Ďakujem za odpovede,len sa mi potvrdilo,čo som si myslela...Idem to riešiť s jedným výcvikárom,uvidím,ako sa to bude vyvíjať ďalej.Uvedomujem si,že je ozaj už najvyšší čas to rázne riešiť,len by som nerada narobila viacej škody ako úžitku.Je to predsa ešte len 30 kg štendo...Nechcela by som zažiť s ním takú reakciu v dospelosti.Najskôr chcem vidieť,čo prinesie práca s ním.
Hej,z BA je to kúsok,mám v pláne prísť sa ukázať.Aj kvôli havovi,aj prísť pozrieť...Len som až teraz našla tento web...a to ma dosť teší,lebo je tu toho dosť,čo ma zaujíma

Važený pán Desenský,

Dovoľujem si Vás osloviť s prosbou o pomoc ohľadom nášho 15 mesačného nemeckého ovčiaka Odisa. Máme ho od 6 týždňov a pochádza z chovnej stanice. Bývame v rodinnom dome s veľkou záhradou kde môže celý deň behať. Na dome máme lietacie dvere cez ktoré sa voľne pohybuje von a dnu. Na noc zostáva v dome. Okrem neho máme sedem ročného zlatého retrievera ktorý je veľmi múdry a s Odisom spolu dobre vychádzajú.
S Odisom máme sústavne problémy pretože sa veľmi bojí všetkých ľudí ktorí k nám prídu na návštevu. Jedná sa aj o ľudí ktorých pozná od šteňaťa. Keď sa ozve zvonec retriever šteká a beží k bráne a Odis sa uteká skryť a nakukuje spoza domu. Keď ľudia vstúpia na náš pozemok Odis v panike uteká preč. Bojí sa tiež nečakaných zvukov.
Denne s nim chodíme na prechádzky pri ktorých vôbec nereaguje na ĺuďí na ulici ale ak nedáme pozor útočí na psov. Je s nim veľmi ťažké chodiť po ulici z dôvodu že nechápe 2 povely a to „ku mne“ a „pomaly“. Po ulici ma doslova vláči. Pri vychádzkach používame aj postroj proti ťahaniu ale s malým úspechom.
S Odisom chodíme na výcvik od jeho siedmych mesiacov. Spočiatku chodil k trénerovi ktorý používal tvrdé metódy ako napríklad bitie psov, dvíhanie psov do vzduchu za obojok a podobne. Po dvoch mesiacoch sme zmenili trénera a terajšiu trénerku má Odis veľmi rád a rešpektuje ju. Na výcvik chodíme dva krát do týždňa, Odis tam chodí veľmi rád. Napriek tomu tam minulý týždeň napadol iného vlčiaka.
Bývame v Banskej Bystrici čo je od Vás veĺmi ďaleko preto za Vami nemôžeme prísť osobne preto Vás prosím touto cestou o radu.
Ďakujem
Kalinová

Dobrý den.

Mam stejný problém a jak se říka že rada je nad zlato .....

Mám doma pejska, křížence Rhodes. Ridgebacka je mu okolo 3 let. Je to
zlatíčko a ač jsem si ho vzala z útulku Trója když mu bylo asi 10 měsíců a
byl podviziveny a nic neuměl, tak jsem ho toho dokázala celkem dost naučit.
Venku ve dne chodí bez vodítka a s přivoláním nemá potíže, ale ještě tam
máme nějaké ty problémky a proto teď píšu.
Poslouchá velice dobře. Beru ho všude kde to jde, běhá s kolem, s koněm ,
ale velký problém je jeho štěkání na lidi(převážně večer venku a pak v
místnostech) Z neznámého důvodu už několik mesucu štěká na kohokoliv kdo se
naskytne.(lidi venku při venčení ho neberou, když si ho nevšímají, ale večer
je to jak kdy) Jsme doma a nějaký člen rodiny přichází a on neskutečně štěká
ač mu to důrazně zakazuji. Štěká po celou dobu než mu přiběhne k nohám a to
už moc dobře že je to třeba páneček. U přítele dělá totéž a někdy ho to i
chytne venku při večerním venčení. Začne štěkat i když někdo na chodbě leze
do výtahu, nebo někde bouchnou dveře, když se někdo vrací ze záchudu.....
nebo jen tak si spí a najednou se probudí a štěkne a kažtý vyletí tak metr
do vzduchu, pač je to celkem rachot. Lidé mají strach, ale on nekouše prostě
jenom začne štěkat, a tak ho musím tahat na vodítku, nebo to hrozně hlídat,
kde se kdo vyloupne a že v Praze je lidí mraky. Neposlechne na zákaz aby
přestal, ale je mu moc dobře známo že se to nedělá. Mlátit ho nechci, ale i
když mu ji plácnu on nepřestane. Možná to dělá ze strachu, páč je to posera,
ale musí přestat jinak mi sousede ukamenujou.
Povel štěkej mu nejde, to čučí jako voces a můžu se přetrhnout ho roz
štěkat. Možná když by se ho naučit tak by to pomohlo?
Nemáte tušení proč to může dělat?

Mohla bych se zeptat když to tu bylo trochu načnuté. Mojeho psa pokousal ovčák až musel na dreny, protože se mu sražovala krev tak to muselo ven. Ovčák je od nás z vesnice a někdy prochází kolem naší zahrady. Nechápu jak ale pozná ho už na velkou dálku že bude procházet to začne strašně kňučet a u toho má ocas nahoře vrtí s ním a běhá kolem plotu až je blíž tak se může uštěkat. Proč u toho tak kňučí? u žádného psa který prochází to nedělá .

Když štěka na někoho doma, kdo přichází do bytu, tak při štěkotu vrtí ocasem/podle cinkání klíčů mu je jasný kdo to je/ a letí ke dveřím. Venku to má trochu jinou formu...nejsem si 100% jistá zda má ocas nahoru, ale určitě stažený pod břicho ho nemá. Vypadá to jako útok.Příklad: Něco si očuchává, pak si všimne nějakého člověka, ktery vypada trošku podezřele a už se řítí. Dá se i odvolat a když nereaguje na slova vytahnu kliče, zachrastím a on toho nechá, pač jsem je už parkrát použila když nereagoval na slova.

Ted se stehuji do vilky s velkou zahradou. Zahrada bude spolecna kde bude mnoho dalsich psu, ktere ale muj pes zna. Jezdime tam uz od dob co ho mam za kamarakou, ktera ma černěho labradora a ted maji nove stene hnedeho. Chtela jsem jenom jeste jednu radu a to ze ho chci nechavat na zahrade i bez dozoru,kdyz budu doma, ale nemuzu si dovolit aby az pujde domaciho maminka ven s kosem, aby ji ci kohokoliv kdo tam bude agresivne vystekaval. Oni maji taty psa a zkusenost, ale chtela bych aby to uz nedelal a kdyz si to tak zpocitam tak uz to trva celkem dost dlouho a zlepseni videt teda neni....mozna utlumeni, diky metode pouzivani hadroveho kosiku. Na silvestra jsem totiz byla s pritelem a Ashem(psem) na chate kam po 10 dnech samoty prijelo 50 lidi a on na kazdeho stekal. Po kazdem steknuti dostal tento kosik a trochu se to zlepsilo....ted ve stehovacim chaosu jsem to prestala delat, ale myslite ze tento Pavluv reflex by to mohl ukoncit, kdyz budu vytrvala?
Nebo jaky postup mam delat kdyz zacne na nekoho vrcet nabo stekat.
Ja mu rikam Nesmis! Ticho! nekdy delam jako " co blbnes to je kamos" nekdy zase venku povelem Nesmis! Proste uz jsem zkousela takovejch metod ze uz sama mam bordel v tom jak to udelat aby to nedelal. Nedokazu prijit na nic noveho jak ho presvedcit ze to delat nema.
Moc dekuji

Ani zákazy ani košíkem neodstraníš příčinu, to bude asi strach a nejistota, jen utlumíš její provevy, to je to štěkání. Spíš než zákazům a košíku bych se věnovala socializaci, zvykání na lidi zvednutí sebevědomí psa. Zavolej Rudovi.

co treba spravit, ak pes steka na osobu ktora na nho zacne rozpravat. A okrem toho ma strach, ak je niekde vela ludi.
On je ale socialisovany - ako stena mal kontakt z ludmi.
dik

Myslím že asi není moc socializovaný, když se bojí a štěká na lidi..

Naše fenka štěká na všechny, které nezná a příjdou k nám do bytu. Např. nám byli zaměřit okna a ona se mohla zbláznit. Nejde o to, že by chtěla někomu ublížit, spíš ji vadí, že ji k tomu dotyčnému nechceme pustit, aby se přivítala. Jsem ráda, že brání svoje území, ale nevím, jak ji naučit, aby už proboha přestala, když jí řeknu "ticho". Mimochodem moc dobře ví, co ten povel znamená. Ale prostě ho ignoruje.

Ahoj, potřebovala bych poradit.

Asi většina z vás postřehla, že mám mladou, poměrně vyrovnanou, typicky ztřeštěnou boxerku. Donedávna zbožňovala každého člověka, který ji chtěl pohladit a odměnila jeho vlídnost kýblem slin a ušpiněným oblečením.

Jenže před týdnem se mi před obchodem uvolnila z vodítka a pobíhala na prostransví před obchoďákem. Už se mi to dvakrát stalo před školkou, čmuchala si v okruhu 20ti metrů, nikam neodcházela, přes cestu je naučená bez doprovodu nepřecházet. Věřím, že by i před obchodem na mně počkala. Jenže nějaká iniciativní paní ji chytla a odvedla k veterináři, jestli není očipovaná, s tím že vylepí plakáty, že se našel pes. Cindy je totiž mimořádně tmavý, výrazný, dobře stavěný boxer, takže lidi si myslí, že je to cenný kousek s PP...

Paní bych byla samozřejmě za její čin vděčná a určitě se zachovala správně, jenže Cindy se od té doby bojí pohlazení cizího člověka, asi má strach, že by ji odvedl od její smečky. Kdo ji už jednou pohladil i dříve v minulosti, je v poho, i když se běžně nestýkáme, jen úplně noví lidé ji děsí, když na ni někdo promluví, couvá a schovává se za mně. Nevím, jestli to mám řešit, nebo jestli ten stresový zážitek odezní sám. Na jedné straně je sice fajn, že na kdekoho neskáče, ale doteď byla vychovávána jako společenský, komunikativní pes a byla bych nerada, aby se to nějak zvrhlo..

Dík, Rudo, jasně, že dělám, jako by nic, a cizí lidi když vidí, že ucukne, tak se dál o kontakt nepokoušejí, ale nechtěla bych, aby to přešlo ve strachové kousání. No snad ji dokážu rozptýlit, ale s tou psychikou je to občas těžké, když jsi "absolutní vůdce smečky", a všichni jsou si jisti, že jim zabezpečíš veškeré potřeby a zrovna se ti moc nedaří..ale to je off topic

A co se týče litování, tak to snad ani nejde, ještě jsem ji neviděla tvářit se zkroušeně nebo vyděšeně, až někdy přemýšlím, jestli to není divné...můj exmanžel třeba nesnáší, když Cindy leží na sedačce a když přijde na návštěvu, první co udělá, že na ni řve, aby slezla, ona slaze, sedne si metr od něho a čumí, žádná depka, jako voříšek, kterého jsme měli, ten hned zdrhal do jiné místnosti s ocasem mezi nohama...

Mám 11 měsíční ohařku, která má zřejmě strach z dětí. Neumím si to jinak vysvětlit, ale pokud děti procházejí kolem ní pro ni v dostatečné vzdálenosti, nevšímá si jich, resp. nerozhodí ji to. Pokud se ovšem dítě přiblíží nebo se na ni zaměří, je nejistá a začne štěkat. Nevím jestli je dobré si z ní utahovat, ve smyslu co blázníš to jsou naši kamarádi, protože mám pocit že ji sebejistoty moc nepřidávám. Když ji okřiknu, tak toho ale nechá, ovšem i tak to není řešení a asi ani to nebude to správné. Protože se to opakuje. Proto vás prosím o radu, jak tohle mám řešit. Přitom se nám už i párkrát stalo, že si s malou holčičkou hrála a dokonce pak ani nechtěla jít domů, i když pohladit se moc nenechala, ale hra ji s ni bavila a byla myslím celou dobu vyrovnaná. Pokud s ní ovšem jdu na vodítku, nebo ji vedu u nohy a procházíme kolem dětí, je klidná, soustředí se na povely, kterými ji usměrnuji aby se nenechala rozptylovat, myslím tím, že procvičujeme chůzi u nohy a já ji třeba ten povel opakuji, ještě to neumí skvěle... a děti skáčou výskají skoro jí za zadkem a sem tam se sice otočí, ale pokud ji opakuji povel tak se na mě soustředí hned zase a vůbec neštěká. Nevím co tedy dělám špatně když je na volno, ráda bych kdyby si s dětmi rozumněla a neštěkala na ně. Prosím poradte mi.

Když to její štěkání otočíš proti ní, přestane s tím. Celé to spočívá v tom, že její štěkání s úmyslem odehnat děti od sebe, otočíš proti ní na něco ve smyslu "vítáme vás". To znamená, že každým zaštěkáním si řekne o to, že si ji dítě půjde pohladit a ona to bude muset přežít, protože si o to řekla. Ty vždy jen zajistíš, aby dělala striktně jenom to, co ty chceš, tedy stát nebo sedět čelem k tobě, sledovat tě a přitom ji bude to dítě hladit, nejlépe zezadu nebo z boku. Fenka se nesmí otáčet za dítětem, dokud jí to sama nedovolíš. Pakliže si spojí vzorec, zaštěkat znamená nevyhnutelné pohlazení, štěkat přestane. U toho je však potřeba se tím vším bavit a to přirozeně bez přehrávání, to by vycítila. Rozhodně se nerozčiluj, když třeba nebude spolupracovat, jen ji v klidu mechanicky (pomocí rukou) přiměj dělat to, co dělat má. U toho sleduj, ajk dýchá. Když nedýchá, je ve stresu a ty bys ji měla nějak hodit do klídku přes vyvolání určitých pocitů. Jakmile se uklidní, začne normálně dýchat, ne hned ale chvilku na to tuhle hru ukonči a nech ji to jít rozchodit, přičemž nesmí zdrhnout jak nakoplý králík.
Jedna moje fenka z dětí také není nijak odvázaná, ale už dobře ví, co znamená "...mlčeti zlato" a umí je rozchodit. Nosit aporty jim asi hned tak nebude, jelikož s nimi není ve styku pořád, ale už je alespoň neřeší.
Všechno, co jsem tu psal, je hlavně o tvých pocitech a o vnitřním přesvědčení, že naprosto promyšleně bez zaváhání dosáhneš žádaného výsledku, což není jednoduché. Z toho důvodu tohle raději učím osobně, ono po netu se to dost špatně vysvětluje a věřím, že ještě hůře chápe.

Sleduj téma free sobot

Děkuji moc za odpověď, půjdu na to postupně, pomalu a hlavně v klidu... uvidím za jak dlouho se to podaří vyřešit... vím, že mě samou to taky sem tam už stresuje dopředu, čímž tu situaci ještě zhoršuji, takže budu prostě v poho. Akorát horší je když se pak to dítě toho jednoho štěku lekne, těžko se to pak vysvětluje především rodičům. Jdu i tak s radostí do toho
Odměny nosím ted stále u sebe, čímž jí v té situaci myslím že více pomáhám se na mě soustředit a snad to pro začátek není špatně. Taky když jí dítě dává odměnu z ruky, vezme si ji, ale určitě ji to stejně ještě stresuje.
V každém případě v sobotu dorazíme na FREE sobotu, pokud tam budou děti bude to fajn, pokud ne, tak snad budou příště.... Moc moc děkuji za rady.

Zdravím ve spolek,
měli jsme podobný problém s naším Jackem. Měl taky hrůzu z dětí. Stačilo aby zaslechl v dálce dětské hlasy začal se klepat a zmenšovat, jakmile nějaké děcko zahlédl, snažil se zmizet. Navštívili jsme p. Desenského, ten si s ním promluvil (mimochodem hrozně zvláštní zážitek, fakt jsem viděla že si ti dva beze slov povídají - jen nevím o čem ) a nám dal skvělou radu - copak se chce celej život litovat? Ať do toho života jde, vždyť kouká jak pitomec
Konečně jsem ten jeho strach z dětí přestala brát jako děsnej problém. Postrkuju ho dopředu s tím že jsem tam taky a nic hroznýho se neděje, když vidím že by ještě nezvládl posadím si ho (na druhým vodítku se mrská štěnda a chce se jít kámošit) nechávám ho od dětí hladit a fakt to začíná fungovat. Včera jsme byli na pivku, dvě děti si hrály s naší malou a Jack po nějaký době sám vystrčil hlavu z pod židle s výrazem "já jsem tady taky a chci pohladit."

Dobrý den, jsem ze Žďáru nad Sázavou.Mám 4 měsíční fenu Československého vlčáka což je vaším psům jakštakš podobné.Je krásná a učenlivá.Brali jsme si ji až ve 3 měsících a to ve 2 hodiny ráno u Zadního Chova Mariánských Lázní.Je z chovné stanice matku i otce jsem viděla.
Máme problém, že fena se bála lidí a aut.Dneska ráno o půl sedmé mi psala sousedka, že utekla ze zahrady ale já jsem spala.V 7 hodin jsem si to přečetla a ihned jsem s druhým psem ( německým ohařem 8 let) vyběhla ven hledat ji.Sprintem jsem to vzala přes Žďár všude okolo jak jen to šlo.Nakonec jsem ji našla v příkopy u rybníka.Přítel ji chtěl vzít do náruče a odnést ale utekla mu.Na mé přivolání přišla měla radost a já taky( že se našla a není jí nic).Jenomže jakmile jsme došli domů, zjistila jsem , že je opět neuvěřitelně bázlivá.Začala se bát najednou i mě.Leze za pračku a za vše co se dá odsunout nebo kde je díra kam se vejde.
Mám strach, že další pokusy o socializaci, které jsme vedli dosud nebudou k ničemu.Chtěla jsem se zeptat, zda je možné přijet někdy a pobýt u Vás delší dobu s tím, že bychom skusily Dinit i mě pomoci.Chtěli bychom ji vzít v Listopadu na výstavu psů v Praze ( ne vystavovat, ale ukázat jejím sourozencům, majitelům jejich sourozenců a chovatelce)Vystavovat budeme ohaře Hektora.
Fotky obou psů i kontakt je na stránce http://www.zdarstivlci.webnode.cz
Děkuji za pomoc Tereza

Zavolejte ve všední den, mezi devátou a desátou hodinou dopoledne. Telefon je nahoře na banneru, nebo na hlavní stránce v kontaktech.

Dobry den. Chcem sa opytat na mojho psa. Je to nem. ovciak a ma 17 mesiacov. Vzdy to bol vyborny pes - aj je - a povodne sme ho chceli uchovnit. Raz sme ho vzali na bonitaciu a tam sa nam odtrhol, ked sme ho nechali chvilu sameho. Vbehol tam niekomu medzi psov a nevieme co sa tam stalo - my sme si ho prevzali od pani, ktora ho drzala na voditku. Je mozne ze tam dostal bitku. Od tej doby sa boji ludi, hlavne muzov, ale nie vzdy a nie kazdeho. Mava horsie aj lepsie dni. Ide so mnou hoci aj do autobusu plneho ludi aj ked vidno ze sa boji. Za aport sa skamarati s hocikym za 5 minut, ale ked ten isty clovek pride o 10 minut znovu, tak sa ho Eddy znovu boji. Ked ma krizu, tak len velmi tazko uputam jeho pozornost - je uplne mimo. Snazim sa predchadzat tomu, aby prisiel do takeho stavu a nechvalim za to ze sa sprava dobre a ani ho nehresim, ked sa boji. Skor sa tvarim, ze sa cudujem, preco sa boji a spravam sa normalne. Som pokojna a svojim spravanim mu chcem ukazat, ze naozaj o nic nejde. Jeho spravanie sa meni, ked sa nejaky clovek priblizi na 10m a menej. Kludne s nim mozem ist na stadion plny ludi, ale ked niekto pride blizsie, tak sa skryva za mna a najradsej by usiel. Mame viac psov a chovame NO uz 12 rokov, s tymto vsak neviem pohnut. Ako mu mam pomoct?

Dobry den. Hladala som odpoved na moju otazku a snazila som sa vybrat pre mojho psa to spravne. Trva to uz 4 mesiace a cely cas sa snazim Eddyho presvedcit, ze sa naozaj nemusi bat. Aj vo Vasej poradni som hladala nieco, co by mohlo pomoct a naozaj si s tym neviem rady. Pisete, ze zena nedokaze odburat v psovi strach z muzov. Preco? Mohol by to zvladnut moj manzel? Jeho sa Eddy neboji. Mozno robime nieco zle a nevidime to, preto som ziadala o radu Vas. Viete sa na to pozriet z ineho pohladu a mozno mi poviete nieco, po com zbadam, kde robime chybu. Mozno by bolo lepsie s nim prist aby ste ho videli. Viem, ze mate dost prace, napriek tomu Vas prosim - ak sa to da - aspon o maly navod ako nanho. Dakujem.

Bára mi nejak začína blbnúť.Robí to iba v noci.Venčíme,oproti nám niekto ide,ona začne na neho vrčať,je to vrčanie zo strachu.Stiahne ocas a oblúkom obehne toho,kto ide oproti.Keď som si ju privolala,prišla,až keď ten človek odišiel preč.Cez deň si ludí nevšíma,nevadia jej.Robí to hlavne u chlapov.Nikdy ju žiadny nezbil ani neublížil.Ešte ma tak napadá,že moj manžel ide na ňu zhurta,ona je bázlivka a on ku nej pristupuje ako ku psom,ktoré cvičil na vojne na Grabštejne.Mali tam hlavne NO a RTW.Venčím a zaoberám sa s ňou hlavne ja,a pekne ma štve ten jeho prístup.Že by to bolo tým..Ináč ju ani nebije,ani nekričí.Proste im to spolu nejde.Raz s ňou chcel ísť do MHD,Bára sa mu vytiahla z obojka a ani za svet nastúpiť.Pritom ja ju dostanem aj do vlaku.Je to o prístupe,ale to moj manžel nejak nevie pochopiť. Povie,že je to tupounek a je to vyriešené.

Tady by si mohla čekat hodně dlouho. Je po prázdninách - po čundrování, takže se "dohání hodně restů" Proto je lepší zavolat si pro radu, telefon a kdy volat je nahoře na stránce. a možná se nedovoláte hned, tak to zkoušejte, dokud se nedovoláte Váš pes za to stojí

Dobry den.Mame 4 mesicniho pejska Alekyho je to Jeck Russelsky Terier a hodne se boji vsech cidzich lidi co kolem neho prejdou a resi to stekanim,vrcenim a po novom uz skace po ruce.Je jedno ci je to dite nebo starsi clovek proste nema rad nikoho krome nas. Nejsou to jen lidi,ale taky nema rad jine pejsky.
Ja vym,ze je to nasi chybou,protoze za vychovu zodpovedame my.Urcite delame neco spatne,ale nevim jak je dobre.
Dekuji za odpoved.

Dobrý den:) chtěla bych se zeptat..máme 3-roční fenku bernského salašnického a již od malička má strach z lidí.. nevím si s tím rady:( v cizím prostředí je nesvá,je zvyklá na pár lidí a své prostředí.. byla bych ráda když by se cítila bezpečně i jinde než doma.. a byla v pohodě i mezi lidmi.. když chodíme na procházku, drží se mi při noze a nenechá na sebe ani sahnout jinou osobou.. neměl byste nějakou radu?děkuji předem za každou radu..

Pročti si důkladně toto téma a pak se zeptej konkrétněji, informací pro začátek tady najdeš dost. 16.1. je na Vlčárech free sobota, bylo by dobré,kdybys mohla přijet. Tam uvidíš aplikaci toho, co si tu najdeš, v praxi.

Dobrý den,
moje kamarádka(Jana) chodí venčit pejska-Eny(pražský krysařík) jedné své sousedce 2x týdně. Ale asi tak před měsícem začala Eny vrčet,štěkat, nenechá na sebe sáhnout.. Dneska jsem se tam byla podívat a nemyslím, že by to bylo agrese, jak mi to popisovala, ale strach.. Kdykoliv jsem se k ní já nebo Jana přiblížily a nebyla ve svém pelíšku, přikrčila se a utekla pryč. Když jsme otevřely dveře, utekla na chodbu a jediné, pro ni bezpečné místo byl její pelíšek. Pokud byla v něm a my jsme se k ní nepřiblížili jen štěkala, pokud jsme se k ni přibližili blíž než na jeden metr, začala vrčet a byla by schopná i kousnout a na jídlo nereaguje.Jana si není vědoma, že by jí něco udělala. A pes nemá problémy s majitelkou, jen s Janou.. Dalo by se to nějak vyřešit?? Zítra tam jdu nejspíš znova... Děkuju

Zaujímala by ma jedna vec: Dnes ráno sme venčili a ako sme šli po chodníku,šli decká oproti nám do školy,3 holky cca 10 rokov staré.Videla som na Báre,ako sa začala ošívať,keď ešte neboli ani u nás,tak som si ju pripla na vodítko a tesne prešla okolo detí.Bára šla,ale keby bola na volno,tak by zdrhla,celá bola skrčená,ocas medzi nohami.O kus ďalej šiel asi 8 ročný chlapček,tam začala bojazlivo vrčať.Tak som ju pekne krásne vzala so sebou,keď som odprevádzala dcérku do školy,tam sme sa ochométali okolo detí,dve si ju aj pohladili.Trpela to,ale ten výraz,uši dozadu,ocas medzi nohami .Nechápem to,vyrastala s deťmi,nikdy jej žiadne neublížilo,prečo sa tak chová? Podobnú reakciu má aj na niektorých cudzích dospelých,je jedno či na ženy alebo chlapov.

Je to asi na dlhšie,to máš pravdu.Dúfam že sa stretneme ešte tento rok na nejakom mobilnom fríčku a tam to možme prebrať.Chcem sa opýtať aj na inú vec,ale to chce vidieť v reále.

Inak,Bára bude mať v apríli 3 roky,hárala naposledy pred rokom,v máji 2009 bola vykastrovaná kvoli zdravotným problémom.S deťmi vyrastala od 7 týždňov (mám dve,vtedy mali decká 2 a 3 roky),nikdy jej neubližovali,pred domom s mojimi aj cudzími bez problémov blbla.Vychovávaná bola tak,ako to má byť,tz. socializácia so všetkým všudy od 7 týždňa,čo som si ju doniesla domov.Proste jej zrazu preplo a chová sa ako keby ju denne bili tie decká lopatou. Reaguje tak aj na niektorých dospelých,niektorých si nevšíma,od iných uteká(robí kruhy) a bojazlivo vrčí.Je jedno či to je chlap,alebo žena,či je známi alebo neznámi. Večer je to výraznejšie u dospelých,cez deň u tých detí.Moje decká bere bez problémov,postihnutého Ondráška na nej polohujem a leží v klude,bez násilia a nervozity.

Tak Bára sa o niečo zlepšila s tým svojim strachom a panikou z detí,na fotkách je konkrétne s deťmi,od ktorých utekala so stiahnutým ocasom.

Mám už skoro 5ti měsíční štěndo ČV. Máme problém, který možná není úplně netypický - docela bázlivá. Nejdříve jsem si všimla, že v našem blízkém městě jančí. Je v těžkém stresu (nemá přímo stažený ocas nebo tak, spíš je celkově nabuzená), nereaguje na mě ani na pamlsky (výjimečně jen syrové masko si vezme). Tahá. Dělá to v blízkém městě, když jedeme do Prahy, tak jsem si tohohle tolik nevšimla, asi že to naše blízké městečko je pro ni známější prostředí (?) Nejhorší pro ni je, když zastavím na místě, to je schopná půl hodiny řičet (ne že by pak sama přestala, potom spíš jdeme domů)

Potom jsme jeli na víkend na jednu akci pod stany. První den seděla tak 300 metrů od nás, pak už byla lepší a lidi, kteří s náma byli čatso, už vyloženě radostně ožužlávala. Kolem cizích ale opět obcházela uctivým obloukem. Když jse večer chtěla k ohni mezi víc lidí, tak ale bylo zle. Skákala, chtěla pryč, kňučela.

Dneska jsme šly v naší vesnici kolem tenisového kurtu kde byla parta lidí. Opět splašená reakce. Opět nereagovala na moje pamlsky a uklidnění.

Tak už nevím co dělat. Snažím se ji co nejvíce brát mezi lidi (viz ten víkend pod stany) Když to jde, snažím se ji (obvykle úspěšně) přesvědčovat, aby si někoho očichala a nechala se pohladit (jednotlivý člověk) Nechci, aby z ní vyrostla bázlivka, doufala jsem, že ji jednou i úspěšně uchovním.

Ještě bych asi mohla dodat, že čubu jsem si brala asi ve dvou měsících a něco...tedy později než je obvyklé. Je dost fixovaná na matku samozřejmě (když jsme někde společně byli, tak se od mamky nehnula na krok a nikdo jiný neexistoval). Jinak s ní problémy nejsou, je to normální hyper-štěně, neúnavný rošťáček.

A proč ji uklidňuješ, odměňuješ a chválíš? Tím jí dáváš na jevo, že má opravněný důvod pro svůj strach. Buď suverénní a situaci zlehčuj, ne obráceně. Jinak to i vypadá, že si Tě docela omotala kolem prstu, že si diktuje kam chce a kam ne a s kým a s kým ne. Možná tím i vyžaduje Tvojí pozornost a péči?
Třeba se mýlím, moudřejší poradí:) Držím palce.

Já ji nechlácholím, to chraň bůh To bych si docela naběhla. Spíš vesele provolávám "neblbni" nebo tak.

Snažím se taky (jelikož jsem zvyklá cvičit poslušnost venku na různých místech), aby mi tam splnila nějaký jednoduchý povel (sedni) a za to dosta pamlsek. Ten si ale nevezme, což beru (je to popelnice první třídy) jako doklad toho, že opravdu není ani trochu v pohodě

Tihle pejskové se ale dřív vychovávají a dobře socializují, pak teprve cvičí. V tobě evidentně nemá oporu, v mamince ano. Nenechávej jí dělat, co chce, v klidu jí nech, aby se opřela o tvoji sebejistotu a pohodu. K věcem, kterých se bojí, jdi nejdřív ty, sáhni na to, opři se o to, zívni si..., prostě pohodička.

Objednej se na konzultaci k Rudovi, budeš jeho rady hodně, hodně potřebovat. A chtělo by to jezdit na fríčka.

Na fríčka se určitě chystám

Proč myslíš že má v matce větší oporu? Mluvila jsem o situaci, kdy asi po dvou týdnech od jejího odebrání jsme byli společně s matkou na výletě a vnímala hlavně ji, ne mě...nemůže to být spíš taky tím, že prostě si ještě nezvykla na odloučení ani na mě?

S tím osaháním nám to moc pomáhá, u lidí je hraně objímám atd, dotýkám se jich a čuba pak s nima nemá problém. Ve skupině lidí je to ale horší a to nám prostě nejde a nejde. Několik lidí mi řeklo, že z toho vyroste, že je malá,....ale to si nejsem tedy jistá, kor u ČV.

Oni prostě vnímají a respektují toho, o kom si myslí, že na to má, ne toho, koho my si myslíme,že by respektovat měli. Myslím, že konzultace a fríčka vám hodně pomůžou.

Dneska mi udělala čuba hroznou radost, byli jsme na cvičáku, kde minule hysterčila taky...a teď dokonce vydržela i sedět, nejančila...určitě pomohlo že jsem si tam s ní házela klacíčkama a poprosila jednoho pána, at pustí svého psa a oni se proběhnou....No musela jsem to někam napsat no, je to moje

Paní výcvikářka mi nicméně řekla, že tihle psi jsou prostě plaší a když jsem chtěla přírodu, mám ji mít a nikdy to (=plachost) nezměním. Srandistka

Jinak s tebou, Essi, souhlasím...ona mě tehdy ani pořádně neznala, jak by ke mně mohla mít za týden po poměrně opožděném odběru od mámy důvěru? Snad se pořád obě učíme

Každopádně naše jančení okolo kurtů trvá. Byť si vykračuji jako sluníčko s veselou náladou a klidným krokem.

Paní výcvikářku pošli do tmy a dělej si svoje tak, abys byla v pohodě ty i čubina. Držím palce.

pani vycvikarka je pouze neschopna a to, ze by to nedokazala zmenit ona neznamena, ze to nejde