Příjemný den, píšu protože si nejsem jistá, zda je všechno v pořádku. Druhý týden máme pejska - nějakou dobu se toulal, zablešeného ho odchytla Městská policie, dva týdny byl v policejním kotci a pak jsem si ho vzala já. Prý asi pět let, nejspíš křížený chodský ovčák. - Nic lepšího jsem nemohla udělat - za dva dny si zvykl na nové jméno, vděk z něj úplně teče. Jistá deprivace je v tom, že se bojí nápřahu ruky, že když vezmu přetahovací lanotak si myslí že mu nařežu, taky se bál nohy. Otázka zní, jak dlouho mu bude trvat, než se zklidní, nechávám ho "ladem" odpočívat už ten druhý týden bez výcviku na šňůře. Když totiž něco provede, třeba se snaží vymočit na roh v domě, protože neví, jak si říct že chce ven, tak ho nelze hubovat nebo trestat aby věděl že né, protože se začne plazit a třást a stydí se tak žalostně, že to prostě nejde. Se všemi se kamarádí, tak to se jeví, že je dost sebevědomý, jinak ale se náznaku nelibosti paničky hrozně hrozně bojí. Někdo ho řezal, no, neměla bych řešit jeho minulost podle rad pana Desenského, ale jak mu pomoct se cítit jistěji, umět se i ohnat vůči cizímu a nebát se jít do kotce, kde je sám? Jak jste pejska naučili říct si že chce čurat? Dal nám moc radosti, hlavně šestiletýmu synovi, se kterým se válejí po zemi a ke kterému se chová hrozně něžně.. Děkuju, zdravím psáře z hájovny!

dobry den mam devitimesicniho americkeho kokrspanela od mala je nejen straspytel ktery se boji co cinkne ,spadne na zem ci kdyz prijde clovek ktereho moc nezna pokud jdu nato ze ho k sobe zavolam aby doticny si ho mohl pohladit prijde,ale na podruhe ani nahodou ikdyz zakricim pojd ke mne stoji a pak se skaci na zem a zacne ucuravat strachy a to je i kdyz neco provede a ja ho karam.prosim jak se mam chovat ci postupovat abych ho trochu uklidnila ze u mne se mu nic nestane at jsme kdekoli moc dekuji za nazor a radu Marie Bicistova Horice

FALCO váš pes neverí ničomu a nikomu, bohužiaľ ani vám. Volať ho bez možnosti vysvetlenia, že privolanie platí vždy a potom na neho ešte kričať, to nie je ten správny prístup. nenechávajte ho utekať a zoznamujte ho s tým, čoho sa bojí, pokiaľ bude mať možnosť svojej voľby, schovávať sa a utekať bude, aj báť. Vy by ste mali zachovať kľud a nekričať na neho,tým to len zhoršujete.
Vašu otázku som zaradila do témy, v ktorej nájdete ďalšie informácie, tie sú aj TU . Vašou hlavnou pomôckou by pri tomto psovi malo byť vodítko.

Dobrý den,
nedá mi to a musím napsat, jak se nám daří. Před téměř rokem jsme byli u p. Desenského s naší všeho se bojící dobrmankou. Po konzultaci a po freečku se vše zdálo jasné a jednoduché. Ale opak je pravdou, bylo to jako na houpačce. Zkraje se nám dařilo, pesan se bál méně, více jedl a dokonce i žebra nebyla vidět. I pan Desenský na freečku říkal, že vypadá lépe, než když ji viděl poprvé. Ale bohužel nám to nevydrželo dlouho. Od určitého okamžiku se vše vrátilo a bojácnost se zhoršila,začala zas hubnout,přestože jedla víc, než měla. Už jsme mysleli, že to sami nezvládneme, ale znovu jsme četli jak knihu, tak rady tady na webu, začali jsme podle toho pracovat a teď to vypadá velmi dobře. Mám velkou radost, jsem v pohodě, takže je v pohodě i Peggy, je hravá, přibírá, i bouřku zvládáme téměř bez problémů, rány ani lidi ji neděsí...prostě je to paráda. Píšu to pro ty,kteří mají bojku. Nevěšte hlavu a začněte u sebe. Vidím, jak pes reaguje na moje nitro, na můj veselý hlas a na můj úsměv.Mám z toho velkou radost a přeji to všem. Tak mi držte palečky .Všechny moc zdravím a přeji hodně úspěchů s bojácnými psy .

To je pravda. Bojky a plášule jednají podle toho jak se vnitřně cítíte vy. Já si vzala plášuli před třemi měsíci z útulku. Do výtahu prý nevleze ani náhodou. Na schody, ani omylem. Na balkon ani omylem.... Dneska už nevíme, že bychom se něčeho báli. A všechno mi zvládla jen díky mým vnitřním pocitům. Jen proto, že mi udělalo opravdovou upřímnou radost, že dala jednu packu na schod, tak pro tu radost dala i tu druhou packu na druhej schod atd. Dejza mi nedělá ani na hračku, ani na pamlsek, ale pro mojí radost, pro pochvalu a pro mojí spokojenost. To je jí odměnou. ;-)

Určitě budu a moc gratuluju, vím, jak je to těžké...

dobry den,
cestou velmi dlouhou a rozlicnou se ke mne dostala fenka voriska. Pravdepodobne prosla do svych asi 10ti tydnu nekolika rukama a nekolika utulky. Je poslusna a mila az na obcasne pubertalni vykyvy, ted ma asi sedm mesicu. Co mne trapi je jeji plachost a strachy a precitlivelost. Trese se treba i pri uceni noveho povelu nebo pri vyhubovani a to podotykam nijak hlasitem. jen pokarani a je z ni uzlicek nervu. chtela bych vedet jak ji co nejmene stresovat a zda je mozne ji toho strachu ktery vlastne ani nevim odkud pochazi se zbavit. procitala jsem zde co jsem mohla, pravda orientace na inetu neni ma silna stranka, podobny dotaz jsem nenasla. Dekuji za jakekoli reakce a zdar pejskum. b.

Dobrý den,

mohl by vám pomoci následující odkaz http://www.psycholog-psu.com/bojky.html , pokud se vám nebude dařit, bylo by nejlepší kontaktovat přímo pana Desenského. Každopádně je to běh na dlouhou trať, ale o to větší radost z každého úspechu. Tak držím palečky

evule.. dekuji, uz jsem se zorientovala, snazim se postupovat dle rad, a velka pravda je asi v tom psa prilis nepozorovat a postupovat "selskym" rozumem. spoustu veci ktere jsem se tady docetla jsem delala tak nejak sama od sebe instinktivne, ale i spoustu veci jsem samozrejme nevedela. uz tu cucim do stranek treti den a zacinam mit hlavu jak patraci balon. cubicka je dost naladova, nekdy je zlata a poslechne na slovicko a jindy jak nahluchla a kdyz dam najevo nespokojenost rozklepe se jak drahej pes. to asi ta puberta a to klepani.. no pokusime odbouravat a uvidime. kazdopadne diky diky a zdravim a mnoho zdaru psum zviratum a detem tez :)

..no,když budu upřímná,máme dobrmanku a to byste neřekla,jaký to byl uzlíček nervů.Byli jsme u p. Desenského, i na freečku,stav se zlepšil, ale netrvalo to dlouho a zase jsme byli na začátku a nevěděli jsme proč. Důležité je, nepátrat se po příčině a začít u sebe.Trvalo to sice chvíli, než jsme na to přišli,ale vím, že to funguje. Nemáme vyhráno, ale jsem si jistá, že to zvládneme. Podstata je opravdu v nás, tak si to stačí uvědomit a myslím, že časem se to všechno zúročí. Na pesanoj je vždycky vidět, jak se cítíte vy. A to je úžasné, protože když s tím začnete pracovat, uvidíte výsledek. Dejte vědět, jak se vám daří Když už jsem nevěděla jak, tak jsem znovu četla a vždycky jsem tam našla něco nového. Tak ať se vám taky daří

Dobrý den,
potřebovala bych poradit jak se chovat ke psu který se vlivem nemoci začal bát úplně všeho. Naše roční fenka siberian husky prodělala od středy od 9 hodin do včerejšího poledne 11 epileptických záchvatů. Po 6. začala dostávat léky na epilepsii - Phenaemaletten je prý lehce poddávkovaná. Nicméně buď vinou záchvatů nebo vinou prášků se dnes od rána všeho strašně bojí. Když vidí, že si jí všímám - nemusím ani říct její jméno, stačí když zaregistruje můj pohled, okamžitě se běží schovat. Lekne se i listí, které honí po dvoře vítr. Bojí se jít domů, když jí dostaneme domů, bojí se jít ven... Mám strach aby jsme něco nezačali dělat špatně a strach jí nezůstal. Když je na dvože sama (máme ještě 2 starší fenky) chová se jak malé štěňě - včechno si prohlíží, očichává. Brzy ráno jsem ji z okna sledovala jak se snaží chytit vlastní stín.
Starosti mi dělá i že si nechce lehnout. Skoro celou noc prochodila a od rána v tom pokračuje. Buď stojí nebo chodí, maximálně si sedne, ale jen na chvilku. Vím, že s epilepsií bych měla jít asi do jiného tématu, ale poradí mi někdo jak na ten strach? Dát jí čas a klid aby se vzpamatovala, nebo se s ní snažit nějak pracovat? Od kdy a jak?
Předem všem moc děkuji.

Hanča z Kladna

rozhodně jí djete čas- nelitujte jí a chovejte se k ní suveréně. o epilepsii je tu celé téma určitě se tam podívejte a zavolejte panu desenskému tohle není jednoduché a příčin to muže mít spousty. at lehké poškození mozku po záchvatech tak reakce na léky

Ahój,

premyslim nad touto otazkou..

jaky ton hlasu zvolit, kdyz jdu po ulici, pes se neceho boji (lidi, psu, hluku) a zacne se na kratsim voditku tak nekontrolovatelne motat kolem dokola... chci ho proste privolat "ke mne"...teda doufam ze to je OK, upoutani jeho pozornosti...(jo???) ale mam to rict normalne-věcne (jako ze se nic nedeje), nebo prisnejsim hlasem (jako ze neposloucha a proste se mi motat pod nohama nebude)....
nebo jenom skubnout voditkem?

dekuji pěknéééé....

...ku svokrovcom prechadzame chodnikom, Charlie sa ocuchaval cez branku so susedovie havom (taky mix cca 15 kg, medzi tycky branky ho hladkam, ked ma zaregistruje sameho , ide sa "pozdravit", aj mu sem tam nieco donesiem), ale prednedavnom švacol Charlieho do rypaka...odvtedy sa Charlie vedla ich pozemku zasekne, vidim , ze ma strach, ide vedla mna, na vzdialenejsej strane, a susedovie hafan ho cely cas okolo plota zurivo vystekava.....je iny, prednedavnom mu zomrel pan....ale preco to švacol ?, ked sa predtym znasali ?

Dobrý den
Chtěl bych se zeptat včera jsme si přivezli rok a půl starého pejska.A zjistili jsme že je hodně bázliví a bojí se ruky,jakmile někdo natáhne ruku kněmu tak uhne a krčí se.A potom taky pořád chodí za jedním člověkem a nehne se od něj a nebo se pořád tře o gauč,zeď a nebo nohu.Prosím mohl by jste mi poradit jak ho to odnaučit a nebo mu pomoci aby se tolik nabál.
Děkuji

Ahoj,
mam šestiletou borderku, je socializovaná, nebojí se lidí, psů, dětí... už druhý rok se mnou jezdí do školy a přes týden se mnou bydlí ve studentském bytě. Občas se "z ničeho nic" začne bát naprosto obyčejných věcí. První rekce je spojená se zvukem a pak se bojí předmětu, který tento zvuk způsobil. Už se bála otevíraní flašky (jednou jí překvapilo zasyčení utíkajících bublinek), otevírání a zavírání krabiček na léky, hučení ledničky... poslední strach byl ze šustění pytlíků, protože se jednou lekla zvuku při odtrhávání pytlíku z role a hned si to spojila i s jejich šustěnim. Obvykle prostě stačí jí ukázat, že jí to "nesežere", seznámit jí s tim předmětem, schválně ten zvuk párkrát zopakovat a je po strachu, ale zajímalo by mě jestli by těmhle strachům šlo nějak předcházet. Dost často ani nevim čeho se bojí (přijít na to, že se bojí krabičky na léky mi opravdu docela trvalo), když nevim čeho se bojí, tak jí toho strachu nedokážu zbavit. To jí jenom zavolám zpátky, aby se neschovávala, případně jí rozptýlím povelama, hrou...pak na strach zapomene, ale samotnej strach to nevyřeší.

Ahoj, tohle bych asi nijak víc u Feli neřešila, pokud jsi to schopná takhle dobře napravit a skorigovat. Máš submisku borderu, není tohle chování u nich výjimečné. Obzvláště v době nudy nebo unavení (a kdy pes neumí pořádně odpočívat). Pokud by to ale bylo častější a horší, začala bych to řešit víc a po telefonu.

Evi, mohlo by to tak byt i u argentinsky dogy? Kamarad ma psa, je hluchy, pohodar, ale obcas ma stavy, ze se zniceho nic vseho boji, posledni dobou pry dost casto

No může to být u jakéhokoli psa, jen jsem tím chtěla říct, že u border je to relativně časté. A co se týče té dogy.... tam bch to asi viděla spíš na spojitost s hluchotou - neslepne třeba také? Nebo úplně něco jiného. Na určení (tip) je to moc málo informací.

On to měl i dřív, ale jen občas na chvilku, přisuzovali to tomu, že třeba přece jen občas něco zaslechne a to ho viděsí. Teď se to ale prý hodně zhoršilo, možná to má spojitost s tím, že se přestěhovali z bytu do baráku, tady nevím jakej má rezim. Zkusim se ho zeptat na ty oči

Feli se taky častěji začne bát v novym bytě v Brně, než doma kde to zná. Nejvíc to bylo zezačátku, teď si tady zvykla a už dlouho se ničeho nebála. Pokud je to stejný jako u nás, tak jediný co mi zabírá je zjistit čeho konkrétně se bojí a seznámit jí s tim. Hlavně pokud se ten strach opakuje, tak se může bát něčeho, co považujete za naprosto normální.
Eva měla pravdu i s tou únavou...pokud je přetažená, tak je kolikrát lepší to moc neřešit, nechat jí odpočinout a po vyspání je strach pryč, ale to se bude asi opravdu týkat spíš borderky, než dogy :) Navíc když je přetažená, tak to vypadá jinak než když se jenom bojí něčeho konkrétního.

Ahoj mám takový dotaz,někde jsem četla,že psi v pubertě dostávají druhé období strachu. Altar bude mít 15 měsíců a občas má záchvaty děsu,ale během posledního týdne už 2x.šli jsme do města(naprosto běžná věc).přivázala jsem ho za takovou tu dřevěnou tabuli co tam jen tak stojí- běžně ho tam nechávám,byl na to zvyklý,ale před dvěma dny se něčeho lekl,jak sebou škubnul deska spadla,vodítko se vyvléklo a on se vyděsil ještě víc a začal zdrhat.já jsem vyletěla z lékárny,trochu ho uklidnila,přivázala o kus dál,šla zpátky.jenže u něj je problém že jak se něčeho lekne, bojí se všeho.tak to šlo celou cestu domů, bál se zaparkovaných aut, dokonce cedulí...dnes se opakovalo něco podobného, kolem prošly ženské s kuframa na kolečkách a domů mě skoro odtáhl.včetně toho že se vyděsil kočárku,dodávky...všechny tyto věci normálně zná.mám proto otázku, chci to řešit tak, že teď s ním budu chodit do města 2x denně(ráno a pak hlavně za tmy-to se začal bát úplně všeho venku,ven jde s nadšením až pak při prochajdě blokuje)s tím,že s ním budu procházet místa,kde se tak vyděsil,občas ho tam přivážu a poodejdu na metr,dva..vrátím se a odměním, že hezky počkal (budu na dohled) a pokud se bude něčeho bát, přitáhnu ho aby si to očichal.jako štěně jsme to takhle zvládli, dostal strach,já ho k tomu dostala(třeba stojan na kola),očichal a v klidu jsme šli.bohužel teď jakmile se vyděsí, tak to nezabírá, dovleču ho k věci,on tam chvíli leží a jakmile se rozejdu tak letí pryč se mnou na vodítku..

Dobrý den,
chtěla bych se zeptat na naši fenku Westíka. Přivezli jsme se ji v jejích 3 měsících. Chovatel měl štěňata venku na dvorku mimo lidi. Od mala je hodně lekavá, při sebemenším zvuku vyšiluje, uskočí a ohlíží se. To samé, když na ní sáhneme a ona to nečeká. V leknutí uskočí a pak v šoku kouká. Patřila do svých 3 let babičce, ale v listopadu zemřela a tak jsme si jí vzali k sobě. Hodně mě to trápí, protože sama mám skoro pětiletou kříženku Parsona a Kníraře, se kterou jsme chodily pravidelně na cvičák, mezi lidi, psi, do MHD, apod., takže se nás tohle úplně minulo. Říkala jsem mamině, že by měla s Westinkou chodit více mezi lidi, že jí budu brát na cvičák a tak. Ale nevíme, jestli to bude mít smysl. Psů ani lidí se nebojí, ale nesmí být rámus, trhaný rychlý pohyby, atd. Dá se s tím v jejích 3,5 letech něco dělat? Ona ani nechápe povely. Mysleli jsme, že to odkouká od mojí kříženky, ale když jí něco učíme a ukazujeme, tak jen tupě kouká a pak odvrátí hlavu. Na hračky a jídlo to funguje, podkud je u toho u druhá fenka, ale všechno jí dlouho trvá a furt se ohlíží kolem sebe.
Dokonce mi pár lidí radilo (jejich zkušenost, o které vím, že je pravda, protože ty psy znám), že jí máme nechat jednou štěňata, že jí to zvedne seběvědomí. Chceme ji nechat vykastrovat.
Děkuji za radu, Duffková

Ani štěňata ani kastrace nenahradí zanedbanou socializaci. Tři a půl roku sice už zdaleka není ideální věk, ale určitě se mnohé ještě dohnat dá. Zkušenosti s vlastním pejskem máte, postupujte stejně a tvařte se, jako by ty věci, které malou děsí, byly ty nejobyčejnější a nejnormálnější na světě. Pokud se leká rychlých pohybů, občas bych na ni třeba v rámci hry vybafla, aby si zvykala. Výcvik určitě půjde pomaleji, než u malého štěněte, ale jsem si jistá, že mnohé povely pochopí. Nepřehánějte to s množstvím, učte ji hlavně takové ty praktické, na cvičákovské, co jsou k ničemu, se zatím vykašlete. A pokud není psychicky vyrovnaná, tak rozhodně žádná štěňata!!! Ublížili byste jí i těm štěňatům. Na takovéhle "dobré" rady nedejte, zrovna tahle patří mezí oblíbené bludy, je tu o nich celé téma. A s tou kastrací si to taky ještě rozmyslete, pokud pro to není vážný zdravotní důvod, tak to taky může víc ublížit, než pomoct. Psychiku to spíš naruší a přinese to mnohé tělesné vedlejší nežádoucí účinky, o kterých veterináři dopředu hodně neradi mluví, protože by jim to zkazilo kšeft. A tak jako v lidské medicíně, i u veterinářů platí, že nejhorší pacient je zdravý nebo mrtvý, všechno, co udrží pacienta při potížích, ale přitom naživu, je dobře. Tedy i kastrace.

V prvom rade si prečítaj nasledujúce linky a potom ti odporúčam čo najskôr prísť na Vlčáry.
Problémov je tam kopa a po nete nie sú riešiteľné. V linkoch nájdeš veľa informácií, ktoré je treba filtrovať a dosadzovať do chovania tvojho psa.

Strachy
katrace
chovatelství - množitelství
cesta na FREE


v žiadnom prípade by som nepostupovala rovnako, ako u predošlého psa. Každý pes je iný a v tomto prípade ide o resocializáciu, čo je iný prípad a v príspevku je evidentných príliš veľa omylov.

Taky jsem toho názoru,že každý pes je jiný a ne na každého psa platí to samé. Je pravda,že se snažíme nedělat rozdíly,tzn. co platí pro jednu platí i pro druhou. Ale moje kříženka miluje lidi už od mala, plně jim věří a ke každému se má (neodešla by beze mě, je na mě fixovaná). Oproti tomu Westinka se k lidem nemá,ani se jim nevyhýbá,nechá se pohladit,je taková flegmatická,myslím si,že by i odešla. To všechno ale pokud nejsou lekavý pohyby a hluk. Trošku jsme se jí přizpůsobit museli,protože ona se lekne tak,ze si přestává hrát,přestává jíst,jen prostě kouká a pak odvrátí hlavu,už nemá o nic nějakou dobu zájem (cca. půl hodiny je jakoby v tranzu). O babičce bych nemohla říct,že by jí nějak nesocializovala. Ven je naučená chodit,mezi lidi chodily,s psama se stýkala a nějaké ty životavyužitelné povely jí taky učila (sedni,čekej,nesmíš,fůj, apod.),jenže ona na ně nikdy nějak nereagovala. Jak se řeklo rázně fuj/nesmíš,tak se lekla a pak se bála toho,kdo jí to udělal a u trhnutí vodítkem to samé. Také hodně kňučí,už od mala několikrát denně,jakoby byla ve stresu a je jedno,jestli je v neznámém prostředí nebo doma.
Zatím je mladá,takže bude absolvovat klasický denní aktivity s mojí kříženkou (MHD,návštěvy,občas nějaký ten cvičák kvůli psům a lidem a taky důraz při tom,co po ní chceme,žádné úlevy) Budu doufat,že jí to ještě víc neshodí a že když uvidí,že kříženka je v pohodě,tak pochopí,že je všechno v pořádku,bude se cítit bezpečně a jistě.
Děkuji za názory a rady

Nemôžete nerobiť rozdiely medzi psami, ktorí sú iní. Každý pes by mal mať to, čo potrebuje, pes, ktorý má strach potrebuje iný prístup, ako pes, ktorý ho nemá. Pretože ten strach spôsobuje aj to, že fenku babička učila povely, ale ona aj tak neposlúchne. Ako ju tie povely teda naučila? V tomto duchu prevdepodobne prebehla aj socializácia, ono to nie je len o prechádzkach so psami a ľuďmi a v rôznych prostrediach, ale aj o správnej a zrozumiteľnej navigácii psa v prípade jeho nežiadúcej reakcie. Nepoznám veľa babičiek, ktoré si s tým poradia, aj keď česť výnimkám.

Ano, někde se to zanedbalo, ale to už nevrátíme. Teď mě spíš zajímá (žádám o radu), jestli se s tím jejím věčným lekáním a hlavně nestálým kňučením dá v jejích 3,5 letech něco dělat?

Dá. Len treba presne vedieť, čo a ako. Preto odporúčam Vlčáry.

Dobrý den, mám toho více, tak jsem to hodil sem, do tohodle téma. :)

Chtěl bych se zeptat. Máme 5 letého Irského setra Jim -a (psa). Pořídili jsme si ho z útulku, a byl týraný. Bojí se kol, cizích lidí, má červené oči (kvůli nim špatně vidí [třetí víčka]), strašně slintá (když, se něčeho bojí, nebo když jsme na procházce), neumí pít (když pije, má nos v misce a celýho si ho namokří), když se zvýší hlas (tak si lehne do kouta a strašně se klepe), bojí se neznámých věcí. Tohle by mohlo být vše, nevíte nějaké řešení, jak ho zbavit nějakých problémů ? :/. (Je mu 5 let, a chová se, jak 1 leté štěně, dovníváme se, že teprve teď má pubertu).

Děkuji moc za odpoveď.. Jan Škaloud

Dobrý den,
mám 10ti měsíčního pejska havanského psíka. Brala jsem si ho už staršího 5ti měsíčního z chovatelské stanice - strašně se mě od počátku bál a to na chovatelku vrtěl ocáskem a byl veselý... Doma kdykoli jsem na něj chtěla sáhnout začal křičet jako by mu někdo trhal končetiny a začal čůrat... Toho jsem ho jakš takš odnaučila tím, že jsem ho učila (příkal povel ke mě...přišel i když se tedy plazil a dostal pamlsek) po jisté době se vše tak trochu uklidnilo, nikdy nebyl úplně ok (když jsem ho chtěla vzít na ruku tak kňučel ale už nevřískal, a byl víc v pohodě)...
Nedávno ale bohužel měl šprajc kdy zůstal stát na schodech a nechtěl je sejít dolu na vyvenčení. Manžel ho tedy vzal do náruče a odnesl ven (s děsným vřískáním psa) a od té doby se vše vrátilo a nanovo se bojí a je to snad ještě horší :-(.... nevím proč, nebyl nikdy trestán - jediné co mu bylo "provedeno" bylo chycení tlamy aby nekřičel (tak trochu mám strach aby si sousedé a vůbec široké okolí nemyslelo, že ho tu týráme :-(...
Už nevím jak k němu přistupovat aby se srovnal :-( od tohoto incidentu na něj neplatí ani přivolávání to křičí už když jde ke mě a čůrá :-( jsem z něj nešťastná... když je třeba vedle mě na gauči tak se nechá hladit úplně v pohodě, nebo když třeba vařím v kuchyni tak ke mě přijde a panáčkuje, opírá se mě o nohy a nechává se krmit...
Poradíte jak ho zbavit jeho úzkostí, strachů a zlepšit naše vzájemné soužití?
Děkuji Šárka

Šárko základy o riešení strachu sú v poradni popísané tak podrobne, ako sa len dá. Neoplatí sa tu polemizovať o chybách, ktoré sa stali, treba ich nájsť a napraviť. To sa ale cez internet nedá. Odporúčam osobnú návštevu Vlčár. V príspevku pred tvojou otázkou napísal Rudo tiež vhodnú informáciu.

Nevím, zda zařadit do starchu nebo do zdraví. Máte někdo zkušenost, co by mohlo značit tooto chování naší 6 měs JRT čubiny? asi hodinu po večeři začlala zvracet, zvracela asi 10x, následovalo přerušované třesení se a sklopené uši, ulehnutí do kouta u dveří, nereagovala na zavolání (ne přivolání) jakoby nechtěla se vůbec hýbat, pak se to najdenou zpravilo a sama přišla a vše ok, zájem o hru atd. Podobná situace se opakovala obden v dalších dnech, ale bez zvracení. Znervozňuje mne, že netuším zda se bojí a pokud ano, tak nevím vůbec čeho. Druhého psa? obchází ho se sklop.ušima nebo obloukem, ale pak přiběhne a hraje si s ním jako jindy.Jakoby např 15 min. byla v nějakém divném stavu, pak se z něj probrala a bylo to v pořádku.Naposledy si vlezla do skříňy pod linkou, když jsme dělali úklid v kuchyni. Mohla by si lehnout těsně vedle pračky kdyby se jí bála? Vet řekl, že by musela absolvovat různá vyšetření, a dojít k výsledku vylučovací metodou (epilepsie, srdce atd), ale to se mi moc nechce.Můžete prosím poradit co by to mohlo být a nač se mám zaměřit? Díky moc.Kdyby se bála, abychom jí v tom neutrvzovali, ale kdyby jí bylo třeba zle, tak abychom mohli jí nějak podpořit aby bylo zase dobře.Jedniou jsem jí takhle našla třesoucí se sedící u mých bot v kanclu, kam se běžně každé ráno těší a letí do dveří..

Jediné, co mě napadá, je strachová reakce na něco, o čem vy buď nevíte a pes ano, nebo to za zdroj strachu nepovažujete. Znala jsem čubičku, co měla reakci na střelbu, a čas od času se začala schovávat pod lavicí a nechtěla vylézt, majitelé tušili, že se něčeho bojí, ale zdroj odhalili teprve tehdy, když si všímali, kdy zalézá a bylo to pravidelně v sobotu, což se shodovalo s pořádáním honů v okolí. Lidské uši střelbu neslyšely, psí ano. Ta čubička ale nezvracela, takže úplně stejné to nebylo.

Muj pes to dela, kdyz se v byte objevi cmelak, srsen,.... ale klidne i hlasita moucha Zaleze na mista, kam normalne nechodi, tvari se tragicky, klepe se.... nepamatuji si, ze by u toho zvracel. Kdyz to vidim "vytahnu" ho a prinutim myslet na jine. Ale ja vim, ze to je tim a je to jenom bubak. I kdyz nejakou chvilku mi to trvalo, protoze se takto choval, i kdyz tam masarka davno nebyla

díky za reakce, my jsme z Prahy, takže střelba odpadá, i jsme jí zažily už venku a ok,zvládá popeláře a ruchy v baráku, kde se furt něco předělává, mouchy loví, ke včelám čuchá....budeme pátrat dál. Dostala jsem radu, zkusit ráno nakrmit, že by to mohlo být z hladu, tak to teď vyzkoušíme a uvidíme, zda se bude "stav" opakovat. abyste nemysleli, že jí nedám žrádýlko...po cestě do práce skrmíme dávku jako odměny )

V Praze je spousta ohňostrojů .... nebo sanitek a pod.

Proč krmíte dávku jako odměny, proč jí nenecháš v klidu a v pohodě nažrat a stejně spokojeně zažívat? Psi, kteří jsou takhle "odměňováni" krmnou dávkou, mívají zažívací problémy dost často.

... a nebo se tímhle způsobem taky dá odbourat blok ze žrádla, jako se to povedlo třeba mé kamarádce...

..jsem se špatně vyjádřila...je to prostě sýr a maso, které mám jako odměny a sní toho docela dost za hodinu než dojdeme do práce přes park, kde hrajeme i cvičíme...dostává odměnu v metru a tramvaji atd....ráno ani o lasické žrádlo nejeví moc zájem, teď jsem začala dávat žervé nebo jogurt a to si dá. nepřijde mi na tom nic špatného, že skrze odměny sní snídani...ale jsem zvědavá na názor ostatních.
zlúčenie príspevkov
Dnes ráno jsem asi odhalila prvního bubáka....sprcha (tekoucí). zjistila jsem to při krmení, jelikož se začala klepat u žrádla, kdžy jsem vlezla do vany a pustila sprchu, chtěla utéct z koupelny, takže jsem zavřela, nechala jí sedět v koupelně a dosprchovala se s občasným promluvením na Bublinu, jako že to je sprcha a děsná legrace. Docela se zklidnila, ale přecejen na konci sprchování se těšila ven z koupelny. Dala jsem si načas, než si utřu hlavu atd....otázka zní, jak teď dál? protože v koupelně má misku se žrádlem. Pes se má v klidu nažrat, ale zároveň neuhýbat před bubákem...takže nechat nažrat a nesprchovat, sprchovat jindy a brát jí s sebou do koupelny, dát misku jinam ( to asi ne)? Samozřejmě bych jí toho bubáka ráda zbavila jak nejlépe dokážu, tak abych to hlavně nedělala blbě a naopak to neprohloubila třeba na strach ze žrádla nebo z koupelny jako takové atd.... prosím poraďte jak postupovat teď....díky moc.