Kdo je R. Desenský - © Rudolf Desenský - psycholog psů

Rudolf Desenský
Já s vlčicí jénem Wah Ya
Praktik v oboru psychologie,
behaviorismu a poruch chování psů
se specializací na výuku lidí v komunikaci se psy
Přejít na obsah

Kdo je R. Desenský

Kdo je Rudolf Desenský (28.8.1969)

Svého prvního psa jsem v sedmnácti letech dostal spolu se zahradou se slovy bývalého majitele "Buď si ho nech, nebo ho dám utratit, protože soused ho chce na guláš". Za totality tohle nebylo až tak neobvyklé. Pes byl dlouhosrstý německý ovčák Dan, každé ucho měl jinam, ale byl můj. Se svou velice silnou alergií na psí srst jsem si musel hodně držet odstup, aby mne po olíznutí od něho neodvezla záchranka do nemocnice s nekontrolovatelným astmatickým záchvatem. Musel jsem dodržovat pravidla několikerého mytí rukou, nenechat si olíznout obličej a podobně. Po půl roce veškeré příznaky alergie odezněly, denním kontaktem s alergenem si tělo vytvořilo protilátky. Sice jen na Dana, ale to se nakonec změnilo úplně.
Postupem času jsem pracoval s nejrůznějšími psy, chodil jsem pravidelně na cvičák a nejvíce mne začali bavit zlomení, nedůvěřiví a jakkoli "vybočující" psi. Vycvičit ovčáka bylo moc snadné. Mnohem zajímavější je vrátit důvěru psa, kterého člověk zlomil a pes nikomu a ničemu nevěřil. Kolik takových psů bylo, už si nepamatuji. U čísla dva tisíce jsem je přestal počítat, a to bylo už hodně dávno. Staral jsem se o psy z ulice, nejvíce o ty velké. Malého psa se vždycky někdo ujal, ale těch velkých se lidé bojí, proto je za totality dost často někde v ústraní zabili. Když mi z policie volali, že někde pobíhá pes, abych si pro něho přijel, ptal jsem se, zda je velký nebo malý. Na velkého mi stačila dvě vodítka, na malé jsem si bral raději ještě deku. Takový histerický kokřík umí nadělat na rukách pěknou paseku, kdežto uvrčené ovčáky jsem skoro vždy docela rychle přemluvil, aby se mnou nastoupili do auta a nechali se zavřít na chvíli do kotce.
Stále pracuji se všemi psy, ale azyl poskytnu jen hodně velkým a obřím psům, ty v útulcích obvykle nechtějí. V poslední době mám u sebe hlavně středoasiaty, kavkazany, tibetské dogy a jiné chlupáče větší váhové kategorie. Několik jich tu mám na dožití, protože se mi sem dostali jako hodně nezvládnutí, nebezpeční psi, kteří nevěřili ani vlastnímu pánovi a postupem času začali věřit jenom mně nebo mým přátelům.



Jsem autorem několika knižních publikací z mé praxe
První kniha mi vyšla v r. 2008. Druhá v r. 2010, třetí vydali v r. 2011
v r. 2009 jsem vydal DVD a doplnil první z knih o praktické ukázky.
Nová reedice první knihy vyšla v r. 2016, podrobnosti zde.

                
V těchto knihách najdete mnoho odpovědí na otázky ohledně srozumitelné komunikace se psy.




Pořád ještě se vzdělávám a vzdělávat budu, abych vám a vašim psům mohl pomoci co možná nejvíce a se vším, co bude v  mých silách.

Od roku 2005 jsem absolventem, praktikem a v současné době i lektorem speciálních seminářů v BODOVÉ MYOFASCIÁLNÍ  TECHNICE zvané Bowenovy masáže se specializací jen na psy.


Během let 2005 až 2010 jsem absolvoval mnoho seminářů UNIVERSITY OF INTEGRATED SCIENCE of CALIFORNIA a Advanced  Tachyon Technologies International v oboru Vertikal reality úrovně I až III,

zároveň jsem se prostřednictvím zmíněné university stal praktikem léčitelské metody Tachyon Holistic Wellness úrovně I a II



Trochu z historie mých úplných začátků

Netajím se tím, že raději pracuji s vlky než s lidmi
Lupínka
Časopis Super
Tisk Super
Časopis Květy
Květy
bylo v Lidových novinách
článek Lidové noviny
Časopis Týden
článek časopis Týden
"nepřevychovatelný" Sorbon v deníku Právo
článek deník Právo
v časopise Ring
článek časopis Ring

Miluji každé zvíře, proto mi nedělá problém naučit psa kamarádit se na návštěvě u příbuzných i třeba s domácím potkanem. Čenda se v klidu očichal i se srnkou a kočky si brával i do boudy, aby tam nebyl sám.














Kdekoli působím, učím ostatní zacházet se psy a nebát se třeba ani kavkazáka. Askot zvaný též Bublík (uměl pěkně nahnat hrůzu svým bubláním) se stal po dvou měsících převýchovy nejoblíbenějším kamarádem dětí, které k nám pravidelně chodili.
Návrat na obsah