina už byla na stole a vet jí začla rvát na čumák náhubek. Ada uhýbala, klepala se a očividně nechápala proč se tohle děje. To už jsem nevydržela a řekla jsem, že jí to radši nandám sama (i když náš vet ji nechává vždy navolno, bez náhubku). Ode mě si ho nandat nechala ale bylo vidět že je dost vystresovaná.
Od té doby se veterináře bojí, nechá na sebe šáhnout, ale má ocásek mezi nohama, je nejistá a bojí se i když po ní nikdo žádný náhubek nechce a náš veterinář je na ni vždy milý. Tohle začla dělat až po té zkušennosti s náhubkem, do té doby byla v ordinaci vždy v pohodě a s vet se vítala.
Tímhle prosím o radu jak získat ztracenou důvěru k veterináři, nebo najít chybu v sobě abych to mohla nějak řešit.

vilu jak sjem to dělali mi- chodila jsme s čubinou k veterináři i jen tak- třeba pro radu místo abych zvolala vzala sjme hafa a šla sjem tam on jí vždycky nakonec pohladil a šlo se pryč no a takhle sjme to dělali ěnjakou dobu a po čase si z toho přestala dělaz zbytečně hlavu- zjistila že jí ten veterinář enukousne. takže moje rada- když pujde te třeba pro odčervení vemte jí sebou at jí vet nic nedělá ejn třeba podrbe dá pamlsek a podobně hlavně se chovat vklidu a přirozeně

Ahojky, taky mám bíglíky a s jednou fenečkou problém. Nedohrabala jsem se ke Tvým prvním příspěvkům s vrčením, snad to najdu, zajímá mě vše, co se všech bíglů týká . Jedna moje fenka je velmi plachá. Vzala jsem si ji od chovatelky v půl roce z velké smečky, volně pobíhající ve velké ohradě. Zprvu byla v pohodě, ale postupně začala ztrácet jistotu a v poslední době panikařila už ze všeho: lidi, auta, zvuky. Jela jsem k panu Desenskému pro radu. Inu po pár minutách jsem si připadala jako naprostá trubka, protože jsem neměla nejmenší tušení, že všechno dělám naopak. Yafka neprošla socializační fází tak, jak by bylo správné, a jelikož jsem o tom nic nevěděla, začala jsem na ni hrnout nové podněty v době, kdy už se jim bránila. Teď máme před sebou spoustu práce... najít ztracenou důvěru, hlavně ve mě, a pak všechno ostatní. Sice jsem se tady dočetla základní info jak na bojky, ale je lepší si to poslechnout od profíka. Tak ať se daří

To je pravda, nedala jsem na svou intuici a taky se mi to (nebo spíš Adě) vymstilo... K MVDr. Bednarskim chodim a taky je považuji za nejlepší, alespoň tedy z těch veterinářů, které jsem dosud poznala. Oproti zmiňované paní veterinářce, která rvala na čumák náhubek šeltii, která miluje lidi je to jako nebe a dudy. Nebo se to spíš ani přirovnat nedá. Je pravda, že u MVDr. Bednarskiho nemá přímo stresující strach, ale cítím z ní nejistotu, když veterináře sleduje jestli náhodou nevytáhne něco, čeho by se mohla bát.

Tak se sešel nějaký ten měsíc s měsícem a my dnes byli opět na veterině. Musím poděkovat Rudovi, že tu pro nás je, protože co se dělo dnes, se nedá srovnat s tím srpnovým tyátrem. Tak za prvé, jsem se na očkování těšila, protože při občasných návštěvách jen tak na pokec se naše Enynka zdokonalovala tak, že stála i ve výstavním postoji na veterinárním stole, tak jsem jaksi už předem tušila úspěch. Příchody do čekárny ještě ale nejsou to pravé ořechové, ale budiž. To začíná blokovat. Ale dnes po příchodu do ordinace jsem ji čapla, šupla na stůl, chtěla ze začátku protestovat, ale moc mi pomohlo vidět Rudu, jak mou čubís nedávno zkušeným hmatem zkrotil do beránčího výrazu, tak se mi to zdařilo. Napřed jí vet vyšetřil uši, máme v jednom nakonec zánět, bez protestů, krčení čumáku,cenění zubů a bez zvukových protestů si je nechala vyšetřit, vyčistit a aplikovat do nich mast. Pak vet natahoval vakcínu, Enynka v klidu stála a ani nevěděla, že jí ji doktor píchl. Ticho, klid. Hurá!!! Rudo a ostatní- děkuju!!!

Pořád říkám, že všechno jde, když se chce a když se ví jak na to. Jen tak dál.